Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Prvního skutečného voliče ANO jsem osobně potkal před pár dny. V taxíku z novodobé éry tzv. sdílené ekonomiky a bylo to v Bratislavě. Byl nadšený, že ho vláda ANO zabezpečila pro budoucnost díky navýšeným důchodům, a stejně si pochvaloval, jak krásně teď vypadá farma Čapí hnízdo. Ve slovenské metropoli si našel práci, o 20 let mladší přítelkyni a uznává, že někde se v dobách babišismu možná dělaly podvody, ale kdo je zase nedělá, že?! A ruku na srdce, vždyť je to proti tomu Andrejovi všechno jenom taková kampaň, říkal mi tenhle celkem slušný a sympatický chlapík. Nebude sám, protože aktuální volební prognózy přisuzují ANO téměř stejná procenta jako v posledních parlamentních volbách v roce 2017, kdy Andreje Babiše a jeho hnutí volilo víc než 1,5 milionu lidí. Paradoxně má teď ANO v budoucí poslanecké sněmovně ještě lepší výchozí pozici než v roce 2017. Něco se tedy stalo s Babišem, nebo spíš s Českou republikou?
V první řadě si musíme říct, že Andrej Babiš se skutečně nezměnil. Je to ten stejný populista a kmotr státní mafie, který jenom vyměnil boj proti korupci za boj proti všemu, co údajně ohrožuje české národní zájmy a budoucnost této země. Málokdo si toho všiml, ale premiér, předseda hnutí ANO a konečný majitel holdingu Agrofert se začal vymezovat vůči Evropské unii až v tom momentě, kdy Evropská unie začala řešit a soudit jeho bezprecedentní konflikt zájmů. A protože se tento autokrat věrohodně identifikoval s celou Českou republikou a sám se za ni vydává, všechno, co nevyhovuje jeho podnikatelským a politickým zájmům, automaticky jde proti zájmům České republiky a celé společnosti. Překvapivé není to, že to dělá právě on, strašné je však to, že není na české politické scéně lídr a konkurenční hnutí, které by se tomu postavilo.
Když už vyčerpal potenciál oslovit středopravé liberální a mírně konzervativní voliče, soustředil se přirozeně na lidi, které volají po ochraně sociálních jistot a zabezpečení, po ochraně vnějších hranic před migranty a vnitřního světa před jakýmisi ekologickými fanatiky nebo morálně prohnilými liberály. Kouzlem (ne)chtěného tak posouvá vektory české zahraniční politiky k neliberálním a silně konzervativním režimům v Polsku a Maďarsku, které se jenom prohloubí očekávanou povolební spoluprací s Okamurovou SPD a Šlachtovou Přísahou. Ve volební kampani ANO se tak najde místo pro všechno, co vzbuzuje negativní emoce a provokuje vnější ohrožení, na rozdíl od přináležitosti k Západu, liberální demokracii a občanské svobodě: polistopadový slovník už patří do historie, stejně jako šílená a hysterická protikorupční revoluce, která politické základy a hodnoty polistopadového étosu začala bortit.
Překvapivé opět není to, jakým marketingovým vývojem prošel Andrej Babiš (kdyby Topinka s Prchalem vyčetli v průzkumech jiné politické a společenské tendence, měli bychom tady Babiše v čele duhových pochodů nebo hluboce věřícího oligarchu). Strašné je to, že svými apokalyptickými vizemi o migrantech a sdílení ložnic a brutální mediální ofenzivou zahnal polarizovanou demokratickou opozici do kouta, přičemž antisystémové a extremistické SPD, Přísaha nebo KSČM ventilují a papouškují stejné nesmysly o migrantech, úchylnosti liberalismu, nebezpečně zelené EU a masovém zvyšováním daní po mocenském restartu pravice a levice. A není slyšet a vidět jediného politika a politickou alternativu, která by nabídla racionální, důvěryhodnou a především razantní alternativu pro mladou nastupující generaci, absolutně ignorovanou střední vrstvu a střední generaci, nebo malé a střední podnikatele, kteří si o státních a unijních dotacích můžou nechat jenom zdát.
Bratislavský taxikář s českou občankou to hodí zase Babišovi a stejně smýšlejících lidí bude možná zase tolik jako v roce 2017. Další mu zase hodí hlas prostřednictvím SPD, Přísahy, KSČM a ČSSD, které s Babišem rychle najdou společnou řeč po říjnových volbách. Však to poznáte, všichni jsou víceméně stejní, a i kdyby tomu tak nebylo, je to jenom zase Antibabiš kampaň.
Čtenář mi jistě odpustí špetku pesimismu, ale pokud se to stane, líp už skutečně bylo. Českou republiku v takovém případě čeká ještě jedna větší politická katastrofa než menšinová vláda Andreje Babiše, a to bude většinová koaliční vláda ANO, SPD a Přísahy. A to už nepůjde jenom o osud Babiše, ale především o další osud polistopadové éry České republiky.
