Ještě před deseti lety by nás možná nenapadlo, že v České republice budeme potřebovat občanskou iniciativu, která si jako svůj hlavní cíl postaví obranu samotných základů svobodného společenského života. Pak se ale ukázalo, že právě takovou činnost zde naléhavě potřebujeme, protože přibývá útoků na demokratické základy státu, a to často od jeho nejvyšších představitelů. K osmému výročí založení Klubu na obranu demokracie (KOD) jsme připravili rozhovor s jeho vůdčí osobností, politologem a publicistou Bohumilem Doležalem.

Před osmi lety vznikl Klub na obranu demokracie. Jaký byl pro vás a vaše kolegy bezprostřední motiv k založení klubu? Co vás přivedlo k myšlence, že demokracie potřebuje obranu?

Jsou to vlastně dvě otázky v jedné. Především: nepřišli jsme s tím, že je ohrožena demokracie an sich. Demokracie an sich je téma pro učence, my jsme obyčejní lidé. Každý akademický školomet vám odpoví, že demokracie an sich je ohrožena vždy a všude, tak jaképak copak. Nýbrž přišli jsme s tím, že režim, v němž jsme už skoro pětadvacet let žili, který jsme kdysi získali poměrně snadno a jehož hlavními parametry jsou, nebo teď už lépe řečeno byly parlamentní demokracie, právní stát a znovuzačlenění naší země do rodiny západních demokratických států, se nám pár drzých a arogantních politických pletichářů úspěšně pokouší zbourat s demagogickým zdůvodněním, že to byl ráj zlodějiny a korupce. A chtěli jsme ho bránit, mj. i proto, že jsme ho považovali za svůj a že řada z nás usilovala o nastolení tohoto režimu ještě za bolševické diktatury. Šlo tedy o „obranu české demokracie“, resp. o „obranu demokracie v České republice“ v roce 2013.

Jaký byl bezprostřední motiv k založení vašeho klubu?

Bezprostředním podnětem ke vzniku našeho klubu byl inaugurační projev nového prezidenta Miloše Zemana z 8. března 2013. Před shromážděnými politickými elitami (přítomni byli všichni čelní ústavní činitelé ČR) vyhlásil boj třem „ostrovům negativní deviace“ v české společnosti. Kromě „kmotrovských mafií“ a „neonacistických bojůvek, které občas řádí v ulicích našich měst“ k nim podle něho patří „podstatná část českých médií“. A vyzval přítomné, aby se k němu v boji proti podstatné části českých médií připojili. Za to byl na místě odměněn hlasitým a spontánním potleskem. Ti z přítomných ústavních činitelů, kteří se k ovacím nepřipojili, nebyli slyšet.

Protože drzost tohoto útoku na „podstatnou část českých médií“ překračovala všechny dosavadní meze a zvyklosti, obrátil jsem se na lidi, s nimiž jsem spolupracoval už v minulosti: především na své přátele z někdejší nezávislé skupiny z let 1987–1991 Demokratická iniciativa. Dále na přátele z okruhu Revolver Revue, časopisu, který má kořeny v disentu. Dále na některé své bývalé studenty z Fakulty sociálních věd UK (učil jsem tam v letech 1993–2003); a konečně na čtenáře mého internetového zápisníku Události (provozoval jsem ho v letech 2000–2013). Společně jsme pak vyzvali nejvyšší státní činitele, kteří byli prezidentově inauguraci přítomni a nebyli slyšet, aby se k prezidentově výzvě jasně vyjádřili. Během víkendu se nám podařilo dát dohromady přes sto podpisů lidí, kteří se k naší výzvě přidali. Našemu dopisu se dostalo jisté publicity, tenkrát byla ještě jiná doba než dnes. Pár papalášů nám dokonce odpovědělo soukromými dopisy na mou adresu. V podstatě se vykrucovali.

To je bohužel typický rys naší současnosti, který jste nazval v článcích pro FORUM 24 přiléhavým pojmem „nechumelismus“. Řada lidí se ráda tváří, jako by se nechumelilo.

Přesně tak. Dospěl jsem tedy k závěru, že doba je daleko horší, než si lidé jsou ochotni připustit, a že je povinností každého z nás kromě dosavadních osobních aktivit zkusit něco společně. Ne snad nějaké masové politické hnutí, ale něco v rámci masarykovské práce drobné. Tak vznikl Klub na obranu demokracie. Ustavující schůze se konala 24. května 2013, stanovy byly zaregistrovány 5. června téhož roku. V „Programových tezích“ z 5. června 2013 mimo jiné stálo: „Klub na obranu demokracie je iniciativou pro straníky i pro nestraníky, nejen pro »pravičáky« nebo pro »levičáky«, ale pro demokraty. Jeho smyslem je spojit síly jednotlivců k obraně a posílení demokratických pořádků v naší zemi. Jde o občanské sdružení, které chce přispět ke zlepšení situace diskusí o povaze dnešní krize, politickou osvětou i apelem na představitele politických stran, aby v konkrétních případech, od komunální úrovně až po celostátní, dostáli závazku, který na sebe vzali.“

Jakou konkrétní činnost jste pak provozovali?

