Vladimir Putin. FOTO: ČTK/AP/Alexei Druzhinin
FOTO: ČTK/AP/Alexei Druzhinin
„Putin si nehraje ani tak na Stalina, jako spíše na Mikuláše II. Rusko se pod jeho vedením vrátilo o 120 let zpět a důsledně reprodukuje logiku této éry,“ myslí si politolog Abbas Galljamov. Chce tím říct to samé, na co poukazují i jiní ruští analytici. V letech 1905 a 1916 prošlo Rusko krizemi, které souvisely s válečnými neúspěchy. V obou případech to vedlo ke změnám způsobu vládnutí. V tom druhém případě k úplnému zlomu, konci carské vlády a nakonec k bolševickému převratu.
Galljamov připomíná v článku na stránkách exilové stanice Echo protesty na Bolotnoj ploščadi v Moskvě v roce 2011. Vladimir Putin oznámil svůj záměr znovu kandidovat na prezidenta v roce 2012 a to vyvolalo odpor části veřejnosti a došlo k největším demonstracím od 90. let. Podle Galljamova to byla obdoba událostí roku 1905, kterým marxistická tradice říkala „buržoaznědemokratická revoluce“. V obou případech šlo o boj proti absolutistické povaze režimu a o pokus vytvořit instituci plnohodnotného parlamentarismu a boj za politickou reprezentaci těch skupin obyvatelstva, které měly pocit, že jejich zájmy nejsou ve stávajícím systému nijak zastoupeny.
Dvakrát v historii úřady, šokované rozsahem protestů, na chvíli ustoupily.
„V obou případech však stav veřejného mínění znepokojil vládu. Ano, protesty byly dočasně potlačeny, ale lidé už vládu nemilovali. Reformy se ukázaly být polovičaté, takže rozpory mezi velkými skupinami obyvatelstva a režimem – a tedy i revoluční situace – zůstaly. Nejzřejmějším způsobem řešení tohoto problému se zdála být ‚malá vítězná válka‘. Úřady využily příležitosti zapojit se do zahraničněpolitických konfliktů. Před sto lety s Německem, nyní s Ukrajinou,“ říká Galljamov.
Nakonec byly války mnohem zdlouhavější, než se původně zamýšlelo, a vlastenecké nálady polevily a protestní nálady vzrostly. Teď to podle politologa vypadá, že se Rusko nachází v období připomínajícím situaci v roce 1916.
„Má smysl připomenout, že na podzim téhož roku 1916 si carevna pozvala ředitele policejního oddělení Vasiljeva, aby se ho zeptala na vyhlídky. Ten jí odpověděl: ‚Revoluce je v Rusku zcela nemožná. Jistě, mezi obyvatelstvem panuje jisté nervové napětí kvůli probíhající válce a těžkému břemenu, které způsobila, ale lidé důvěřují carovi a na vzpouru nepomýšlejí.‘ Do revoluce zbývalo méně než šest měsíců,“ připomíná Galljamov.
Cituje také Lenina, který v květnu 1917 řekl, že „nebýt války, mohlo Rusko přežít roky, ba dokonce desetiletí bez revoluce“.
Valerij Solověj, ruský historik, politický analytik a novinář, v rozhovoru citovaném na webu Dialog.ua soudí, že diktátor Vladimir Putin už je na pokraji ztráty moci. Podle jeho slov jsou dnes schopny zorganizovat Putinovo svržení pouze bezpečnostní služby. A již nyní existuje skupina vlivných bezpečnostních činitelů, kteří jsou s ruským diktátorem krajně nespokojeni.
„Mají velmi radikální postoj. Nazývají ho ‚impotentem‘, což doprovázejí velmi silnými epitety. Prezident přivedl zemi i je do slepé uličky a nechce nebo nemůže z této slepé uličky najít východisko. Mají pocit, proč nenajít východisko. Technicky je možné pokusit se realizovat něco jako Státní výbor pro výjimečný stav 2,“ říká Solověj. Naráží tím na pučistický orgán, který se v roce 1991 snažil svrhnout Michaila Gorbačova.
Jedním podnětem je podle něj mezinárodní zatykač, který byl na Putina vydán, a tím druhým chystaná ukrajinská protiofenzíva.
„Pokud se ukáže, že je pro ruské ozbrojené síly zničující (obrana se zhroutí), pak je třeba někoho obvinit z neúspěchů… Zde mají viníka. Jedna podněcující okolnost již existuje. Pokud se objeví druhá okolnost, pak, řekl bych, dramaticky vzroste možnost radikálních změn, které se zatím týkají jen horních pater ruské politiky. A může k tomu dojít již v tomto roce. A je pravděpodobné, že k tomu dojde,“ předpovídá Solověj.
Ujišťuje také, že Putinovy schopnosti klesají i kvůli jeho zdravotnímu stavu.
„Má tři diagnózy. Je to Parkinsonova choroba… Druhá diagnóza souvisí s jeho duševním stavem… Třetí diagnóza je smrtelná – těžká onkologická. Díky experimentálním lékům a nejnovější léčbě se podařilo jeho horizont dožití posunout. Nešlo o to, že by odešel ze světa, ale o to, že by se stal nemohoucím: nebude schopen vystupovat na veřejnosti. Vidíme, že právě k tomu nyní dospěl. Potřeba používat dvojníka je stále častější (dříve se používali výhradně z bezpečnostních důvodů, když několik Putinů nasedlo do kolony a odjelo, což bylo rozumné). Ale když se používá člověk, aby mluvil a byl náhradníkem, nedá se to utajit: příliš mnoho lidí se dívá,“ zmiňuje Solověj své názory na Putinův zdravotní stav, které pronesl již několikrát.
