Každý den se něco děje, a popravdě řečeno, většinou jsou to události žádoucí a pozitivní. Nejnižší nezaměstnanost v Evropě (snad s výjimkou Vatikánu a Lichtenštejnska) je dobrá věc. Méně mrtvých na silnicích je také dobrá věc. Sociální smír, občas narušovaný jen lékaři a šoféry autobusů, je také dobrá věc. V zoologických zahradách se začínají rodit mláďata, a až přejde ptačí chřipka, nastane i v kurnících klid na kladení vajec.
Mohla by to být příjemná zimní idylka s občasným zpestřením. Není tomu tak.
Dění na naší politické scéně přestává být legrační i podle hodně měkkých evropských norem. Zatím tu naštěstí nemáme žádné czexitáře, které by bylo třeba brát vážně, žádnou Marine Le Penovou nebo Geerta Wilderse, takže odtud zatím nebezpečí nehrozí. Jejich epigoni na české politické scéně nemají ani jejich charisma a politickou obratnost, ani nosnou agendu. Na opačné straně se sice vyskytují bojůvky nespokojenců, kterým není po chuti nikdo a nic, ale i to je celkem únosné.
Letošní rok bude rokem změny, takže všude slyšíme zvuk broušení nožů, cítíme pach podivných lektvarů, vynořují se noví kandidáti na vůdce (mezi nimi i nedávní „zásadoví“ uprchlíci) a čteme slova, nad kterými zůstáváme v ustrnutí.
Hysterie, která vypukla po zvolení a inauguraci nového prezidenta USA, by byla směšná a trapná, kdyby nebyla symptomem něčeho horšího. Zatrpklosti, frustrace ze zklamání, nesnášenlivosti a neschopnosti unést vítězství i porážku se ctí a s hlavou nahoře. Nejde – aspoň u nás – o amerického prezidenta, ale o to, co v představách jeho odpůrců i stoupenců reprezentuje.
Jedni mají pocit, že jim byl ukraden jejich krásný nový svět, plný lásky, harmonie a všeobjímající dobroty, kterou je třeba dát pocítit všem, a že si jej vyvzdorují zpět. Tábor opačný se domnívá, že konečně našel vůdce nebo proroka, který to těm prvním zarazí a vrátí svět tam, kde už jednou byl. Nestane se ani jedno, ani druhé. Jako vždycky.
Co znamená frustrace z politiky v našich poměrech? Všichni, kdo byli zklamaní vládami nelevicovými a hledali naději v „nesystémovém hnutí“, stojí před otázkou, zda se nespletli. Není jim co závidět, protože realita říká, že uvěřili chiméře, která se ukazuje být nejméně tak mizerná, jako bylo to, co údajně měla nahradit. Přesto mnozí zatvrzele hájí neobhajitelné, protože připustit si vlastní omyl je těžší než poukazovat na chyby někoho jiného.
Šéf „nesystémového hnutí“ a strážce státní pokladny se skrývá před dotazy, jak to bylo s jeho příjmy a výdaji v době před tím, než vstoupil do politiky, aby zastavil ty, kteří nám tu „kradnú“. Když si vzpomeneme, že před dvaceti lety stačilo, aby předseda politické strany a místopředseda vlády neoprávněně používal titul JUDr. a odstoupil ze všech funkcí, můžeme dnes jen kroutit hlavou.
Ministr financí, snad veden názorem, že česká diplomacie selhává, vydal se partyzánským chodníčkem vyřešit problém Turkem zhůvěřile znárodněné a našimi firmami podivně vedené investice na anatolských pláních. Tajnůstkář jeden, chtěl všechny příjemně překvapit, a tak, aniž cokoli řekl premiérovi, svému šéfovi, nebo aspoň kolegovi, jenž zahraničí obhospodařuje, vyslal dva své muže „najít řešení“.
K obrazu naší vlády patří, že neinformuje o tom, o čem by měla, a říká nám věci, na které se jí nikdo neptal. Tak jsme se po návštěvě neinformovaného ministra zahraničí v Turecku dozvěděli, že to s tou investicí sice není úplně růžové, ale jakási naděje existuje a ministerstvo zahraničí na tom pracuje. Kakraholte! Ministr průmyslu a obchodu po celou dobu zachovává filozofické mlčení.
Voliči demokratické levice zjišťují, že idea je snad dobrá, ale ti, kdo ji mají realizovat, si jejich podporu nezaslouží. Nejen pro svou opakovaně prokázanou neschopnost, ale i proto, že se v touze po moci spojili s deklarovaným protivníkem všeho levicového, s podivným velkokapitalistou a politickým podnikatelem. Tomu navíc v křesťanské dobrotě přispěchala na pomoc konfesní strana, jíž hrozila politická neviditelnost. Kam zmizel tradiční antiklerikální étos sociálních demokratů? Zdá se, že svého bojového ducha vtělí nanejvýš do pokusu o ústavní posvěcení občanského ozbrojeného odporu proti těm, kdo by nás snad chtěli terorizovat. Chudák policie na všechno nestačí a Pomocná stráž VB byla zrušená už dávno a bez náhrady.
Voliči pravice, respektive stran, které se jako pravicové deklarují, na tom nejsou o moc lépe, ale aspoň na nich ve „velké“ politice (v té regionální je to smutnější pohled) neulpěl cukrový poprašek z koblih. Jedna z nich vznikla v důsledku odchodu několika jednotlivců z výše zmíněné konfesní strany, ke kterým se přidali odpadlíci z dalších nelevicových stran. Balancuje nad propastí a kdo ví, jak to s ní dopadne. Druhá z pravicových stran stále nese břemeno hříchů svých někdejších vůdců a jejich pomocníků. Pomalu se mění k lepšímu a daří se jí zlepšovat i svůj obraz, ale občas někteří její hlasitější reprezentanti pronášejí slova, která staré, staronové i nové voliče mohou trochu mást.
Kde se vzali, tu se vzali realisté. Prý opravdoví. Jsou to lidé hloubaví, proto mají jako svou ikonu mentora, nikoli vůdce. Zatím nic nepředvedli, snad jen obskurní nápad s tříměsíční povinnou vojenskou službou. Možná se měli nejprve zeptat vojáků, co si o podobném nápadu myslí, a nemuseli se vystavovat posměchu. Vypadají totiž jako hlouček civilistů, kteří v sobě objevili válečnické geny. Třeba ale jen mají mokré sny. Ve skutečnosti nejde o víc než o populistický pokus vypadat konstruktivně, upozornit na sebe a ještě víc atomizovat nelevicovou část elektorátu.
V čele našeho politického peklíčka stojí dva lidé, kteří si nejsou podobní snad vůbec v ničem. Churavějící hlava státu trousí moudra, dobré rady a předvádí cimrmanovské kroky stranou. Mudrc je přitom podporován svým oddaným fámulem, který hledá, pátrá, leč nenalézá. Tak aspoň informuje – většinou o věcech, které nikoho nezajímají. Snad ho to aspoň baví.
Ten druhý, předseda vlády, se nečekaně ztopořil ze svého somnambulního stavu ve chvíli, kdy už je jeho boj prohraný uvnitř strany i v celostátní politice. „Nepodepíšu,“ pravil hrdě a nepodepsal. Šlo přece o princip a z těch on nikdy neuhýbá.
A to máme teprve leden!