Populární tvůrce satirických příspěvků vystupující pod jménem Quido se v aktuální písni „Zkus mít vkus“ obrací na české politické špičky, kde je „úpadek do až hnilobné degenerace obzvlášť viditelný“, jak sám poznamenal.

Doporučení z titulu skladby – soudě alespoň podle drastičnosti a načasování záběrů v klipu – adresuje autor především premiéru Andreji Babišovi a muži v úřadu prezidenta Miloši Zemanovi.

Přesně v okamžiku, kdy zpívá o „partě křiváků,“ objevují se v klipu Foldyna s mlátičkou Ondráčkem následováni dalšími tvářemi, „jeden zloděj, druhý zrádce, další hňup“, až text dospěje k refrénu a záběrům pitvořícího se Babiše s naraženou zmijovkou, Babiše ulevujícího si a Babiše s langošem. Nechybí jeho manželka Monika vyplazující jazyk do objektivu, Babišova partajní dvojka Faltýnek živočišně muchlající svůj ženský doprovod na jakémsi společenském večeru, ani ministryně financí na tiskové konferenci v šatech připomínajících sprchový závěs.

Nejtemnější pasáž písně přichází ve chvíli, kdy Quido všechny veřejně způsobené estetické a společenské újmy posledního roku shrnuje do metafory o výprodeji balíků a slámy, a poznamenává cosi o prvorepublikovém společenském kultivátoru Jarkovském a současném propagátorovi etikety Špačkovi „v průvanu“ (nejspíše tam bolestivě zavěšených). V tu chvíli je už zjevné, že nad nějakými lapsy z jednotlivých záběrů se tu autor rozhodně nepohoršuje.

Ani by nemohl – leccos podobného se sem tam podařilo i politikům z minulých vlád. Během důležitých chvil usínal i ministr zahraničí Schwarzenberg a povytáhnout obočí by šlo i nad mnoha dalšími. Mezi novináři koluje historka jedné jejich kolegyně, která během rozhovoru s už postarším prezidentem Havlem zaznamenala pod stolem cizí ruku na svém koleni, jakkoliv nikdo jiný nablízku nebyl. Příklady nešťastně zvoleného oblečení by se nepochybně také našly, jenže potíž je zjevně jinde.

Quidův postesk nad současným úpadkem má svou hlubší rovinu ve zjištění, že všechny estetické a společenské nepatřičnosti posledních let, které připomíná, odrážejí samu podstatu zástupců současných mocenských elit. Jestliže na mezinárodním fóru usnul ministr zahraničí, který si nikdy nezadal s komunisty, v Praze se setkal s dalajlamou a v Rusku vysvětloval Lavrovovi, že Česko nepatří na východ, a navíc po probuzení vždy ví, o čem jde řeč, nikdo si jeho podřimování ani nevšiml. Pokud ovšem zabere prezident, který kašle na mezinárodní právo i na spojence a ve světě notoricky šíří propagandu Kremlu, pak jeho spánek po boku ukrajinského prezidenta s aktuálně napadenou zemí zkrátka ilustruje jeho aroganci a lhostejnost a budí náležité pohoršení. Ze stejného důvodu nemůže počítat se shovívavostí ani premiér Babiš. Jestliže slušný politik výjimečně sáhne po jadrném výrazu, s trochou štěstí mu to projde jako projev společenské odvahy. Jestliže začne mluvit sprostě Zeman nebo Babiš, jde jen o odraz jejich přízemní podstaty.

Quidův nový song není ani trochu legrační. Ukazuje na děsivou skutečnost, v níž přešlapy a nedopatření jsou pravidlem a tvoří setrvalý stav.