Miloš Zeman a Andrej Babiš na Čapím hnízdě. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Psychiatr Radkin Honzák si ve svém blogu na Aktuálně všiml, jak se v této zemi vždycky nějakou dobu počká, aby bylo možné nějakou osobnost po její smrti poplivat nebo přepsat historii. Komunisté to tak udělali s Masarykem, Benešem, americkým osvobozením Plzně. Teď je zřejmě na řadě Václav Havel.
Radkin Honzák píše: „Byli tu úžasní lidé, kteří se nedali zlomit, a Václav Havel byl mezi nimi jedním z nejaktivnějších… A protože narcisové, kteří se svezli na vítězné vlně ex post, jeho velikost nemohli ustát, už dlouho bojují proti němu, proti jeho dílu, jeho monumentálnímu odkazu a také proti všem pravdoláskařům a sluníčkářům. Vědí a hlásají, že se Havel domluvil s Adamcem, že když mu nechá Lucernu, tak on ho nezavře, a z prezidenta, kterého nám záviděl celý svět, se stal agent Wallstreetu, sionistů, ožralej kulisák, kterého dosadily temné síly, aby uloupil tuto zem ze sovětského ráje a zaprodal ji NATO a Evropě. Oceňují ho stejně jako kdysi komunisti. Disent byl srabům od počátku trnem v oku, špatným svědomím, které nutno znectít. Jakási společenská nula už nám na blogu vysvětlila, že Hutka byl NIKDO, a jak se ta výročí blíží, těším se na oslnivou spršku plivanců z tlam těch nejpovolanějších.“
Výraz „tlamy“ od doktora Honzáka popisuje přesně, o koho jde. Ačkoliv bychom už měli být zvyklí, ta nehoráznost je pořád ohromující. Další mety v absurditě dosáhl státní úředník Jiří Ovčáček, který nám na Twitteru sdělil: „Patologická sedlina české společnosti, onen nahnědlý druhorepublikový kal, se v těchto dnech intenzivně projevuje. Jde o bytostné zlo, které se pokouší stáhnout českou společnost do temnoty.“ (17. 10. 2019)
Arogantní Ovčáček jako tlamička není sám o sobě důležitý. Je to parazit na demokracii a naprostá nula. Příznačné ale je, že se takováto obskurní osoba mohla stát mluvčím hlavy státu. Sotva můžeme předpokládat něco jiného, než že si ho Zeman vybral právě proto. Věděl, že novináře konkrétně a intelektuály obecně nemůže už víc urazit, než když jim ukáže, že může funkcí obdařit takového pišišvora, a nikdo s tím nic nenadělá. Miroslav Šlouf byl aspoň takový malý komunistický démon. Vzbuzoval sice nechuť, ale nedala se mu upřít jistá svébytnost. Ovčáček je ztělesnění duševní nicoty.
Stálým varováním musí být to, co známe z historie. Velmi obtížně se brání semknuté malé skupině, která se rozhodne dostat k moci. Může se jí to podařit, i když nebude mít na své straně větší část veřejnosti. Jak jsme viděli na příkladu nacistického Německa nebo poválečného Československa, stačí takovým lidem získat podporu třetiny populace nebo 40 procent. Ta semknutá skupina sama o sobě může představovat třeba jenom pět nebo 10 procent dostatečně hlasitých lidí, kteří se soustředí na svůj cíl.
Ta dobrá zpráva je, že to funguje i opačným směrem. Když se naříká nad rozdělením společnosti, je dobré si uvědomit, že je lepší rozdělená společnost než společnost ovládnuta mrzkou lůzou (abychom použili výraz z filmu Pelíšky).
Mrzká lůza se u nás mobilizuje přinejmenším od doby, kdy probíhalo tažení proti americkému radaru, posílila ji světová ekonomická krize po roce 2008, uprchlická krize po roce 2015 a dostává myšlenkové a často i finanční injekce ze strany autoritativních režimů. To bylo prokázáno v případě Salviniho v Itálii a madam Le Pen ve Francii, Můžeme to pochopitelně předpokládat i u nás.
Nevýhodou demokratů je, že jsou vždycky v závěsu, výhodou to, že když se ještě relativně včas proberou, mohou se účinně bránit. U nás jsme věci nechali zajít dost daleko. Lidé byli tak dlouho fascinováni Milošem Zemanem, že si nevšimli nástupu Andreje Babiše. Teď hrozí, že soustředění se na Babiše umožní přehlédnout, že Babiš je pouze součástí jakési antiliberální „elity“ a i po jeho odchodu tady pořád zůstanou další lidé s obrovskou ekonomickou silou a s týmy najatých služebníků a zmatených naivků. Ti budou v oklešťování demokracie kvůli svým nízkým cílům pokračovat dál.
Není to hra, u nás probíhá boj o moc a nevystačíme jen s tím, že se dojmeme nad svou vlastní dobrotou a zazpíváme si písničky Zdeňka Svěráka. Ti lidé jsou nebezpeční a je jen málo věcí, které by nepoužili, a je jen málo špinavých nástrojů, po kterých by nesáhli. Je dobré vědět, s kým máme tu čest.
