Ilustrační foto FOTO: Mvs.gov.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Mvs.gov.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Od počítače ve svém domě v Česku pomáhá shromažďovat vizuální důkazy o ztrátách vojenské techniky ve válce na Ukrajině. Vojenský analytik Jakub Janovský spolupracuje s mezinárodním analytickým týmem Oryx. „Analyzujeme ztráty na obou stranách stejně, ale preferujeme vítězství Ukrajiny,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
Jakub Janovský byl podle svých slov vždy nadšencem do vojenské historie a techniky. Dostupnost internetu a sociální sítě mu pomohly jeho hobby proměnit i v analytickou práci.
„Když začala válka v Libyi, poměrně podrobně jsem sledoval, co tam tehdy používali. Při válce v Sýrii jsem už začal spolupracovat s dalšími lidmi na archivaci sdílených materiálů a analýz videí a fotografií,“ popisuje své začátky v komunitě OSINT (investigace pomocí otevřených zdrojů).
Následně ho kamarád přemluvil, aby data nejen analyzoval, ale také o nich psal. Tak začala spolupráce s mezinárodním investigativním týmem Bellingcat v době syrské války, kde Janovský analyzoval ztráty vojenské techniky režimu Bašára Asada.
Později, zejména v souvislosti s válkou v Náhorním Karabachu v roce 2020, navázal spolupráci i s analytickým blogem Oryx, kam Janovský nyní píše například o zbraních dodaných Ukrajině Českou republikou.
„Následně se začaly objevovat zprávy z USA, že Rusko pravděpodobně zahájí invazi na Ukrajině. Bylo jasné, že dojde k větší vojenské akci, byť jsme samozřejmě nečekali takový rozsah. Tak jsme se s několika dalšími lidmi dohodli, že budeme ztráty vojenské techniky dokumentovat. A pak začala válka,“ popisuje pro HlídacíPes.org.
Nechceme pomáhat Rusům
Skupina Oryx, se kterou spolupracujete, minulý týden uvedla, že za rok války ověřila tisíc různých ztrát ruských tanků a že další stovky ruských tanků byly zabrány ukrajinskými silami. Kde se dostáváte k tak velkému množství vizuálních materiálů vojenské techniky?
Jelikož ta válka probíhá už v podstatě od roku 2014, kdy začaly boje na Donbase, byl dostatek času a prostoru na obou dvou stranách zmapovat a zorganizovat sbírání dat, ať už od vojenských jednotek, novinářů nebo jiných zdrojů. Díky tomu teď nemusíme sledovat až tolik zdrojů, ale soustředíme se na účty na twitteru či telegramu, které to sbírají v podstatě za nás z velkého množství zdrojů. My se tak můžeme soustředit spíše na analýzu.
A ta vypadá jak?
Vždycky záleží na tom, jak kvalitní ty fotky nebo videa jsou, z jaké vzdálenosti byly pořízeny a v jakém stavu ta technika byla. Pokud jde o kvalitní záběry z pár metrů, tak lze identifikovat v podstatě všechno. Někdy za pár vteřin, jindy to trvá daleko déle a v případě specializované techniky, jako jsou námořní či letecké ztráty, nebo v případě rozlišení konkrétního modelu musíme o pomoc požádat specialisty. Když to řeknu upřímně, havarovaný vrtulník, jeden jako druhý, vypadá často velmi podobně, ne-li stejně, natož ho identifikovat. V takovém případě rozhodují o daném modelu i jen součástky a v tom nám musí někdo pomoct, přestože členové našeho týmu mají poměrně velké znalosti a zkušenosti s identifikací válečné techniky.
Už jste identifikovali tisíce kusů zničené, poškozené nebo ukořistěné válečné techniky. Nemůže se stát, že jste identifikovali jednu věc vícekrát?
V takových případech pracujeme s geolokací, kdy určujeme pozici dané techniky. Ale sami to neděláme tak často a spoléháme spíše na komunitu lidí, kteří se přímo na to specializují. Je to poměrně časově náročné a vzhledem k objemu ztrát na obou stranách na to sami nemáme kapacity.
Je něco, co jste se rozhodli nezveřejnit?
Máme poměrně dlouhý seznam záběrů a videí, ze kterých není úplně zřejmé, o jaký stroj jde, nemůžeme vyloučit duplicitu s již známými vozidly nebo nevíme, které straně patří. Jde o minimálně dvě stě kusů techniky. Někdy nám to pomůže identifikovat až některá ze stran konfliktu. Ukrajinci třeba řeknou, že to je jejich vozidlo, nebo se naopak doslechneme něco podobného z ruských zdrojů.
A nepublikovali jste něco kvůli citlivosti obsaženého materiálu, ať z hlediska etiky, nebo bezpečnosti?
