Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) FOTO: ODS / se souhlasem
FOTO: ODS / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Nevím, zda někdy v historii panoval kolem stavu financí našeho státu takový chaos jako v těchto týdnech. Zda je za špatnou prací „úřad“ ministerstva financí (v dávné minulosti známého fiskální opatrností i kvalitní prací), nebo zda je zdrojem chaosu „politika“, nelze soudit, ale skutky hovoří jasně. Pár dní po prezentaci výsledku mnohaměsíční práce na „balíčku“ (který náš stát bezesporu nutně potřebuje) se ukázalo, že je třeba šlápnout na brzdu. A to v řádu desítek miliard. A vlastně ihned. Další desítky, nad rámec balíčku, bude pak potřebovat další rozpočet. Buďto tedy ministr financí netušil, jak špatně na tom ten letošní rozpočet je (jeho schodek bohužel navýšily i zvýšené výdaje z pera dnešní vlády), nebo si to nechal pro sebe. Jak na tom tedy jsme, nevíme. Zcela jistě ale jinak, než říká schválený státní rozpočet.
Druhým znepokojivým signálem je to, že rozpočtový výhled (který by měl být zpracován bez zahrnutí zásadních změn) se během pár týdnů, které nepřinesly žádné nové rozpočtové zprávy, změnil ze schodku 210 miliard (což by asi těsně vešlo do „unijního “ limitu pro deficit 3 % HDP) na 235 miliard. A bylo třeba použít nesystémové a neprojednané snížení plateb do zdravotnictví (za skoro 15 miliard).
Hádáme pevný bod
Cíl následujících řádků ale není „hledání viníka“, nýbrž pokusit se odhadnout ze střípků informací, kam jsme se dnes se státním rozpočtem asi dostali. Není to snadné, protože MF z nepochopitelných důvodů (a v rozporu s přísliby jeho šéfa) nezveřejňuje rozklad současného stavu na výdaje (a příjmy) „běžné“ a na důsledky vládních kroků v energetické krizi. To je přitom velmi důležité. Druhý z faktorů díky rychlému poklesu cen energií letos vymizí a jejich dopad jde tedy „jen“ do navýšení dluhu. Není proto nutné na tuto část schodku silně reagovat úsporami či zvýšením příjmů.
Za pevné body lze tak vzít spíše výhled na další rok a (byť hrubé) odhady toho, jak „balíček“ situaci zlepší. Nesmíme zapomenout, že za rezortními čísly pro příští rok stojí i očekávání o něco lepšího vývoje ekonomiky. Tady se ale opět nemluví o tom, že se „balíček“ samozřejmě propíše do zpomalení jejího růstu, a hrozí tak, že toto východisko je příliš optimistické.
Odhadujme čísla
Vyjdeme-li z „nové“ sumy očekávaného schodku 235 miliard v roce 2024 a pokud odhadneme, že ten zahrnuje jen 15 miliard dalších větších „nestandardních korekcí“ (jako je zmíněné snížení plateb za státní pojištěnce), jsme u výchozího schodku 250 miliard pro příští rok. Pro ilustraci předpokládejme, že růst ekonomiky se zlepší jen o 1 % (které dělá pro rozpočet kolem 20 miliard), což povede k schodku ve výši 270 miliard – tedy porovnatelnému k letošnímu roku. Samozřejmě nevíme (i zde transparence ministerstva chybí, ač z více pochopitelných důvodů), jak rozpočet pracuje s „inflační daní“. Od strážců státní pokladny je racionální, že se snaží něco ušetřit pomocí inflace (snížení reálných výdajů), ale zde tento faktor pominu (jakkoliv by mohl dát řád až desítek miliard). Navíc, snaha nechat výdaje inflací klesnout se obvykle promítne do „dohánění“ v letech dalších. Je tedy otázka, jak trvanlivé tyto úspory jsou.
Složité je zohlednění vládního balíčku, který má pro rok 2024 rozpočet podstatně zlepšit (o více než 90 miliard). To by vedlo k tomu, že by odhad letošního reálného stavu rozpočtu, bez zohlednění dopadů energetické krize, směřoval až na 360 miliard. Pokud bychom chtěli věci vidět ještě černěji, bylo by třeba přičíst dalších 50 miliard, které rozpočet letos chtěl, v rozporu s pravidly, „vysát“ z Modernizačního fondu. To se – naštěstí – asi nepovede a jsme tam na 410 miliardách „letošního schodku“. Číslo by ale bylo správné snížit o některé výdaje, kterými vláda, aritmeticky proti dopadu „balíčku“, výdaje navýší – hrubým odhadem by potřebný nárůst výdajů na obranu a slíbené vyšší platy učitelů mohly snadno dát řekněme 40 miliard, které naopak navyšují schodek rolu 2024. Což přivede odhad dnešní rozpočtové díry k částce 370 miliard.
Bylo by lákavé říct, že dnešní vývoj rozpočtu tomuto rozboru odpovídá (extrapolace čísel vede ještě výše), byla by to ale chyba. A to právě kvůli neznalosti vlivu energetické krize i dopadu nežádoucích účetních kouzel (typu chybějících peněz z Modernizačního fondu), které návrh rozpočtu nikdy neměl obsahovat. Během dalších měsíců tak uvidíme, kam data zatížená zoufalým nedostatkem informací zamíří.
Co by to znamenalo?