Temně vidí možné bezprostřední vyhlídky Ruska Gennadij Gudkov, plukovník FSB ve výslužbě, opoziční politik pobývající od roku 2019 trvale v Bulharsku kvůli obavám ze zatčení a v Rusku prohlášený za „zahraničního agenta“. Ten komentuje roli těch Putinových kritiků, kteří jsou nespokojeni s výkonem vrchního velitele v ukrajinské válce.
„To všechno je dovoleno,“ tvrdí Gudkov. „Dokonce to není jen dovoleno, je to vítáno. Protože když (separatista) Girkin kritizuje Putina a říká: ‚Kdybych byl na místě vrchního velitele, použil bych jaderné zbraně, tady bych se přesunul, tady bych vystřelil, tady bych udělal něco jiného‘ – tak to se dělá schválně. Protože každý se podívá a řekne si: ‚Samozřejmě, Putin je darebák, ale přece jenom Girkin je mnohem horší. Putin je lepší,“ vysvětluje plukovník.
Tvrzení, že Putin by byl lepší než ostatní, je podle něj jedním z prvků kremelské propagandy a jedním z tahů kremelských her. Putin pak může vedle těch grázlů vypadat jako více či méně slušný člověk. Girkin je svou ostrou kritikou pro režim užitečný.
Na otázku, co by se muselo stát, aby se Rusko začalo rozpadat, odpovídá, že teoreticky by se mohlo rozpadnout „na tolik kousků, na kolik bude chtít“, ale budou to činy regionálních elit.
„Co jsou regionální elity? Jsou to autoritářští, totalitní vůdci, kteří se prostě snaží urvat si tučné kousky v kalných vodách slábnoucího Putinova režimu. Víte, co se říká v našem přísloví: ‚V kalných vodách se dají chytit velké ryby.‘ A tak se elity budou snažit chytat velké ryby v neklidných vodách. Lidé z toho nebudou mít vůbec nic, žádný zisk.“
Elita si může urvat velký kus pro sebe a její příslušníci s tím počítají. Proto je teď tak populární téma vytváření bezpečnostních složek pod rouškou teritoriální obrany. Mnozí gubernátoři teď nejspíš přišli na to, že za takových podmínek a pod rouškou bezpečnosti by bylo dobré zformovat si armádu, která pak bude moci něco dělat. Buď něco chránit, nebo alespoň zajistit jejich osobní bezpečnost.
„To je opravdu špatný scénář, a to i pro Ukrajinu. Protože na rozdíl od Sovětského svazu s jeho homogenní společností a absencí vážných rozporů je Rusko sudem střelného prachu. A pokud začne vybuchovat, síla exploze ochromí a zamoří mnoho lidí. Kromě toho těžkým dědictvím ‚carského režimu‘, a tím myslím bolševický režim, jsou jaderné zbraně, jaderný odpad, jaderná energetika. Je toho hodně,“ míní Gudkov. Pak by podle něj mohla nastat situace, že by se Putin jevil „jako holubička míru“.
Přesto si Gudkov myslí, že až dojde ke změně moci, bude možné provést ústavní reformu, která se podle něj v exilu už připravuje. Pak by mělo dojít k přechodu od vojensko-policejní diktatury k normální demokracii a toto přechodné období bude podle něj krátké. Mělo by jediný úkol: uchránit zemi před chaosem a připravit volby legitimní vlády. Až budou lidem zvoleny legitimní orgány moci, začnou vážné změny a reformy. Bude třeba přijmout nový text ústavy, provést reformy soudnictví, exekutivy, regionální reformy a podobně.
Ruský sociolog Igor Eidman řekl pro Rádio NV, že zatykač vydaný Mezinárodním trestním soudem je „časovaná bomba“, a poznamenal, že představitelé ruských špiček „doufají v ruskou štěstěnu“.
„Až jim dojde, že ta štěstěna nebude fungovat, že to nevychází, že se ta spoušť neusazuje a že všechno směřuje k rychlému kolapsu, pak samozřejmě budou zpívat úplně jinak. A ta ohlušující nespokojenost, která propuká v některých telefonických rozhovorech, ta už povede k nějakým reálným akcím, včetně toho, že Putin opravdu dostane na frak. Ale to se stane, až pochopí, že je konec. A že je konec, jim dojde, až ruská armáda uteče z okupovaných ukrajinských území,“ domnívá se sociolog.
Pak se bude hledat viník a tím bude Putin. „Jeho režim tedy takovou porážku nebude schopen přežít, a to nejen dlouho, ale ani několik měsíců. A porážkou by nebylo jen vzdání se všeho, včetně Krymu, ale už dokonce jen útěk nebo ústup na pozice z 24. února loňského roku,“ vysvětlil Eidman. Ruský sociolog také uvedl, že nevěří, že se v roce 2024 budou konat ruské prezidentské volby.
„Myslím, že k tomu nedojde a Putin se jich rozhodně nebude moci zúčastnit. Protože do této doby, což je něco málo více než rok, který zbývá do voleb, Putinův režim nevydrží.“
