V posledních několika dnech mě překvapilo několik lidí, kterak připisují Andreji Babišovi kvality, jež zdaleka nemá. Jen nevím, zda tak činí jen z čiré nevědomosti nebo je v tom již nějaký aktuální kalkul. Je více než zřejmé, že on má jen instinkt predátora, nemá žádný program, žádný názor, žádné zásady. Říká a dělá jen to, co je pro něj momentálně výhodné. Zítra dokáže říct a udělat pravý opak toho, co řekne dnes. Lež je jeho základní pracovní nástroj. Dobře to o něm již před několika lety řekl jeho krajan Martin Šimečka, když pravil, že se máme připravit na to, že nás všechny totálně ojebe (to je autentická citace výroku jinak velmi kultivovaného člověka).

Díky slabosti Bohuslava Sobotky a spol. se mohl stavět do opozice ve vlastní vládě a hrát roli mučedníka a spasitele. Za všechno nedobré mohl a může pochopitelně Miroslav Kalousek a předchozí vlády. Jenže tohle nejde hrát do nekonečna. Teď bude vládnout se svou menšinovou vládou, která připomíná spíše variaci na hvězdnou pěchotu, a navíc s hlasovací podporou komunistů a okamurovců. A to je diametrálně jiná konstelace. Připomínám, že Babiše volilo jen 18 % všech oprávněných voličů, tedy 30 % těch, kteří přišli k volbám. I tak je to nepochopitelné číslo, ale zdaleka to není většina.

Sklízíme plody naší netečnosti (chcete-li nepatřičné korektnosti, která je chápána jako naše slabost) a také podivuhodné tolerance, a to zejména k bezprecedentnímu kolosálnímu střetu zájmů. Další pravděpodobnou fází tohoto přístupu je kolaborace. To je základní problém. A navíc je tady naprosto konkrétní kauza jeho trestního stíhání, kterých by však za normálních okolností mělo být mnohem více. Argumenty, že je to většině lidí jedno, že ho to dokonce posiluje, že je vlastně frajer a velký hráč, kulhají na obě nohy. On je vlastně každý podvodník a autoritativní vládce jistý druh frajera a hráče, nemyslíte?

Babiš není jen nějaká epizodka, je to neuvěřitelné selhání polistopadového demokratického vývoje, kterého dokázal využít a zneužít, ba co víc, on si to selhání naplánoval a připravil. Vše je pak jen otázkou dobře cílené interpretace pro ty správné posluchače, diváky, a tedy latentní voliče či dokonce budoucí spoluhráče. Babišův příběh není jen o něm, je o nás všech. Okolní svět na nás nevěřícně zírá. Bývalý komunista, bývalý estébák, ekonomický migrant, oligarcha, policejně uznaný podvodník, největší daňový optimalizátor, největší příjemce dotací, antipolitik, majitel médií, autor mnoha skandálních výroků atd. – předseda české vlády. Pozoruhodné! A to tady máme ještě jeho kumpána Zemana!

Čekají nás nyní dvě klíčová témata, vydání či nevydání Babiše a opětovné zvolení či nezvolení Zemana. Uvidíme již záhy.

Největším nepřítelem Čechů byli vždy Češi samotní. Bohužel. I proto nám chybí společně sdílená shoda nad historií národa a vlastně i nad naší identitou. Definičním rysem je normalizační přizpůsobivost, dvojí morálka a volba pro variantu prvoplánově výhodnou bez ohledu na to, zda je či není správná. “Pár bláznů svou kůži na trh nese, do cizích věcí nevměšujeme se, a ještě méně vlastně do těch vlastních.” To jsou slova Karla Kryla z písně Září z alba Tekuté písky. Sedí i dnes.

Chybí silný hlas elit a osobností. Bodejť by nechyběl. Stačí se podívat na území bývalých Sudet, jak se tam volí a proč.

Po všech těch atacích ve 20. století se jen prohloubily mnohé alarmující tendence. Je to i o ateistické většině, o antiaristokratickém nastavení, o antisemitismu, o panslovanském blouznění a nově taky o údajném bruselském diktátu, imaginární expanzi migrantů či čínské spáse.

Kromě násilného vyhnání Němců jsme zažili i několik zásadních emigračních vln a cílenou likvidaci elit, nejprve od nacistů a pak od komunistů.

Není divu, že vítězí relativizace morálky a kult konzumu, že se lídrem země stává mazaný „génius průměrnosti“. Politika se u nás stala jen pokračováním byznysu jinými prostředky a marketingovou šarádou pro všehoschopné iluzionisty a uchvatitele moci, a to vše za nadšeného potlesku přizpůsobivé většiny. Prostě zemský ráj to napohled.