Ilustrační foto FOTO: Pixabay / distelAPPArath
FOTO: Pixabay / distelAPPArath
Vláda předvádí populistické kotrmelce a jednu z nejdůležitějších otázek dneška – energetickou koncepci naší země, která může už za pár let znamenat zásadní problém – nechává poněkud stranou. Přitom dnes hrajeme o to, zda bude za deset let elektřina třikrát, nebo desetkrát dražší než dnes. Zda nalijeme – stejně účelně jako do fotovoltaiky před deseti lety – peníze do neplnocenné elektromobility, a proud do „ekologických“ elektroaut budeme vyrábět v uhelných elektrárnách, dokud se nerozpadnou. Část veřejnosti bojuje proti rouškám, další část veřejnosti za práva transsexuálů, a těch několik výjimečných jedinců, kteří si závažnost energetického nicnedělání Babišovy vlády a kolaps klimatu uvědomují, propadá depresím.
Vláda nemá dlouhodobou vizi a na strategické plány prostě není čas. Chápu, že když pan premiér lítá mezi surikatami, dotacemi na Čapák, dotacemi pro Agrofert a jedněmi ze světově nejhorších čísel pandemie, tak nemá na strategická rozhodnutí náladu. Ale tolikrát odkládaný, zamlouvaný a přehlížený problém – absence realistické energetické koncepce ve výhledu několika desetiletí – nás může dovést do plné energetické závislosti na importu energie, z velké části z německých elektráren spalujících uhlí či ruský zemní plyn, a na ruském plynu. A samozřejmě i k možná řádovému zvýšení cen energie pro koncové odběratele. Elektřiny i tepla.
Energetická koncepce
V Česku již šestým rokem platí oficiální energetická koncepce z roku 2015, tedy z doby, když už Andrej Babiš působil v nejvyšších mocenských postech. Koncepce je vágní, neurčitá, a především – po těch šesti letech nicnedělání není splnitelná v přijatelných a naplánovaných termínech. Uhelná komise zřízená v létě 2019 měla být klíčovým expertním týmem vlády České republiky. Měla určit harmonogram a způsob odklonu od spalování hnědého uhlí – klíčového problému českého
znečištění.
Fosilní zdroje energie tvoří přes 40 procent našich emisí CO2 (emise z dopravy obnáší 15 procent). Jejich odstranění je přitom dostupné s využitím existujících technologií, a dosažitelné v dohledné (v případě krizového zkrácení byrokratických povolovacích lhůt dokonce velmi snadno dohledné) době. Mluvím o velkých jaderných elektrárnách, které můžeme nakoupit v Jižní Koreji, v „revitalizovaném“ a rostoucím Westinghouse, eventuálně i ve Francii. Rusko a Čína jsou ze strategicko-bezpečnostních důvodů vyloučeny.
Na svém zasedání dne 4. prosince 2020 uhelná komise vládě doporučila ukončit těžbu a spalování uhlí v roce 2038. Chce přitom pouze dostavět nový (ve skutečnosti náhradou za dožívající) jaderný blok v Dukovanech. Ten má být hotov v roce 2036. S tím má dojít k transformaci teplárenství. Ministr Havlíček rok 2038 označil za kompromis. Z 19 členů komise podle něj hlasovalo 15 pro, dva byli proti a dva se zdrželi. Ti dva proti, Jan Rovenský z Greenpeace a Jiří Koželouh z Hnutí Duha, na protest z komise vystoupili. Bylo to plně legitimní gesto. Tento termín pro ukončení využívání uhlí v Česku oznámil později jako oficiální ministr Havlíček. Je to o deset let později, než nařizuje imperativ kolapsu klimatického systému planety. Vláda také nedeklarovala představu, jak zajistí (dle všeho očekávání a především díky růstu elektromobility) rostoucí spotřebu elektrické energie jinak než dovozem, jenž bude s nárůstem poptávky dražší a dražší.
Se stavbou – či alespoň dlouhým schvalovacím procesem – nových jaderných elektráren se mělo začít v roce 2015, ne v roce 2021 teprve něco plánovat. Takže už dnes měly být rozestavěné ne dva, ale raději čtyři temelínské bloky. Také Dukovany se mohly obrodit v řádném termínu. V Dukovanech jde totiž – což nebývá zdůrazňováno – o obměnu bloku, který doslouží, elektřinu navíc nám nový dukovanský blok nedá!
Do nových zdrojů se bude do roku 2050 investovat 355 miliard korun, oznámilo ministerstvo průmyslu a obchodu 4. prosince 2020. Potřeba by bylo třikrát víc, a za vše postavit jaderné elektrárny. Stavět je potřeba začít ihned více temelínských bloků i elektrárnu ve vojenském prostoru Boletice. Chladit Lipnem. V Temelíně a okolních obcích je elektrárna váženým a oblíbeným zaměstnavatelem a zdrojem lokálního blahobytu, tak si rádi pár bloků nechají přistavět. A v Boleticích se budou omezovat jen práva veverek, a ty zatím nemají právo volební, tak to projde.
