
Ruský diktátor a válečný zločinec Vladimir Putin. FOTO: Lucie Batková / MIDJOURNEY / FORUM 24
FOTO: Lucie Batková / MIDJOURNEY / FORUM 24

Ruský vůdce Vladimir Putin schválil novou strategii tzv. boje proti extremismu. Jedním z hlavních pojmů, se kterým se v ní operuje, je rusofobie. Navíc jsou zmiňována nepřátelská státní centra, byť nejsou přesně specifikována. Podle expertů je cílem ještě více „utáhnout šrouby“ na domácí scéně a definitivně potlačit jakékoliv náznaky opozice vůči politice Kremlu.
„Nepřátelský, zaujatý postoj k občanům Ruska, k ruskému jazyku a kultuře, vyjádřený mimo jiné agresivními postoji a jednáním ze strany jednotlivých představitelů a politických sil, stejně jako diskriminační akce ze strany orgánů států nepřátelských vůči Rusku,“ tak je podle Putinova dekretu definována rusofobie. Není těžké si domyslet, vůči kterým státům je tato formulace primárně namířena. Jsou to především ty, na jejichž území stále žije početná ruská menšina, která se s domovskou zemí odmítá sžít a vyznává Putinovu imperiální politiku.
Dekret uvádí, že některé státy využívají extremistické a teroristické organizace „jako prostředek k vedení hybridních válek proti odpůrcům zahraniční politiky a k dosažení samoúčelných geopolitických cílů, včetně zasahování do vnitřních záležitostí jiných států“. Opět není složité uhodnout, proti komu je to namířeno. Jsou to de facto všechny státy, které pomáhají Ukrajině po jejím napadení Ruskem v únoru 2022.
Právě Ukrajinu zmiňuje nový Putinův dokument mezi „hlavními zdroji extremismu“. Píše se v něm o „nejvážnějších hrozbách, které pocházejí z rozšířeného šíření neonacistických myšlenek, posilování radikálních neonacistických ozbrojených skupin, včetně Ukrajiny“. Putinovými slovy řečeno, tyto „nacistické“ formace jsou v Rusku podporovány „vnějšími silami, které podporují páchání kriminálních činů na ruském území“. Tato část je namířena vůči domácí opozici a také proti partyzánským skupinám, které na území Ruska působí.
Ukrajinskou krizi, jak Putin nazývá jím vyprovokovanou a rozpoutanou agresivní válku, podle dekretu využívají „nepřátelské státy k rozpoutání hybridních válek proti Ruské federaci a k podněcování agresivních rusofobních nálad ve světě“. Opět je zde následně zmiňována Ukrajina, neboť jedním z klíčových cílů strategie je „eliminace zdroje extremistických hrozeb vycházejících z území Ukrajiny“.
Na domácí scénu je cílen odstavec 21, v němž jsou zmiňovány a kritizovány protestní akce, které jsou podle Putina „jedním z hlavních způsobů destabilizace sociálně-politické situace v Rusku“. Tyto protesty se „záměrně mění v masové nepokoje a k tomu využívají různé metody manipulace s veřejným míněním“.
V určitých regionech Ruska, aniž by bylo definováno ve kterých, se podle Putinova dekretu objevují „extremistické projevy“, které vznikají v důsledku „nepříznivé situace s nelegálními aktivitami migrantů“. Destruktivně na ruskou veřejnost pak také podle dekretu působí „mezinárodní nevládní organizace a jimi řízená ruská sdružení“. Ty „pod rouškou realizace humanitárních, vzdělávacích, kulturních a náboženských projektů“ provádějí podvratnou činnost vůči kremelskému režimu.
Jako jasná výhrůžka všem opozičníkům, kteří se kvůli Putnovi uchýlili do zahraničí, působí klauzule, že bude vedena „evidence osob, které opustily Ruskou federaci, aby se zapojily do činnosti extremistických organizací, jakož i absolvovaly školení ve výcvikových střediscích nepřátelských států, jejichž činnost vykazuje známky extremismu“.