Marine Le Penová FOTO: commons.wikimedia.org/ CC 0.1/Vox España
FOTO: commons.wikimedia.org/ CC 0.1/Vox España
KOMENTÁŘ / Francouzská menšinová vláda může v nejbližších dnech padnout. Důvodem této hrozby, která děsí zahraniční investory, jsou spory ohledně podoby rozpočtu na příští rok. Zatímco teprve nedávno jmenovaný premiér Michel Barnier navrhuje vzhledem k tristnímu stavu veřejných finančních masivní škrty a zvyšování daní, s jeho návrhy ostře nesouhlasí Národní sdružení (RN) Marine Le Penové. Právě na hlasech RN přitom stojí a potenciálně i padá Barnierova vláda.
Premiér se nyní snaží Le Penovou a její spolustraníky přesvědčit kombinací ústupků a líčení apokalyptických vizí, podle kterých by se Francie mohla v případě pádu vlády dostat do stejné situace, jako před patnácti lety Řecko. Národní sdružení tak stojí před složitou volbou: pokud totiž vyslyší volání svých příznivců a pomůže svrhnout vládu, mohlo by se zdiskreditovat v očích umírněných voličů, které se snaží roky přesvědčit o tom, že se stalo odpovědnou politickou silou.
Konec křehkého paktu
Prezident Emmanuel Macron jmenoval Barniera premiérem dlouhé dva měsíce od druhého kola předčasných parlamentních voleb ze 7. července, jejichž výsledkem byla patová situace ve francouzském Národním shromáždění. Přestože totiž nejvyšší počet poslanců získal široký levicový blok nazvaný Nová lidová fronta (NFP), žádná ze tří hlavních koalic se v Národním shromáždění ani nepřiblížila potřebné většině.
Macron se zpočátku marně pokoušel rozbít NFP a odlákat z ní socialisty a zelené, kteří mohli s jeho blokem Spolu pro Republiku a klasickou pravicí vytvořit umírněnou středovou vládu. Tento manévr se ale nepodařil, a tak prezident jmenoval Barniera, který patří k tradiční (a v posledních letech stále slabší) pravicové straně Republikáni, jež se odkazuje k dědictví zakladatele páté republiky Charlese de Gaulla.
Doufal, že se mu tím podaří na svou stranu přilákat Národní sdružení, ke kterému se už před parlamentními volbami část Republikánů připojila. Ve vládě ostatně vedle Barniera zasedla i řada dalších silně pravicových osobností v čele s novým ministrem vnitra Brunem Retailleau, jehož názory na migraci jsou prakticky shodné s postoji Le Penové a její strany.
Zpočátku se zdálo, že Macronův nečekaný tah vyjde: RN se nepřidalo k volání Nové lidové fronty po vyslovení okamžité nedůvěry vládě a místo toho slíbilo, že si počká na konkrétní Barnierovy návrhy. Pak ovšem přišlo představení rozpočtu na příští rok a křehký pakt o neútočení se rychle rozpadl.
Národní sdružení v tuto chvíli nejen nehodlá pro rozpočtové zákony zvednout ruku, ale dokonce je údajně připraveno hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě. To by opozice mohla vyvolat v případě, že by se vláda rozhodla rozpočtové zákony prosadit s pomocí kontroverzního článku ústavy číslo 49.3., který jí umožňuje schválit zákon bez hlasování poslanců – ovšem právě za cenu možného pádu vlády.
Požadavky lepenistů
Rozpočet navržený Barnierovou vládou je opravdu tvrdý: počítá se škrty ve výši čtyřiceti miliard eur (v přepočtu více než bilion korun) a dalších 20 miliard eur chce vybrat prostřednictvím zvýšení daní. Rozpočtový schodek by se měl díky tomu pohybovat „pouze“ okolo pěti procent HDP – namísto očekávaných šesti až sedmi procent v případě, že by se neudělalo nic. Česká vláda pro srovnání letos hospodařila se schodkem ve výši 2,2 procenta HDP a Evropská unie od členských států požaduje schodky pod hranicí tří procent HDP.
Obří francouzský rozpočtový schodek je výsledkem masivního utrácení v dobách pandemie koronaviru a souvisí také se soustavným snižováním daní v prvních letech vlády prezidenta Macrona (Francie má i přesto stále jedno z nejvyšších daňových zatížení ze všech zemí OECD). Národní sdružení má ovšem problém s celou řadou škrtů i navržených daní, které jsou v přímém rozporu s jeho předvolebními sliby.
Strana Le Penové požaduje především zrušení plánovaného zvýšení daní z elektrické energie nebo šestiměsíčního zmrazení valorizace penzí a přeje si zachovat proplácení některých léků ze státního systému sociálního zabezpečení. Peníze navrhuje šetřit prostřednictvím ukončení bezplatné zdravotní péče pro nelegální imigranty, snížením francouzských příspěvků do společného evropského rozpočtu nebo zvýšením daní z finančních transakcí.
