Senátor Václav Láska FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) sice ve čtvrtek prezidentu Petru Pavlovi představil koncept Odolné společnosti, která má veřejnost připravit na krize včetně války, jenže podle názorů politiků, které deník FORUM 24 oslovil, už včera bylo pozdě. Víceméně se shodují v tom, že většina lidí v Česku chce žít v iluzi věčného míru, a tak zodpovědní činitelé o přípravách na válku raději nemluví, aby neztráceli politické body.
Na rozdíl třeba od některých skandinávských států, kde zvláště od rozpoutání války Ruska proti Ukrajině před více než třemi lety běží osvěta široké veřejnosti – i z úst politiků – naplno. Kupříkladu příručka, jak se v případě války zachovat, byla distribuována do každé domácnosti. Podobnou té finské hodlá české ministerstvo vnitra vydat teprve letos. Načas si dalo i s rozšířením možností veřejných úkrytů před účinkem konvenčních zbraní.
Jak v rozhovoru pro deník FORUM 24 řekl Miroslav Lukeš, ředitel odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, naše země má momentálně úkryty pro šest procent obyvatel. Letos by měl být hotový screening potenciálních improvizovaných úkrytů, jako jsou garáže obchodních center či silniční tunely, které by situaci o něco zlepšily.
Lukeš rovněž zmínil, že po osvětě týkající se příprav na válku není ve většinové české společnosti poptávka, což potvrzují i oslovení politici. „Stejně jako většina Evropy jsme žili v iluzi věčného míru a veřejnost si na to zvykla. Když se situace začala zhoršovat a lidé byli postaveni před to, že skutečně může dojít k nějakému konfliktu, tak to na první dobrou nechtěli slyšet, nechtěli si tu iluzi nechat vzít,“ tvrdí člen senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Václav Láska (SEN 21).
Politická nezodpovědnost
Podle 1. místopředsedy KDU-ČSL Jana Bartoška, který se ve sněmovně zabývá obranou a bezpečností, od rozpadu bipolárního světa v 90. letech minulého století neexistovala politická ochota připravovat se na potenciální konflikt. „Bohužel i přes různá varování ze strany Ruska jsme to brali jako nějakou hru, že to přece ti Rusáci nemyslí vážně. Teď jsme v situaci, kdy se musíme zcela vážně zabývat i naší vnitřní bezpečností, která je záležitostí nás všech,“ řekl.
„Říkat lidem, že se mají připravit na těžké časy, které mohou nastat, není politicky úplně šťastné, protože všichni chtějí slyšet, že bude mír a prosperita, jenže to bychom nesměli mít na východě diktátora, který se zbláznil. Je politicky nezodpovědné tyto věci nepojmenovávat a nepřipravit se na ně,“ míní místopředseda sněmovny.
Jenže podle senátora Lásky k tomu v Česku chybí odvaha. „Pokud někdo s tímto tématem vyjde ještě před volbami, tak to pro něj bude znamenat horší výsledek. V první fázi bude neoblíbený, protože společnost na to není připravena, většinově to nechce slyšet.“
Senátor Martin Červíček (ODS), rovněž člen výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a také předseda podvýboru pro vnitřní bezpečnost a integrovaný záchranný systém, má stejnou zkušenost. „Kdokoliv se tohoto tématu ve smyslu nutné přípravy společnosti na to, jak se k případným novým hrozbám postavit, dotkl, okamžitě čelil výtkám, že nás chce vést do války nebo vracet staré pořádky.“
Překonat pachuť bolševika
Podotýká přitom, že pro averzi vůči branné výchově a povinné základní vojenské službě v minulém režimu má pochopení, protože „byly aplikovány tendenčním způsobem, a ne vždy naplňovaly svůj účel“.
I když se politici víceméně shodují, že ve společnosti dosud neexistuje většinová poptávka po těchto informacích, někteří pozorují, že se to začíná měnit. „Před půl rokem jsem se informoval, kde jsou objekty civilní ochrany pro můj obvod Praha 5, protože se mě na to lidé začali ptát, a zjistil jsem, že připraveno není vůbec nic, ačkoliv by to měla být jedna z priorit velkých měst,“ upozorňuje senátor Láska.
„Podle toho, jak mluvím s lidmi, tak si myslím, že ochota tyto informace přijímat a dobrovolně se jimi řídit bude čím dál větší, protože motivace vzrůstá,“ říká poslanec Bartošek. Podle něj by měla probíhat například větší osvěta v tom, jak má vypadat evakuační zavazadlo, což se může hodit i při živelných katastrofách.
„Na tomto poli nás čeká hodně práce, než se nám podaří překonat pachuť bolševika a trapné vzpomínky na dětství, kdy jsme museli venku chodit v pláštěnkách a s igelitovými sáčky na rukách. V následujících čtyřech letech to ale musí být jedna z nejdůležitějších, ne-li hlavních agend vlády, ať už v ní bude kdokoli,“ konstatuje.
Premiér musí bouchnout do stolu
Předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer (nezávislý) se nedomnívá, že by se s osvětou mělo čekat na takzvanou společenskou objednávku a o zhoršené bezpečnostní situaci by se mělo mluvit už teď. „Premiér o tom sice mluví, ale spíše akademicky, než aby stanovil tři priority, bouchl do stolu a sešikoval vládu. O přípravě k obraně státu nemají mluvit vojáci. Nenahraditelnou roli hrají politici a veřejní představitelé, jenže já u nich tuto schopnost nevidím.“
Ochrana obyvatelstva by se podle něj měla stát mezirezortní záležitostí. „Česko má skvělý systém varování pro případ povodní. Na velkou vodu jsme připraveni, ale na velké Rusko ne. Vždyť krizový zákon nyní vylepšuje vnitro, a přitom účinná ochrana obyvatelstva před Ruskem předpokládá propojení vnitra, obrany a dalších. Dokud se novela krizového zákona připravuje jen na ministerstvu vnitra, je to chyba. Odpovědnost musí převzít premiér, bezpečnostní rada státu a zapojit se musí ministerstvo obrany a další,“ tvrdí Fischer.
Podle senátora Červíčka bychom „měli být schopni si uvědomit, že zavíráním očí a vírou v to, že nás se to netýká nebo že to má zařídit ten či onen, se v případě jakékoliv mimořádné události nebudeme schopni s danou situací adekvátně vypořádat. A že tady už nejde jenom o naše výhody, osobní majetky či práva, ale o naše bezpečí – o naše životy a svobodu. Jedině tak může vzniknout ona zmiňovaná společenská objednávka, tedy příležitost, aby téma zvedli i politici“.
K tomuto tématu deník FORUM 24 oslovil prostřednictvím tiskového oddělení ministerstva vnitra také Víta Rakušana (STAN), ale ani za téměř čtyři týdny neodpověděl.
