„Mě už si nikdo najmout nemůže, už jsem v žoldu určitých vlivových skupin,“ utrousil Marek Prchal v květnu 2013 na debatě o politickém marketingu, jejíž záznam dodnes visí na Youtube takřka nepovšimnutý (160 zhlédnutí). Po letech je z něj jedinečné okénko do osobnosti i pracovních metod muže, který se nejvíce zasloužil o politický produkt Andreje Babiše.
V úvodu zmíněná debata se konala po projekci filmu „No“, pojednávajícím o kampani, která koncem 80. let pomohla porazit chilského diktátora Augusto Pinocheta. Prchal při diskusi s politoložkou Annou Matuškovou a dokumentaristou Vítem Klusákem o vlivu marketingu a médií na veřejné mínění demonstroval svou nepopiratelnou zběhlost v branži ležérními promluvami, během nichž toho o sobě prozradil možná víc, než by mu dnes bylo příjemné.
„Čteš složení výrobků na obalech? Já miluji a piji coca-colu a nezajímá mě, co v ní je,“ hájil formu na úkor obsahu v politickém marketingu s tím, že voliči si utvářejí vztah už na základě jediného odtažitého podnětu. I tak ale Prchala jeho práce pro Babiše podle jeho vlastních slov naplňuje. „Politika je zábavnější než zobrazovat nějakou značku v tisících podob,“ zhodnotil působení v oblasti, jejíž výhoda má spočívat v tom, že „politiků není tolik co produktů, a když se na tom trochu zapracuje, zaměnitelní nejsou, takže je to skvělý, perspektivní obor, navíc volby jsou každé 4 roky“.
Marketér, který se tehdy nechal představit jako idea maker a přispěvatel serveru o médiích, konkrétně zmínil prezidentskou kampaň Karla Schwarzenberga. „Tam je otázka, na čem postavit tu náladu. On to stavěl asi na nějakých hodnotách, na nějaké tradici. Tohle fungovalo vždy spolehlivě,“ přiznal body kampani Zemanova protikandidáta a dodal cosi o ohroženém duševním zdraví, které jemu – Prchalovi – údajně působil pohled na vítězícího Zemana. Těžko by přitom na české scéně našel člověka, který by Zemanovi pomohl víc než jeho klient Andrej Babiš.
O tom, že paradoxy nejsou Prchalovi na překážku, vypovídá další z jeho vyznání, která onoho večera učinil: „Dělat pro ty hodné je trošku nuda. Mně se líbilo Vrtěti psem,“ vzpomněl cynicky-vtipný filmový příběh z 90. let o žehlení politického skandálu vytvářením emotivních scén a odváděním pozornosti. Právě v něm Prchal nepochybně našel inspiraci pro Babišovy facebookové statusy s prasetem Růžou, lemury a surikatami – či nově se štěnětem. Touto vatou namísto odpovědí novinářům, Prchal Babišovi udržuje kontakt s voliči na „charismatické“ vlně stůj co stůj, díky čemuž marketingová kreace takřka nevypadává z role. Každodenní, ale i mimořádná agenda s tím spojená, v úhrnu pro „Máru“ – jak mu přezdívají jeho kritici – představuje práci jako na kostele. Kromě série videopromluv zahajované oslovením „Čau lidi,“ vymýšlí i různé průpovídky typu „babičky mi píšou.“ Odvádí tak pozornost od jeho skandálů a otupuje hrany nežádoucích emocí. Precizně odvedenou práci nezapře ani aranžmá videa s Babišem na lavičce v liduprázdném podzimním parku, kde se vykrucuje z dopadů dokumentu Matrix AB.
O tom, kam až bude Prchal ve své úspěšné kariéře ochotný zajít, napovídá jeho odpověď na otázku moderátora, zda mu některé pasáže z filmu „No“ zněly blízce ve vztahu k české realitě. „Někteří lidé by dali přednost vládě silné ruky nebo silnému jedinci, králi vládci, který se o ně postará, výměnou za jakési výpalné, kdy my bychom zas tolerovali to, že jsou porušována lidská práva,“ uvědomoval si už v době, kdy se přihlásil do Babišových služeb. Ani přesto dodnes zjevně nelituje.
Za dobrého člověka Prchal v reklamě považuje kohokoli, kdo si uvědomuje svou omezenou zkušenost a dá na názory druhých. Bráno z tohoto pohledu musí být Andrej Babiš v očích Marka Prchala učiněný anděl.
