Boris Johnson FOTO: newsbiscuit.com
FOTO: newsbiscuit.com
Británie po dlouhé době žije něčím jiným než brexitem. Po vyhlášení předčasných voleb se celá politická scéna rychle mobilizuje pro kampaň, na kterou bude mít jen něco přes měsíc. Přestože odchod Spojeného království z EU bude bezesporu tím hlavním tématem, objevila se záležitost, jež by mohla vládnoucím konzervativcům, kteří v průzkumech nyní drtivě vedou, notně zkomplikovat život. V březnu tohoto roku sněmovní komise pro tajné služby dokončila svou zprávu o vměšování Ruska do hlasování v Británii.
Po zdlouhavém kolečku a změnách vynucených ochranou utajovaných skutečností přistála tato zpráva v polovině října na stole premiérovi. Ten ji ale zatím zveřejnit odmítá, a tak to vypadá, že k tomu dojde až po volbách, pokud vůbec.
Ruské vlivové kampaně lze samozřejmě zesměšňovat tím, že každého, kdo o nich mluví, označíme za paranoika. Pokud si ale člověk dá tu práci a přečte si celou Muellerovu zprávu vyšetřující ruský vliv v amerických volbách v roce 2016, zjistí, že jde o pečlivě sestavenou a dobře doloženou analýzu prokazující, že Rusko mělo zájem na zvolení současného prezidenta. FBI neřešila, zda k ovlivnění voličů skutečně došlo, protože to není její práce. Je sice naivní myslet si, že ruská informační válka nezasáhla žádné občany Spojených států, ale i kdyby tomu tak bylo, rozhodně to nelze přičíst nedostatku snahy z ruské strany. Zatímco pokusy o zasahování do kampaně v prezidentských volbách v USA jsou dobře zdokumentované, o ruském vlivu na referendum o brexitu se totéž říct nedá, přestože se o něm hojně spekuluje.
Proto začala britská dolní sněmovna tento fenomén sama vyšetřovat. Komise, která se záležitostí zabývala, je složena ze zástupců všech stran a vede ji Dominic Grieve, který byl až do vyloučení tohoto podzimu členem Konzervativní strany. Jen těžko lze napadnout její závěry jako motivované stranickou politikou. Premiér tak zvolil v rozporu se zvyklostmi jinou taktiku a zprávu prostě nezveřejní, alespoň ne před volbami. Zároveň ale odmítá sdělit, z jakých důvodů tak činí. Tajné služby prohlásily text za vhodný ke zveřejnění již v říjnu. Johnson vlastně ani netvrdí, že s jejich závěrem nesouhlasí, ale prostě jen odmítá ve věci konat.
Přitom právě Grieve tvrdí, že zpráva obsahuje informace, které mohou být pro voliče důležité. To se momentálně nedá ověřit, ale není důvod jeho slova jakkoliv zpochybňovat. Nad důvody, které premiéra vedou k jeho zvláštnímu postupu, stejně jako nad obsahem padesátistránkového materiálu lze jen spekulovat. Je ale nadmíru pravděpodobné, že některé informace v něm obsažené by snížily šance toryů na vítězství a jednobarevnou vládní většinu. Pokud by tomu tak bylo, muselo by se jednat o skutečně skandální záležitosti.
Díky poměrně přísným pravidlům pro zveřejňování dárců se například už delší dobu ví, že konzervativcům od roku 2014 skoro milion liber darovala žena bývalého ruského ministra a Putinova spojence Ljubov Černuchina. Žádný odliv voličů to neznamenalo a bez dalšího to samozřejmě není důkaz ničeho nezákonného. Jenže právě ony další indicie a fakta, které by mohly toto sponzorství zasadit do širšího kontextu, by mohly být obsahem zatím tajené zprávy. Opoziční politici pak poukazují na to, že by mohla obsahovat materiály kompromitující hlavního poradce současného premiéra Johnsona, Dominicka Cummingse. Ten je mezi odpůrci brexitu krajně nepopulární a je otázka, do jaké míry je zde přání otcem myšlenky.
Opozice ale neochotu zveřejnit něco, co tajné služby odsouhlasily, ve volbách jistě využije. Je tedy otázka, jestli divoké spekulace nebudou pro konzervativce nakonec horší, než by byla možná daleko nudnější, byť stále nepříjemná realita. Premiér a jeho spojenci zjevně vše vsadili na kartu brexitu a s tímto tématem hodlají všechny ostatní strany převálcovat. Může se jim to povést. Mnozí voliči stejně nechtějí poslouchat, že možná v roce 2016 naletěli na argumenty trollí farmy z Petrohradu. Pachuť z tajnůstkářství ale zůstane.
