Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK / Deml Ondřej
FOTO: ČTK / Deml Ondřej
KOMENTÁŘ / Čtrnáctá příčka Česka v letošním hodnocení svobody médií Reportérů bez hranic svádí k až nezdravému optimismu. Nový český prezident Pavel se v kontrastu k výrokům Miloše Zemana veřejně zastává novinářů, senát schválil vítanou první novelu zákonů o veřejnoprávních médiích… I tak je ale svobodná žurnalistika v tuzemsku i okolních zemích jen krůček od vážných problémů – které také pravděpodobně v dohledné době nastanou.
Ještě předloni bylo v žebříčku svobody médií Reportérů bez hranic (RSF) Česko čtyřicáté. Na dvacáté místo ho loni dostala prostá výměna Babišovy vlády za kabinet Petra Fialy, na letošní lichotivou 14. pozici pak změna na postu prezidenta.
Vzestup je to na první pohled logický. Každodenní klima, v němž čeští novináři působí, se odchodem Miloše Zemana a nástupem Petra Pavla změnilo zásadně.
Nejen tím, že ustaly Zemanovy notorické výpady proti médiím, ale i v symbolické rovině – připomeňme třeba, jak se Zeman těsně před koncem mandátu odjel rozloučit do Srbska za svým přítelem, autoritářským prezidentem Aleksandarem Vučićem.
Pavel: Role novinářů je důležitější než dřív
Právě v Srbsku (v letošním hodnocení RSF na 91. pozici) je situace nezávislých, respektive k vládě kritických médií alarmující. Mezinárodní tiskový institut (IPI) připomněl incident z května, kdy do budovy televize N1 v Bělehradě vtrhlo několik desítek demonstrantů, kteří chtěli novináře vyhnat s tím, že údajně manipulují zpravodajství o protivládních protestech a spolupracují se zahraničními tajnými službami.
V souvislosti s protivládními protesty také někteří srbští veřejní činitelé označili televizi N1, televizi Nova S nebo deník Danas za „fašistická média“, která údajně pracují proti státním zájmům a šíří dezinformace. To vše s výraznou podporou provládních, respektive proprezidentských médií.
Pro česká média je nepochybně dobře, že tuzemští nejvyšší ústavní činitelé mají aktuálně jiné zahraniční vzory. Prezident Pavel se navíc nezávislých médií výslovně zastal, když na konferenci o Ukrajině pořádané tento týden Českým rozhlasem ocenil práci válečných reportérů:
„Role objektivního zpravodajství a novinářů, kteří mají odvahu cestovat až na bojovou linii, je proto důležitější než kdy dřív. Pomáhají nám odlišit reálný obrázek od toho zkresleného. Správně vyhodnotit situaci i její dopady.“
Oproti Zemanově éře to jsou slova jako z jiných světů. Když k tomu připočteme fakt, že premiér Fiala a jeho ministři se na rozdíl od Andreje Babiše neopírají do médií, ať už veřejnoprávních, nebo soukromých, zdálo by se, že současné Česko je pro média bezpečným přístavem.
Senátem navíc tento týden prošla novela zákona o České televizi a Českém rozhlase, která má snížit vliv vládnoucí garnitury na obsazení mediálních rad. Mohli by si novináři snad přát víc? Ale jistě…
Než Fico a spol. začnou „dělat pořádek“
Faktem totiž je, že téměř všechny výše zmíněné změny k lepšímu v mediálním prostředí v Česku jsou krátkodobé a závislé na tom, kdo právě vládne.
Jakmile by v příštích volbách výrazně uspělo hnutí ANO, jehož šéf ještě před minulými volbami obviňoval média z toho, že proti němu vedou kampaň, Česko by z prestižních žebříčkových pozic začalo zase rychle padat.
A padalo by ještě rychleji, kdyby se o podíl na moci jakkoli otřela SPD, která se nijak netají záměrem zestátnit veřejnoprávní média, respektive udělat z ČT a ČRo příspěvkové organizace ministerstva kultury.
To vše by navíc velmi pravděpodobně posilovala situace v sousedních zemích. Jestliže zmiňované Srbsko se může zdát jako přece jen trochu vzdálený varovný příklad, podívejme se na Slovensko.
Už za tři měsíce se tam po volbách může do vlády vrátit strana Smer expremiéra Roberta Fica, jejíž politici se netají tím, že by v takovém případě „udělali pořádek“ s neziskovými organizacemi a právě s médii.
Co znamená „dělat pořádek“, naznačil přitom sám Fico, když letos vzkázal směrem k veřejnoprávnímu Rozhlasu a televizi Slovenska: „Jdeme samozřejmě po hlavě a po krku šéfovi RTVS panu Machajovi,“ řekl na tiskovce před sídlem veřejnoprávního rozhlasu s tím, že „veřejnoprávní média na Slovensku zmizela jako ranní mlha“. Podobnou tiskovku si dopřál i Ficův potenciální koaliční partner, postfašistické hnutí Republika, který před sídlem slovenské televize vyhlásil, že „vedení RTVS bude vyměněné“.
Do toho navíc sem tam přijde nečekaný šrapnel i z tábora těch stran, které se nezávislých médií (alespoň formálně či ve vládním programu) zastávají. Slovenský parlament tak například tento týden přijal spolu s novelou občanského zákoníku i málo viditelný přílepek, podle kterého mají média zodpovídat i za faktickou správnost citací jiných osob.
Znamenalo by to, že novináři by byli vystaveni vyššímu riziku žalob na ochranu osobnosti ze strany politiků, pokud by citovali například větu z tiskové konference obsahující nepravdivou informaci. Přijatá změna však vyvolala kritiku z různých stran a novelu může v létě vetovat prezidentka Zuzana Čaputová.
Využít klid před bouří
Volby v příštích měsících budou i v Polsku (v žebříčku RSF mu patří 57. místo) a příští rok i v Rakousku (aktuálně na 29. pozici). Polská strana Právo a spravedlnost už si veřejnoprávní média ochočila, rakouská strana Svobodných coby dlouhodobý lídr průzkumů preferencí se na to chystá. O nezávislých médiích v Maďarsku (72. pozice v hodnocení RSF) lze mluvit až na výjimky již jen v minulém čase.
A jak tenhle klid před bouří využívá Česko? Reformy klíčových mediálních zákonů slibované kabinetem Petra Fialy jsou sotva v poločase, po zmiňované „malé“ novele zbývá představit a prosadit tu „velkou“, včetně zásadní otázky udržitelného financování veřejnoprávních médií.
Letošním zrušením funkce zmocněnce pro média a dezinformace vláda ukázala spíš nezájem o novináře než naopak. A vstřícným krokem k médiím rozhodně není ani letos oznámené zvýšení sazby DPH u novin.
Přiměřená radost ze 14. místa České republiky v celosvětovém žebříčku svobody tisku je tak sice namístě, byla by ale chyba se na to spoléhat jako na důkaz, že česká nezávislá média jsou definitivně v bezpečí. To platí možná tak do příštích voleb.
Převzato s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.