Občas někdo z ukrajinských jednotek pošle fotku, jak se jim podařilo ukořistit nějakou ruskou vojenskou techniku nebo vozidlo. Dají vám to do zásoby. Ukážou vám to, ať to máte pro interní účely, ale řeknou vám, že to zatím nesmíte zveřejnit, dokud budou záběry relevantní na bojové linii. Takže si to můžete připravit a publikovat to třeba až za týden, kdy jednotka vyklidí pozice nebo odklidí nějakou techniku. Neměli bychom zapomínat na to, že i Rusové mají své analytiky, kteří se na základě publikovaných materiálů snaží odhalovat ukrajinské pozice a získávat z nich další informace.
Rusové vám něco posílají?
Ne. Ale někdy něco zveřejní vědomě a my se nestačíme divit, že s tím zveřejní i takovou botu, že je ze záběru snadné určit přesnou polohu dělostřelecké jednotky. Upřímně, to pak už to neváháme zveřejnit, ani pokud to může být ku prospěchu Ukrajině. K odhalení možných dalších citlivých informací ze záběrů – nezveřejňujeme pouze ty, které by mohly uškodit Ukrajině.
Chápu to správně, že se tedy nesnažíte o dosažení nějaké objektivity?
Můj čistě soukromý pohled je, že analyzujeme ztráty na obou dvou stranách konfliktu stejně. V tomto jsme neutrální. Znamená to, že stejně jako zveřejníme zničený ruský tank, tak zveřejníme i ten ukrajinský. Každopádně jednoznačně preferujeme vítězství Ukrajiny nad Ruskem. Tudíž jakékoliv otázky ohledně toho, jestli nějaké zveřejnění záběru pomůže té či oné straně, bereme v úvahu jen u ukrajinské strany.
Poměr ztrát jedna ku třem
V rozhovoru pro Českou televizi v květnu jste říkal, že ztráty ukrajinské a ruské strany jsou v poměru zhruba jedna ku čtyřem. Stále to platí?
Poměrně dlouhou dobu se ztráty na ukrajinské a ruské straně pohybovaly kolem jedna ku čtyřem. To bylo částečně způsobeno tím, že ukrajinské ztráty trvalo déle zdokumentovat a spousta z nich se stala zřejmými, až když jsme získali potřebná data. Navíc s tím, jak Ukrajinci přešli do protiofenzivy, utrpěli také vyšší podíl ztrát. V současné době je to na základě našich dat jedna ku zhruba třem. Takže stále poměr ztrát je vysoce v ukrajinský prospěch.
Válce na Ukrajině se věnujete od začátku. Dokázal byste na časové ose ukázat, jak se konflikt z hlediska využité techniky po dobu toho roku vyvíjel?
Prvních několik měsíců se objevovala výhradně ukrajinská technika, alespoň co se týče těžkých zbraní. S tím, že podpora Západu byla převážně ve formě pěchotních protitankových a protiletadlových zbraní a postupně zejména zbraní z dob Varšavské smlouvy. Šlo o velmi podobnou až identickou techniku, jakou už Ukrajinci měli. Rusové poté, co se stáhli ze severu Ukrajiny, z Kyjeva, ze Sumy, Černihivu a podobně, přešli do ofenzivy na Donbase, která byla založena vysloveně na jejich převaze dělostřelectva a množství munice. To trvalo několik měsíců, kdy takto postupně získávali další území na východě, zatímco ostatní fronty byly poměrně statické.
Jenže pak Ukrajina dostala novější techniku…
Ano. Postup Ruska v podstatě skončil s příchodem amerických raketometů HIMARS a jejich naváděné munice. Díky tomu se povedlo Ukrajincům zničit velké množství ruských muničních skladů s tisícovkami tun munice, která by dokázala způsobit dost škody Ukrajině. Následně, aby se to ruské straně neopakovalo, musela své velké muniční sklady stáhnout zhruba devadesát kilometrů za frontovou linii a v případě bližších skladů rozdrobit svou munici, aby nebyla takovým cílem a nešlo ji snadno detekovat. V důsledku toho Rusové museli výrazně snížit své ofenzivní ambice a dalo to také prostor Ukrajincům, aby sami přešli do ofenzivy. To jsme viděli koncem srpna, začátkem září v Chersonu a v Charkově.
Po skončení těchto ofenziv nastalo podzimní a zimní počasí, které zpomalilo všeobecně vojenské operace. A Ukrajinci, přestože dosáhli velkých vítězství, tak nešlo o vítězství laciná. Museli nechat rotovat jednotky, nahradit ztráty, opravit poškozenou techniku a podobně. A v podstatě od té doby do zhruba začátku tohoto roku se bojovaly hlavně poziční boje u Bachmutu a z větší části s použitím spíš pěchoty než nějakých mechanizovaných útoků jedné či druhé strany.
