Česko již završilo své půlroční předsednictví Radě Evropské unie. Prakticky ze všech stran přitom slyšíme chválu. Česká republika se představila jako konstruktivní členská země, což je po letech infantilního kverulantství příjemná novinka, za níž stojí jak racionální vedení premiéra Petra Fialy (ODS), tak i profesionální úroveň našeho evropského týmu.
Nejde tu vůbec o to, že by se Česko oddalo fanatickému prosazování nějaké bruselské agendy. Takový pohled tu bude razit možná SPD Tomia Okamury, který potřebuje vykreslit Unii jako diktát jakýchsi cizáckých elit. Předsednictví naopak ukázalo, že nastolování agendy plyne ze zájmů členských zemí a předsednická země má značnou šanci pozitivně ovlivnit průběh jednání.
Česko udrželo jednotu členských zemí v postoji ohledně zásadní podpory Ukrajiny v její obraně před ruskou agresí. Obtížné, ale úspěšné bylo dojednání principů ochrany evropských občanů před gigantickým nárůstem cen energií, přičemž česká vláda složitě balancovala mezi národními a celounijními zájmy.
Mezi hlavní úspěchy českého předsednictví lze počítat zejména říjnový summit evropských lídrů v Praze, který se zapsal do historie jako prezentace síly EU v době konfrontace s Putinovým agresivním režimem.
Rok po jmenování vlády demokratických stran si uvědomujeme řadu jejích chyb. Otazníky či dojem nízké kompetence se vznáší nad nejedním z členů vlády. Málokoho asi přesvědčil ministr zdravotnictví, že dokáže hodnověrně komunikovat s veřejností. Řada voličů demokratických stran byla znepokojena tím, jak policejní šéfové ořou s ministrem vnitra, který se nechal zastrašit vyšetřováním členů své strany a absolvoval otřesný mediální průšvih ohledně šéfa civilní rozvědky. Chování policie na Babišových mítincích zanechalo hrozivý dojem. Podobný ostudě, kterou policie provozuje denně na Pražském hradě při buzeračních kontrolách.
K otazníkům fungování vlády patří kupříkladu ministr školství, který prosazuje unifikaci středních škol, jaká se vymyká chápání liberálů i konzervativců, ministr kultury, který zaštítil takovou podobu autorského zákona, že jde ve skutečnosti o zákon proti médiím, nebo ministr pro místní rozvoj, který zklamal podnikatelskou veřejnost svojí těžkopádnou předlohou stavebního zákona. Nejde o jména a o strany. Jde jen o věcné námitky a každý si dosadí, o co a o koho jde. Samozřejmě proti tomu stojí i mnoho dobré práce, kterou vláda odvedla kromě předsednictví v EU. Absolutní krach podzimních protivládních demonstrací je třeba chápat jako potlesk a veřejný důkaz, že vláda čelila bezprecedentní míře problémů v podstatě dost dobře.
Je otázkou, komu za to konkrétně poděkovat, ale výsledek je dobrý. Procházíme těžkými časy, jaké nikdo nečekal, ale stát se vůči občanům i vůči ekonomice chová zjevně, jak nejlépe může.
Naši ministři mohou být legitimně kritizováni za řadu chyb či podivností. Z různých úhlů pohledu se jejich profil jeví různě a nejednoznačně. Ale klíčový rozdíl mezi nimi a minulou vládou je, že naše současná vláda neohrožuje demokracii a civilizační hodnoty polistopadového vývoje. A jestli se někdy i v otázce síly naší demokracie a svobody nechová současná vláda vždy zcela dobře, tak je to jenom z nekompetence konkrétních jednotlivců a nejde o projev programového populismu a autoritářství, jako tomu bylo u vlády ANO Andreje Babiše, který nám na evropské scéně vyrobil hrozivou a zahanbující ostudu.
Za české předsednictví si naše úřady i vláda zaslouží pochvalu a veřejné poděkování. Netopili jsme se v trapnostech jako za minulého předsednictví. Naopak jsme ukázali na evropské scéně solidní úroveň našeho odborného aparátu a zejména sílu konstruktivního vedení. To je jednoznačná zásluha našeho premiéra i řady lidí, kteří na českém předsednictví tvrdě a dobře pracovali. Je to odraz faktu, že současný kurz České republiky je velmi dobrý, transparentní a dělá nám na mezinárodní úrovni čest. A máme kvalitní profesionály, kteří utvářejí dobrý obraz naší země v Evropě.