Barnier už v některých bodech ustoupil, když oznámil, že se v příštím roce skutečně nezvýší daně z elektřiny a přislíbil snížení státní pomoci při proplácení léčebných výloh nelegálním imigrantům. Podle Le Penové a formálního předsedy RN, Jordana Bardelly, ovšem nadále zůstávají „červené linie“ v čele s valorizací důchodů. Strana proto stále zvažuje vyslovení nedůvěry vládě. „Nepřipustíme, aby se kupní síla Francouzů dále snížila,“ prohlásila Le Penová. „Je to červená linie, a pokud by byla překročena, pak bychom bez problémů hlasovali o nedůvěře.“
Opět nezabrala ani snaha vyjednat podporu se socialisty, kterým podle vyjádření šéfa jejich senátorského klubu Patricka Kannera premiér „nenabídl žádné konkrétní návrhy“. Kanner označil Barnierovu vládu za „pokračování politiky, kterou v uplynulých sedmi letech prosazoval Emmanuel Macron a která vedla k bezprecedentnímu deficitu“ a postěžoval si na to, že je „pod vlivem krajní pravice“.
Politické dilema
Pokud by tento týden nebo nejpozději v druhé polovině prosince Národní sdružení spolu se stranami NFP skutečně svrhlo vládu, stalo by se tak teprve podruhé v historii celé francouzské páté republiky. Poprvé k tomu došlo 5. října roku 1962, kdy poslanci odvolali první vládu premiéra Georgese Pompidou. Rozdíl byl ale v tom, že tehdejší prezident a zakladatel páté republiky de Gaulle mohl ihned rozpustit dolní komoru parlamentu a politickou krizi vyřešit novými volbami.
Tuto možnost dnes Macron nemá: rozpustit Národní shromáždění má právo pouze jednou ročně a další parlamentní volby tedy nemůže vyhlásit dřív než na červenec příštího roku. Do té doby by tedy byl nucen jmenovat novou (nejspíše úřednickou) vládu, která by musela zároveň řešit mimořádně složitou rozpočtovou situaci i pokračující politickou krizi zaviněnou zablokovaným Národním shromážděním.
Mnozí včetně vládní mluvčí Maud Bregeonové varují, že se Francie v takovém případě může snadno dostat na „řeckou cestu“ postupného kolapsu veřejných financí – už v tuto chvíli si ostatně země půjčuje za podobných podmínek jako právě extrémně zadlužené Řecko a s největším rozdílem oproti sousednímu Německu za posledních dvanáct let. Je možné, že je Le Penová takové riziko ochotná přijmout: drtivá většina voličů Národního sdružení to podle průzkumů požaduje a vláda začíná být stále více nepopulární i u širší veřejnosti.
Zároveň se ale může jednat spíše o tvrdou vyjednávací taktiku a vysílání signálů francouzské společnosti, že je RN připravená bojovat za její zájmy. „Le Penová chce ukázat, že není jen pomocnicí Macrona a vlády, ale odhodlaným soupeřem, který získává ústupky ve prospěch kupní síly Francouzů,“ domnívá se Brice Teinturier z výzkumné agentury Ipsos. „Zajde až tak daleko, že by hlasovala o nedůvěře vlády? Bylo to možné, nyní je to pravděpodobné, ale stále to není jisté.“
Dříve otevřeně extrémistické Národní sdružení se v posledních letech stylizovalo do pozice odpovědné politické strany, která je připravená vládnout. Z tohoto důvodu opustilo nejkontroverznější návrhy typu opuštění eurozóny a za svého kandidáta na premiéra v parlamentních volbách nenominovalo samotnou Le Penovou, ale mladšího a v očích veřejnosti podstatně přijatelnějšího Bardellu.
Svržení Barnierovy vlády, která vůči RN činí jeden ústupek za druhým, by mohlo být považováno za projev politické nepřipravenosti a odradit umírněné voliče. „Existuje část pravice, voliči konzervativních Republikánů, kteří by mohli Marine Le Penové vyčítat, že se podílela na situaci, kdy se úrokové sazby zvýšily ke škodě Francie. Tuto menší část pravice přitom RN potřebuje, aby vyhrála prezidentské volby,“ popisuje Teinturier.
Na druhou stranu je ale možné i to, že by prohloubení politické krize vyhovovalo zejména Le Penové osobně, protože by mohlo odvést pozornost od jejích vlastních problémů. Několikanásobná neúspěšná prezidentská kandidátka totiž spolu se svými spolustraníky čelí obviněním ze zpronevěry peněz určených na výplaty asistentů v Evropském parlamentu. Francouzská prokuratura za tento prohřešek požaduje pětiletý trest, stejně dlouhý zákaz vykonávat politické funkce a pokutu ve výši 300 tisíc eur (7,5 milionů korun).
