Takřka v tichosti došlo v uplynulých dnech ke střídání na postu vedoucího Stálého zastoupení České republiky při Evropské unii. Dlouholetého velvyslance Martina Povejšila nahradil Jakub Dürr, donedávna náměstek ministra zahraničních věcí, který v Černínském paláci dosud řídil evropskou sekci. Tato změna si zaslouží komentář. Stálé zastoupení se totiž zásadně liší od klasických ambasád a hraje velmi podstatnou roli v české politice, ačkoli česká média paradoxně věnují větší pozornost tomu, kdo se stane velvyslancem v Izraeli či na Slovensku.

Informační výhoda

První – poměrně viditelný – rozdíl spočívá ve velikosti. Zatímco klasické velvyslanectví obhospodařuje personál řádově jednotek lidí (pokud nejde o nějakou velkou a důležitou zemi), na Stálém zastoupení působí několik desítek diplomatů. Ti pokrývají všechny sektorové politiky evropské integrace od agendy společného trhu až po obrannou politiku. Velikostně a co do šíře záběru je tedy Stálé zastoupení institucí srovnatelnou s vlivným sektorovým ministerstvem.

Zásadnější důvody ale najdeme pod povrchem. První z nich spočívá v unikátní roli Stálého zastoupení: Zatímco klasické ambasády většinou pasivně reprezentují stát, úkolem zastoupení je neustále aktivně vyjednávat a prosazovat české zájmy v EU. Děje se tak především v multilaterálním prostředí Rady EU a zejména v souvislosti s projednávanou legislativou. Protože je evropská legislativa nadřazena českému právu, může Stálé zastoupení zcela zásadně ovlivnit praktický život v Česku.

Druhou podstatnou věcí je zvenku neviditelný, ale fakticky obrovský vliv, který zastoupení má na fungování české veřejné sféry. Diplomaté Stálého zastoupení působí v Bruselu každý den, získávají při tom obrovskou informační převahu – jak v průřezové politice, tak v jednotlivých sektorových politikách. Právě oni mají privilegovaný přístup k legislativním návrhům, jejich vývoji či k pozicím ostatních členských států. Jakkoliv je zastoupení řízeno z ústředí, z Úřadu vlády, jeho pozice „dveřníka“, který pouští české hosty do hlavních sálů evropské politiky, je nezpochybnitelná. Proto je velmi důležité, kdo Stálé zastoupení vede.

Poučí Babiše?

V českém případě význam obsazení Stálého zastoupení ještě narůstá vzhledem k blížícímu se českému předsednictví Rady Evropské unie. Nedojde-li k nějakým zásadním turbulencím, právě čerstvě jmenovaný velvyslanec by jej měl v Bruselu, hlavním předsednickém kolbišti, připravit a dotáhnout do konce.

Výchozí pozice Jakuba Dürra je poměrně dobrá. Ač bývá označován za muže blízkého Andreji Babišovi (na jehož názory český premiér v evropských věcech dá), předchozím působením na Stálém zastoupení a ministerstvu prokázal nezpochybnitelnou kompetenci.

Je však otázkou, zda je vazba mezi Dürrem a Babišem reálná: Pohled do Babišových rozhovorů, v nichž se aspoň letmo otřel o evropskou integraci, vcelku vylučuje, že by čerpal informace od kohokoliv, kdo v Bruselu pobyl jinak než na krátké dovolené. Vývoj soužití erudovaného kariérního diplomata a politika, který v evropské agendě kombinuje populismus a neznalost, tedy každopádně bude nesmírně zajímavý.