Ale nějaké pokusy o ofenzivu z ruské strany byly…
Od začátku tohoto roku se Rusové opět pokusili o několik ofenziv s použitím mechanizovaných sil, zejména vozidla UR. Je poměrně známý případ, kdy Rusové hodili dvě tato vozidla na frontovou linii a více méně si je nechali zničit, protože jim jejich technika opakovaně projížděla zaminovaným prostorem.
Každopádně teď Rusové postoupili k Bachmutu tak, že ho pravděpodobně obsadí, když budou mít munici a personál. S tím mají očividně problém, protože i podle zpráv z Ruska byla takzvaná Vagnerova skupina odstřižena od zásob nových vězňů a jiných dobrovolníků. Takže tam se uvidí. Jinak se z velké části čeká na to, až Ukrajinci začnou svoji příští ofenzivu, která se čeká někdy na jaře.
Jakou roli reálně hrají atrapy vojenské techniky na bojišti?
Různé atrapy a falešné cíle se vytvářejí a využívají hlavně v případě cennější techniky. Takže moderní dělostřelectvo, protiletecká technika a podobně. Méně používány jsou atrapy tanků a další běžné techniky. Udělat atrapy realistické a pohybovat se s nimi a umět je rozmisťovat po frontové linii vyžaduje velké úsilí lidí, kteří nad tím stráví spoustu času, aby to vypadalo realisticky. To by s běžnou technikou bylo málo atraktivní, ale stálo by to hodně peněz a úsilí.
Důvodem, proč se to dělá, je především ruská naváděná munice, ať už jde o laserem naváděné dělostřelecké granáty, nebo sebevražedné drony a střely s plochou dráhou letu. Záměrem je, aby si protivník vyplýtval cennou a užitečnou munici na falešný cíl. Kdyby Rusové viděli vozidla BVP, tak na ně vystřelí nenaváděné rakety nebo dělostřelecké granáty, ale nebudou se obtěžovat vypotřebovat střelu s plochou dráhou letu.
A funguje to?
Máme několik případů, kdy Rusové zveřejnili video, jak zničili někde protiletadlový komplex Ukrajinců, ale ve skutečnosti šlo pouze o atrapy. Také se nedávno objevily záběry imitace houfnice M777, které Ukrajinci rozmístili podél frontové linie na různých místech, aby nalákali ruské sebevražedné drony.
O bezpečnost strach nemám
Analyzoval jste obdobným způsobem už válku v Sýrii či konflikt v Náhorním Karabachu. Jak řešíte při své práci duševní hygienu?
Mám štěstí, že se zabýváme hlavně technikou a nejsem většinou nějakým citlivým záběrům přímo vystaven tak jako analytici, kteří se zaměřují třeba na válečné zločiny. Proto to pro mě až takový problém není a upřímně, po tom, co jsem viděl zejména v případě války v Sýrii, mám ty hranice trochu posunuté. Na citlivých záběrech, které nyní vidíme z bojiště, jsou především vojáci a to mě příliš nerozhodí, byť i to se snažíme v případě videí přeskakovat nebo nad tím netrávit příliš času. V tom pomáhá, že spousta vojenských ztrát je dnes dokumentována z dronů, kdy tam člověk sice nějakého člověka zaznamená, ale nevidí detaily. V případě Sýrie šlo mnohdy o velmi krvavé záběry zblízka, šlo o detailní důsledky náletů na civilisty a děti.
Vojenskou techniku zničenou v konfliktu na Ukrajině mapujete ze svého domu v Česku. Cítíte, že i vám hrozí nějaké nebezpečí?
Dokumentujeme ztráty obou dvou stran, takže nějaké bezpečnostní riziko necítím. Dáváme jasně najevo, jaké jsou naše osobní preference, a občas se v souvislosti s tím ozve někdo z ruské či proruské strany, že si myslí, že něco nezapočítáváme nebo že započítáváme až příliš. Každopádně nejde podle mě o něco, co by mohlo vést k něčemu agresivnějšímu než nadávkám. Opět i tady jsou nějaká bezpečnostní opatření namístě především u lidí, kteří se zabývají geolokací jednotek za účelem předávání těchto dat lidem, kteří jsou na bojišti nebo je mohou předat dál a tato zjištění využít v konfliktu. Řeší se identifikace vojáků konkrétních jednotek, kteří mají například být zodpovědní za zločiny proti lidskosti, nebo jiné problematické akce. Tam bych nějaké bezpečnostní riziko viděl, mě se týkají spíš nadávky a nesouhlas. Tyto lidi většinou stačí zablokovat na sociálních sítích.
Vyšlo na webu Hlídacípes.org.
