Marek Wollner zmizel z obrazovky ČT. Říká, že na něj podala stížnost kolegyně Nora Fridrichová na základě článku paní Dobiášové. On na revanš podal stížnost na paní Fridrichovou. Nejsem kamarád pana Wollnera, ani nepřítel paní Dobiášové, ale účelové obvinění ze sexuálního obtěžování čekám od začátku kampaně Mee Too. Nyní přišlo – byť jde o obvinění jen z bossingu, ne vyloženě ze sexuálního deliktu. „Hlavní svědkyně“ popsala frajerské a invazivní chování pana Wollnera, ne kriminální čin. To ale není důležité. To zásadní je, že obvinění přichází velmi dlouho od události. Navíc od ženy, která po panu Wollnerovi dlouhodobě „jde“.
Nora Fridrichová informaci, zda podala stížnost na Marka Wollnera, deníku FORUM 24 neprozradila. Pan Wollner ale potvrdil, že ji podala ona, a že „skutková podstata“ stížnosti je známá. Je popsaná v listopadovém článku paní Markéty Dobiášové, známé svými útoky na Českou televizi, ze které odešla. V článku – memoáru – přinesla skandální odhalení bossingu Marka Wollnera velmi dlouho poté, co k němu mělo dojít. Těžištěm obvinění je, že ji prý ponižoval a nutil ji mňoukat. Režisér Ivan Bareš byl svědkem: „Celou situaci mezi Markétou a Markem jsem tehdy vnímal jako odlehčenou. V jednu chvíli Marek vyzval Markétu, aby zamňoukala, a ta se mu vysmála. Nebyl to příkaz, ale s úsměvem pronesená poznámka, která nejspíš měla uvolnit napjatou diskuzi. K situaci se po dobu naší další spolupráce Markéta už nikdy nevrátila,“ popsal na facebooku.
Paní Dobiášová obvinění z bossingu vznesla v listopadu na svém webu, pak dostala ČT od jedné ze svých zaměstnankyň (dle Wollnera Nory Fridrichové) podnět k šetření, stížnost, a včera byl pan Wollner na základě vnitřního vyšetřování v ČT prozatímně „stažen z funkce“. Jeho chování neznám, a rozhodně se ho nezastávám – nemám informace. Považuji však za zcela nepřijatelné, aby proti němu bylo použito jakékoliv svědectví paní Dobiášové a aby byla jakákoliv obvinění proti panu Wollnerovi založena na informacích od ní.
Při znásilnění se často objevuje příznak „zamrznutí“ oběti a její traumatizace té míry, že nemůže o svém zlém prožitku léta mluvit. Zamrznutí oběti po výzvě k mňoukání není známo. Stejně tak není možné, aby se paní Dobiášová zároveň pana Wollnera nebála a statečně se stavěla proti jeho údajné zvůli při posuzování jejího pořadu, jak vidíme již skoro tři čtvrtě roku, a zároveň aby z něj měla takový strach, že se neodváží mluvit o jeho dle jejího názoru nepřijatelném chování – bossingu.
Až dosud se Mee Too v České republice jevilo jako přínosná iniciativa. Nyní se obávám zneužití té kampaně. Po Wollnerovi „jde“ paní Dobiášová už někdy od července loňského roku a obviňuje jej ze zásadních provinění – z krytí zlodějen. Ta obvinění, která prý Wollner zakázal zveřejnit, však nedokázala odvyprávět v žádném z médií, kterými po odchodu z České televize prošla. V listopadu si vzpomněla, že ještě ke všemu se Wollner dopouštěl bossingu. Ona časová prodleva – spolu s tím, že její předchozí napadání Wollnera nezničilo – činí obvinění zcela nevěrohodným.
Nevím, jak se Marek Wollner choval ke svým podřízeným. Pokud se skutečně dopouštěl bossingu či invazivního chování, ať z toho vedení ČT vyvodí rázné důsledky. Ale jakékoliv řízení s ním z hlediska přirozené spravedlnosti nesmí být postaveno na svědectví ženy, která s ním má nevyřízené účty, měsíce proti němu vystupuje a teď si najednou vzpomněla, že ji vlastně ke „zločinům“, co mu vyčítá, ještě šikanoval.