Soustředili jsme se na dvě věci, u nichž jsme předpokládali, že jsou v našich silách. První byly diskusní večery na aktuální politická témata. Většinou se týkaly voleb, které se chystaly nebo právě proběhly, významných výročí a událostí. Pořádali jsme je nejprve ve spolupráci s CEVRO Institutem a Občanským institutem v aule CEVRO Institutu v Jungmannově ulici v Praze, pak s TOPAZem, z. s. v Michnově paláci na Malé Straně a nakonec sami ve Velkém sále Novoměstské radnice na Karlově náměstí a v refektáři Dominikánského kláštera v Husově ulici. Pár diskusí jsme uspořádali i mimo Prahu. Bylo to celkem 24 diskusních večerů, vesměs panelové diskuse s účastí publika, účast byla zpočátku 40–60 posluchačů, pak vzrostla na 80–100, nakonec dosahovala cca 150 účastníků (víc je pro diskusní večery neúnosné). Za moderátora diskuse jsme vždy volili „neutrální“ osobu, pravidelným účastníkem panelů jsem byl já. Diskusí se postupně zúčastnili mj. novináři a publicisté Lenka Zlámalová, Jakub Patočka, Adam Drda, Jiří Pehe, Bohumil Pečinka, Jan Urban, Pavel Šafr, Adam Drda, Martin Weiss, Dalibor Balšínek, Alexandr Mitrofanov, Jindřich Šídlo, David Klimeš, Jefim Fištejn, politici Luboš Dobrovský, Pavel Fischer, Michal Horáček, Mirek Topolánek, Miroslava Němcová, Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg, Martin Kupka, Josef Bernard, František Bublan, z veřejně činných lidí dále biolog prof. Libor Grubhoffer, bývalý synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml, právníci JUDr. Bohumil Dvořák a JUDr. Jan Lata.

A ta druhá věc?

Za stejně podstatné jsme považovali i podpisové akce: veřejná vystoupení, v nichž jsme oslovili kompetentní činitele, politiky, nezávislé iniciativy i veřejnost v souvislosti s významnými politickými událostmi let 2013–2021. Zároveň jsme pod tyto naše texty (bylo jich za osm let naší činnosti více než 35) shromažďovali podpisy těch, kteří s námi v dotyčné věci souhlasili a připojili se k nám. Témata byla mj.: naše výhrady k „protikorupčnímu tažení“ policie a státního zastupitelství v letech 2013–14, kritika podpory některých ambasád (USA, Velké Británie, Kanady, Norska a Jižní Koreje) „protikorupčnímu tažení“ v ČR, obrana České televize před politickou manipulací, úsilí o spolupráci demokratických stran (včetně ČSSD) proti babišovským a zemanovským Novým pořádkům, kritika zatarasení Pražského hradu Milošem Zemanem, kritika některých českých europoslanců za pokus o zablokování veřejného projednávání problémů Andreje Babiše na půdě Evropského parlamentu (prý to zvládneme vlastními silami!), kritika snahy zmařit policejní reorganizaci a pokusů o proměnu ČR v policejní stát v letech 2016–18, předvolební kampaň v prezidentské volbě 2018 (chtěli jsme, aby se kandidáti vymáčkli, zda chtějí působit v duchu toho, co se prosadilo ve volbách 2017, tj. babišovských Nových pořádků, či zda to v rámci svých možností budou korigovat). Dále podpora úsilí senátorů prověřit ústavnost způsobu vládnutí Miloše Zemana, protest proti společnému úsilí Pirátů a KSČM o prošetření údajné zločinnosti polistopadové privatizace, protest proti dodatečnému zdanění finančních náhrad církvím a proti přejmenování státního svátku 17. listopadu. Postavili jsme se též proti volbě prof. Válkové za ombudsmanku. V době covidové krize jsme vystoupili proti tomu, aby nynější establishment zneužíval pandemie k omezování a likvidaci demokracie v ČR. A konečně, letos jsme podpořili ty politické strany, které chtěly vyslovit nedůvěru Babišově menšinové vládě.

Jaký byl ohlas na vaši činnost ve veřejnosti?

