Až osmdesát procent Čechů je přesvědčeno, že se bezpečnostní situace v České republice kvůli probíhající válce na Ukrajině zhoršila, dvě třetiny se navíc obávají dalšího rozšíření bojů i za hranice Ukrajiny. Více než polovina lidí by však napadenou vlast bránit nešla. Vyplývá to z průzkumu, který se nechala zpracovat Paměť národa od výzkumné agentury NMS Market Research.
Výrazná většina Čechů věří NATO. Plných 67 % respondentů věří, že členství v NATO naši bezpečnost zvyšuje, a stejný počet lidí si myslí, že by Česká republika měla vojensky zasáhnout, kdyby nebezpečí hrozilo některé z členských zemí. Tento postoj zastává 94 % dotazovaných ve věku do 24 let. Bezmála dvě třetiny Čechů jsou přesvědčeny, že NATO přijde v případě napadení na pomoc i nám.
Současnou vojenskou připravenost naší země považuje za dobrou jen 20 procent respondentů. Do skutečné obrany napadené země by bylo ochotno se přímo zapojit jen 29 % procent dotazovaných občanů, 19 % neví, jak by se zachovalo, zbytek k tomu ochoten není. Největší míru odhodlání bránit napadenou vlast vykazují mezi všemi generacemi tzv. Husákovy děti, tedy lidé ve věku 45 až 54 let, a silnější je tento pocit mezi voliči současné vlády. Podle většiny dotazovaných mají zemi hájit branci a pro obnovení povinné vojenské služby se vyslovilo 65 % lidí.
Vlažnější stále zůstávají postoje Čechů k Evropské unii, když se Evropanem cítí pouze desetina odpovídajících. Nejsilnější podporu má EU a evropská identita mezi mladými lidmi, kde pozitivní vliv EU přiznává 49 %. Kladně Evropu také hodnotí lidé s vyšším vzděláním.
O vlastenectví v podobě hrdosti na svoji zem je přesvědčeno 70 % účastníků průzkumu. „Je zajímavé se také podívat na rozdíly ve vnímání vlastenectví mezi generacemi. Zatímco lidé ve věku 65+ častěji zmiňují v souvislosti s vlastenectvím historický kontext a tradice, mladší Češi a Češky mají tendenci vlastenectví brát pragmatičtěji a s méně emocemi,“ uvedla analytička Kristýna Karešová z NMS Market Research. Paradoxně ovšem pouze necelá třetina lidí, přesně 31 %, je ochotna převzít osobní zodpovědnost za to, aby se v zemi žilo lépe.
Všechna čtyři klíčová data české historie 20. století (tedy roky 1938, 1948, 1968 a 1989) dokáže přesně určit jen 43 % Čechů, celých 13 % se ale netrefí ani u jednoho z nich. Nejsprávněji přitom odpovídají mladí do 24 let, kteří teprve nedávno vyšli školu. Čím vzdálenější je událost časově, tím hůře se respondentům identifikuje. Například mnichovský diktát k roku 1938 přiřadí jen 54 % z nich. Téměř dvě třetiny lidí vědí, že v roce 1948 uchopila moc v zemi komunistická strana, ale jen 6 z 10 respondentů chápe přechod ke komunistické diktatuře jako protiústavní. „To je varovně nízké číslo s ohledem na to, jakým hrozbám čelí demokratické zřízení v dnešní době,“ hodnotí to Jan Blažek z oddělení mezinárodní spolupráce Paměti národa.
Rok 1968 si s reformačním procesem pražského jara či invazí vojsk Varšavské smlouvy správně spojuje 77 % dotazovaných, ale podobnost mezi tehdejší invazí a dnešní agresí proti Ukrajině vnímají jen 4 z 10 respondentů.
Největší povědomí mají Češi o roce 1989, se sametovou revolucí si ho spojují bezmála čtyři pětiny z nich. Bezmála tři čtvrtiny (74 %) účastníků průzkumu jsou přesvědčeny, že 17. listopad 1989 přinesl naší zemi svobodu a demokracii. Podle 63 % odpovídajících se v důsledku změny režimu také zlepšily naše životní podmínky. Platí však, že voliči současné opozice vnímají rok 1989 výrazně negativněji než příznivci vládních stran.