Josef Valčík vyfotografovaný ve Velké Británii. FOTO: VHU, se souhlasem
FOTO: VHU, se souhlasem
Přesně před 109 lety se 2. listopadu 1914 ve Smolině narodil v domě č. p. 16 Josef Valčík, jeden z nejznámějších československých vojáků. Příslušník výsadku Silver A spolupracoval s výsadkem Anthropoid, který uskutečnil úspěšný útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Spolu s dalšími šesti muži padl 18. 6. 1942 hrdinskou smrtí v kostele sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.
Rodný dům Josefa Valčíka, tzv. chalupa U Kovářů, protože otec byl původně kovář, stával na břehu potoka nedaleko návsi v sousedství čísla popisného 41. V 50. letech byl však dům zbořen a dnes již nestojí. Číslo 16 tak nese symbolicky místní škola a internát, v jehož vestibulu se nachází pamětní deska slavného rodáka.
Josef Valčík se po obecné škole vyučil koželuhem u firmy Julia Matyáše ve Valašských Kloboukách a jako koželuh začal pracovat u firmy Baťa v Otrokovicích a ve Zlíně. Dne 1. října 1936 nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku 22 v Jičíně. Do zálohy měl odejít jako četař v říjnu 1938, ale s ohledem na politickou situaci byl na vojně ponechán a spolu s plukem se přesunul do Krkonoš, do okolí Špindlerova Mlýna.
Do civilu odešel až 1. 3. 1939, kdy se vrátil do Otrokovic ke svému povolání. Dne 12. srpna 1939 přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt uprchl do Francie, kde byl v březnu 1940 zařazen do československé zahraniční armády. V řadách pěšího pluku 2 se účastnil bojů na frontě.
Po porážce Francie se na palubě lodi Mohamed Ali El-Kebir dostal do Velké Británie, kde byl určen výkonným rotmistrem 1. roty 2. pěšího praporu. Dobrovolně se přihlásil k plnění úkolů v okupovaném Československu, a byl tedy zařazen do speciálního výcviku.
Nejdříve prošel v září 1941 základním výcvikem na STS 26 ve Skotsku, poté na STS 51 v Ringway desetidenním parašutistickým výcvikem a v říjnu byl zařazen do skupiny SILVER A, s níž byl v noci z 28. na 29. prosince 1941 vysazen ze stejného letounu, v němž letěly ještě výsadky ANTHROPOID a SILVER B, u Senice u Poděbrad.
Následně působil až do svého prozrazení v Pardubicích, kde byl dokonce „legálně“ zaměstnán jako číšník ve známém hotelu Veselka, což mu umožňovalo nenápadně získávat informace od členů pardubického gestapa, kteří do hotelu chodili. K jeho prozrazení došlo nešťastnou náhodou při zatýkání štábního kapitána Václava Morávka v Praze, který měl u sebe Valčíkovu fotografii kvůli výrobě falešných dokumentů. Ačkoliv před smrtí Morávek fotografii roztrhal, podařilo se ji gestapu složit a ze zadní strany snímku zjistilo, že byla pořízena v ateliéru Vomáčka v Pardubicích, čímž získalo pardubickou stopu. Josef Valčík pak musel zmizet.
A tak zamířil do rodné vsi, kde strávil přibližně dva týdny, během nichž údajně uvažoval i o sebevraždě, kterou mu ale místní farář rozmluvil. Čtvrtého dubna 1942 pak odjel do Prahy, kde se ukrýval po různých bytech, z nichž nejznámějšími byly rodiny Zelenkových a Moravcových. Kromě toho část doby strávil v holešovickém bytě Vladimíra Tichoty a od počátku května byl ubytován v rodině Františka a Bedřišky Sulkových na Hanspaulce.
Josef Valčík tam byl ubytován, přestože zdejší úkryt nebyl zcela bez rizika. Nejstarší syn Sulkových Miroslav byl totiž zatčen a vězněn za vydávání a rozšiřování ilegálních letáků. S ohledem na Valčíkovo poněkud výrazné „maskování“ (černé vlasy, knírek, pudrování, nošení rukavic) se s ním Sulkovi dohodli, aby nejezdil trolejbusem až na Hanspaulku, ale vystupoval vždy o jednu stanici dříve a zbytek došel pěšky. Sulkovi díky důsledné konspiraci nebyli prozrazeni a válku přežili.
Josef Valčík se o několik dní později ukryl spolu s dalšími parašutisty v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Nemohl tedy vědět, že již 13. června přijelo gestapo do jeho rodné obce, ale ještě nikoho nezatklo. Valčíkovi přesto poznali, že se zřejmě blíží jejich konec, a proto zašli do kostela ke zpovědi a požádali kaplana Boráka, aby se postaral o děti. K jejich zatčení došlo o dva dny později. První část Valčíkova příbuzenstva byla pozatýkána 15. června 1942. Nejprve gestapo zatýkalo ve Smolině, později v Lipině, Křekově, Střelně a v Brně. Zatčen tak byl otec Jan Valčík s manželkou Veronikou a Josefův bratr Antonín a sestra Ludmila. Ti všichni Josefovi poskytovali potřebnou pomoc v době, kdy působil v protektorátu.
Zatčení příslušníci rodiny byli odvezeni nejprve na gestapo do Zlína či do Brna a po provedených výsleších předáni pražskému gestapu do vazby na Karlově náměstí. Odtud byli postupně od června do září odesíláni do Malé pevnosti v Terezíně. Nakonec bylo celkem zatčeno 15 osob, z nichž čtrnáct bylo popraveno v říjnu 1942 a jedna v lednu 1943. Děti internovány nebyly. Doma jich zůstalo 14, postarali se o ně známí a vzdálení příbuzní.
Josef padl 18. června okolo jedenácté hodiny v kryptě kostela, když svůj život ukončil posledním nábojem, který mu po přestřelce s nacistickou přesilou zbyl.
