
Andrej Babiš a Klára Dostálová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK

KOMENTÁŘ / Jestli existuje něco, za co skutečně můžeme bez výhrad chválit vládu Petra Fialy, je to zahraniční politika. Kabinetu se podařilo vrátit Česko mezi vlivné země, které sedí na čestných místech u jednacího stolu. Ve volbách do europarlamentu ale v poměru 12:9 uspěli přisluhovači Ruska, kverulanti a lidé, kteří nejsou absolutně schopni nic vyjednat, a tudíž zastupovat byť jen jediného voliče kromě sebe sama a svého bankovního účtu. A to je to, co hrozí po volbách do poslanecké sněmovny v roce 2025.
Hnutí ANO má v současnosti nejvíc europoslanců, ani jeden z nich ale nic neprosadí. Frakce Patrioti pro Evropu, v jejímž názvu je vzhledem k obsazení špatně snad úplně všechno, se ocitla v izolaci tak, jak se to ve slušné společnosti extremistům stává. Kromě zástupců strany Andreje Babiše sem patří také nepříliš bystrý milovník aut Filip Turek s kolegyní. A to skutečně není málo českých zástupců v tzv. cordon sanitaire.
Je téměř jisté, že se Babiš pokusí využít celou situaci ve svůj prospěch, což se mu pravděpodobně u části voličů povede. Skutečnost jsme ale už viděli – europoslanci ANO se zdrželi při hlasování o rezoluci týkající se pomoci napadené Ukrajině. Další europoslanci hlasovali proti. Věc podpořilo devět zástupců českých demokratických stran, rezoluce naštěstí prošla drtivou většinou.
Zásadní zprávu o přístupu k Ukrajině, a tedy k zahraniční politice, jsme tak dostali hned na začátku volebního období nového Evropského parlamentu. Vzhledem k jeho složení proruské hlasy z Česka naštěstí nic moc nezmůžou. Pokud by ale podobný poměr vznikl v dolní komoře českého parlamentu po volbách, nastal by skutečně zásadní problém.
Andrej Babiš už mnohokrát ukázal, že Českou republiku prodá ve prospěch Evropského parlamentu bez mrknutí oka. Také proto vyslal do Evropy hrstku těch nejvěrnějších posluhovačů, z nichž většina vůbec nerozumí evropské politice a sotva lze byť jen doufat, že se třeba domluví anglicky. Nedomluví.
Jenže evropská politika není naše domácí politika. Pokud vláda bude nadále pouze spoléhat na to, že její voliči nemají kam odejít, může se stát, že Babiš mezi Turky a Konečnými získá koaliční partnery. U nás ale situaci nevyváží ostatní europoslanci a Česká republika by se ocitla tam, kde byla až do voleb v roce 2021: na okraji.
Když se do té doby o Česku mluvilo, řeč byla buď o věčně opilém prezidentovi, nebo o premiérovi ve střetu zájmů, který se zaměřuje výhradně na čerpání dotací, ať už na ně má nárok, nebo ne. Pak se situace otočila, ukázali jsme, že jsme spojenci napadené Ukrajiny, že naše zahraniční politika může mít páteř a směr, česká vláda velmi úspěšně zvládla evropské předsednictví. To všechno může zmizet jako mávnutím kouzelného proutku. A jde o daleko víc než o peníze pro Agrofert. Jde o to, na jaké straně dějin naše země bude stát.