V letech 2013–15 jsme pod naše texty získávali až na výjimky řádově stovky signatářů. V letech 2016–17 už to bylo 1000–2000 lidí, v posledních čtyřech letech většinou 3000–6500 podpisů. Díky výše zmíněným aktivitám se nám průběžně podařilo navázat kontakty s cca 21 000 lidmi, kteří s námi v tom či onom souhlasí a v případě potřeby jsou ochotni nás podpořit.

Podrobnější informace o naší činnosti včetně videozáznamů našich diskusních pořadů a fotogalerií z našich veřejných akcí, dále texty, s nimiž jsme veřejně vystoupili, jakož i jmenné seznamy těch, kteří nás v té či oné věci podpořili, najdete na internetových stránkách Klubu na obranu demokracie (ZDE).

A rád bych uvedl ještě poznámku na okraj: Organizovat masové veřejné akce, demonstrace apod. jsme se nepokoušeli. Bylo to mimo náš zájem i mimo naše možnosti. Bralo by nám to síly k tomu, co jsem tu popsal. Tam, kde jsme byli organizátory veřejných akcí osloveni, vystoupili jsme i jménem klubu: např. v Praze na náměstí Míru (28. 3. 2015, „Buďme solidární se spojenci v NATO“ – v souvislosti s komunistickými protesty proti přesunu amerických vojáků přes ČR), v Plzni („Plzeň: NE Andreji Babišovi ve zneužívání moci!“, 9. 4. 2018) a v Českých Budějovicích (k výročí 21. srpna v roce 2018). I z těchto důvodů jsme se jako klub pro oboustranný nezájem nepodíleli na aktivitách Milionu chvilek pro demokracii. To samozřejmě nevylučovalo individuální účast našich členů na veřejných akcích této iniciativy.

Co děláte v Klubu na obranu demokracie nyní a jak vidíte naši situaci optikou lidí, kteří si vzali za svůj cíl bránit demokratické uspořádání země?

Během osmi let naší činnosti jsme se pokoušeli dávat dohromady to, jak vidíme náš současný svět a co má být východiskem našich aktivit. Není to politický program, jen schematický náčrt toho základního, o co nám dnes jde. Naši zemi i celý náš region dnes trápí dva velké problémy:

Pandemie, která teď sice, jak se zdá, ustupuje, ale přesto už stačila poškodit politický, hospodářský i kulturní život u nás a nejen u nás daleko hlouběji, než se na první pohled zdá. A soustavné úsilí Ruska obnovit svůj mocenský vliv na územích, která ještě poměrně nedávno ovládalo. S obojím si dokážeme poradit jen tenkrát, když se vypořádáme se současným hlubokým rozvratem české politiky.

A jaká je domácí situace?

V posledních několika letech potkala naši demokracii nehoda: do čela tažení za obrodu mravnosti v české politice se protlačil polistopadový zbohatlík. Jeho programem bylo falešné spasitelství: dosud nám prý vládli politici, co nemakali a kradli, teď přicházíme my obyčejní lidé (tj. on), abychom udělali pořádek. Na základě toho získal významné mocenské pozice ve státě. Ještě předtím byl prezidentem demokraticky zvolen člověk, který ve své funkci zjevně nemá co dělat. Během času vzniklo neformální politické uskupení, které má dnes v rukou vládu a ovládá i poslaneckou sněmovnu. Svou politickou moc nabyli tito lidé i proto, že je velmi mnoho z nás podporovalo. Z jejich iniciativy se česká demokracie plíživě a intenzivně proměňuje v autokracii, tedy vládu několika nezodpovědných jedinců, oligarchii, což je vláda polistopadových zbohatlíků, zvláště jednoho, a v buranokracii, což je vláda sprostoty, hulvátství a arogance.

Lze vůbec čelit takovému masivnímu útoku na civilizované poměry?

Naším prvořadým úkolem je změnit tento marasmus k lepšímu: navázat na to, čeho česká společnost v minulosti, jistě s mnoha chybami, už dosáhla a o co jsme v posledních několika letech mimo jiné i vlastní indolencí přišli. A obnovit parlamentní demokracii, právní stát a neproblematickou účast ve společenství svobodných demokratických zemí.

* * *

Klub na obranu demokracie se už osm let snaží rozvíjet veřejnou diskusi a podporovat politickou pluralitu v české společnosti. Nečerpá na to žádné dotace ani granty z veřejných rozpočtů. Veřejná činnost a pořádání diskusí přesto stojí kromě práce i peníze. Pokud vám aktivity KOD připadají užitečné a souhlasíte s nimi, prosíme, přispějte na ně na účet 2600479704/2010. Význam přitom mají i drobné dary, tak jako má význam drobná politická práce.