Co chci touto gymnastikou s nepřesnými čísly říct? Začíná být skoro jisté, že odhad hloubky našeho rozpočtového problému ve výši kolem 200 miliard strukturálního schodku v roce 2022 (toho, který neovlivňují jednorázové výdaje, a které tedy „jen tak nezmizí“) byl příliš optimistický. Pocit předních vládních politiků, že se skládá ze dvou hlavních částí – tedy velkého uvolnění výdajů ke konci vládnutí kabinetu A. Babiše (zejména důchodů a obrovského snížení daní, za aktivního přičinění části tehdejší opozice), dává smysl. Ale je třeba ho doložit daty. I tato vláda schodek samozřejmě prohloubila, a to jak věcmi potřebnými (obrana), obhajitelnými (školství) i těmi ostatními. Ale nemalou roli hraje i dopad zvýšení nákladu na dluhovou službu, před kterým opakovaně varuji. Vzrostl nejen celkový dluh, ale velmi citelně i úroky, které stát platí a platit bude. Úrok na dluh s jistotou bude další roky hospodaření státu stále více zatěžovat hlavně tím, jak bude dluh s nízkým úrokem nahrazován půjčkami dražšími.
Z pohledu laika je z hlediska dopadu „balíčku“ zlepšení schodku (z plánovaného schodku 295 miliard na 235 či přesněji 250 miliard) poněkud disproporční k rozsahu debaty o něm, ale i k nákladům, které občanům přinese (Proč snižování schodku bolí? Tady je vysvětlení. I s tím, proč to stojí za to | FORUM 24). Velikost schodku totiž byla, dle zde uvedených čísel, silně podhodnocena.
Pokud platí, že náš „strukturální“ schodek je i po balíčku někde nad 250 miliardami, tak jsme skoro tam, kde jsme si mysleli, že jsme před balíčkem. Což zní fakt docela šíleně.
Jak z toho ven?
Z pohledu „lidského“ by se dalo pochopit, kdyby vláda poté, co rozsah potřebné korekce neodhadla, (začala s ní bohužel pozdě i vinou krize spojené s válkou a schytává za něj kritiku), přenechala úkol schodek dále snížit vládám dalším. Ale byla by to obrovská chyba, neb problém by se mezi tím zvětšil a není jasné, zda by nepřerostl v „něco velkého“.
Druhá možnost, ta správná a odpovědná, je, že „ideologie“ musí jít stranou a musí nastoupit i některá z opatření, která rozpočet zásadně zlepší. Ale některým politikům nejsou vůbec po vůli. Kromě opravdu více citelných, a hlavně trvalých úspor v provozních výdajích státu (škrtat investice by bylo špatně) mluvím hlavně o zvýšení daně z příjmu, zcela zásadním zpřísnění paušálů u OSVČ (vedou k absurdně nízkému danění vysokých příjmů a jsou motorem ekonomicky škodlivého švarc systému) či citelném zásahu do důchodů (často zaznívá úvaha o danění vyšších důchodů či úpravou růstu penzí dle jejich výše). I to samozřejmě zní dosti šíleně, ale je otázka, zda je to horší než ponechání rozpočtu v dnešním stavu. A to nejen s ohledem na to, že jednoho dne se zřejmě populisté dostanou zase k moci a mohou stav špatný zaměnit na opravdu katastrofální.
Dalším podstatným faktorem velícím k opatrnosti je fakt, že se zhoršují podmínky pro financování dluhu. Upozorňují na to akademici i centrální banky. To, že nejsme členy eurozóny, u nás toto riziko násobí. Je jasné, že domácí banky s rostoucím státním dluhem nebudou ochotny zvyšovat svůj podíl na jeho držbě. A absence dlouhodobých penzijních úspor vede k potřebě najít investory někde jinde. Ale zejména ti zahraniční, bez kterých se neobejdeme, budou na naše data pohlížet bez zohlednění naší „politické reality“ („vždyť víte, že s tím nejde nic dělat“) a za eventuální půjčky budou chtít vyšší výnos. Ten samozřejmě dluh zdraží a zbrzdí celou ekonomiku.
Zní to jako cesta k apokalypse, ale připomínám, že toto je toliko snaha, v dnešním, pro nás neobvyklém číselném chaosu, najít pevné body a z nich dnes extrémně zamlžený obrázek o stavu veřejných financí sestavit.
Happy endy možné
Nedostatek čísel vede možná k tomu, že pohled na situaci vychází černěji, než by měl. A happy end je možný. Buďto tím, že se mlha rozpustí a korektní čísla nakreslí více optimistický obrázek o dnešním stavu, anebo, pokud by se ukázalo, že rozpočet na příští rok umí ministr financí bez průhledných triků a tvorby skrytých dluhů přivést, řekněme, těsně pod 200 miliard. Ideálně s tím také zeštíhlení státu, což povede ke zlepšení jeho fungování. A to s tím, že bude založeno na dalším, třebaže poměrně pozvolném, poklesu schodku.
Doufám, že se to stane. Second best – stále s happy endem – byť poněkud bolestivějším, je rychlá, ekonomicky (nikoliv nutně politicky) co nejméně drastická korekce s podobným výsledkem. Vše ostatní je špatně, a šlo by to proti principu odpovědnosti, který je, zcela správně, hlavní vlajkou dnešní vlády. A který je nutností pro dobrý život v naší zemi.
Autor je europoslanec za TOP 09