Elektrodebilita
Nejprve pár zpráv z tisku. 2. července 2021: „Španělsko investuje 4,3 miliardy eur (110,6 miliardy Kč), aby podpořilo výrobu elektrických automobilů a baterií. Investice je součástí velkého národního programu výdajů financovaného převážně z fondů obnovy EU.“
Na místní úrovni – 5. dubna 2021: „Stát možná podpoří čínskou společnost, která v Kralupech nad Vltavou začne vyrábět součástky pro elektromobily. Firma požádala stát o slevu na dani 209 milionů korun, kterou v úterý projedná vláda.“ Přitom vědci z ČVUT publikovali odbornou studii, že elektromobily jsou nereálné.
https://www.fs.cvut.cz/verejnost/pr-media/pribehy-z-ustavu/kam-kracis-elektromobilito/ Výborně ji přeložily do jazyka neinženýrů Seznam Zprávy:
a skvělým fejetonem shrnul kolega Dolejší ze Seznamu.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zastavte-silenstvi-s-elektroauty-na-baterky-dokud-je-cas-170399
Nechce-li se vám to číst, shrnu vše jednou větou: Po funkčních elektromobilech a čisté elektřině do nich se ptejte po roce 2100! Ale ten tyátr, co kolem nich vznikl, účinně brání užití elektrických jezdítek. Vozidel městského provozu, od autobusů hromadné dopravy přes rozvoz jídla až po multikáry zahradníků – která jsou přes noc zaparkovaná u zásuvky a za den najedou s přestávkami dvě stě kilometrů. Ty můžeme ve městech začít bez rámusu zavádět ihned, a nahradit jimi možná dvacet procent ve městě smrdících spalovacích motorů. Na městský provoz elektromobilů technologie existují.
Vedle okázalého juchání nad elektromobilitou pak zcela zaniká například přesun tranzitní kamionové dopravy na koleje, tedy převoz kamionů přes republiku nákladními vlaky. A naprosto zoufalá nedostupnost hromadné dopravy možná v polovině lokalit. Ano, jste-li z Berouna, je doprava do Prahy vlakem OK, ale Liberec? To vám nic než auto nezbývá. Všechna tato „malá a nenápadná“ řešení drobných úspor v nadšeném juchání kolem neplnocenných Tesel za miliony zanikají.
Rudí neznají CO2
Současná sociologie dělí názorové proudy ve věci řešení energetické koncepce a ochrany klimatu na tři skupiny. Rudí (zkratkou) říkají, že je vše v pořádku, a můžeme užívat dál uhlí, případně jej opouštět pomalu. A zjevně nechápou, o co jde. Tito dezorientovaní úředníci v dnešní Energetické koncepci vlády říkají – například „využití potenciálu biomasy, zajištění přednostního využití cíleně pěstované biomasy pro domácí subjekty“ (plýtvání půdou a vysoké emise CO2, plně kontraproduktivní), „zdroje pro podporu OZE zajišťovat zejména z energetických daní a poplatků a povinných plateb“ (netržní protikonkurenční zdražení). Biomasa, protože energii z ní získáváme spalováním, zatěžuje totiž klimatický systém jen o málo méně než spalování uhlí, totéž platí pro plyn. Jinými slovy nesmíme spalovat nic z uhlíku, abychom netvořili CO2, které planetu ohřívá. Ale vládním úředníkům to neřekli.
Stejně tak odstavení uhlí k výrobě elektřiny v roce 2038 může znamenat, že se odstaví dva roky předtím samo následkem kolapsu civilizace. Existuje stoprocentní vědecká shoda na úplném antropickém zavinění jak samotného oteplování, tak jeho rychlosti. Klimatický systém má setrvačnost nejméně padesát let. Klimatické extrémy pustoší svět, Evropu záplavy a tornáda, korály vymírají, v USA a v Kanadě je plus padesát stupňů a lidé umírají horkem. Extrémní klimatické jevy se objevují řádově častěji než kdykoliv v mém životě – a to i v mém fyzickém okolí, ne v zámoří jako kdysi. Pokud okamžitě lidstvo nedupne se spalováním uhlí na brzdy, končíme. Současný klimatický systém bez přeskupení snad unese zvýšení teploty 0 1,5 stupně Celsia. Až ho dosáhneme, dojdeme k bodu návratu. To je okamžik, který bude znamenat, že v přeskupení klimatického systému planety nastanou nevratné změny, a přeskupení již nebude možné zabránit. Tento okamžik nastane někdy kolem roku 2030, podle nejpesimističtějších modelů v roce 2027. Osm let předtím, kdy máme konečně vyřadit z provozu elektráren uhlí.
Tmavozelení neumějí počítat
Tmavozelená „ochranářská“ Stínová uhelná komise se s tím nemaže. Jen kvůli koronaviru poutajícímu pozornost si nikdo nevšiml její zprávy. „Dále doporučuje zadat studii možnosti úplného zásobování ČR obnovitelnými zdroji energie. K tomuto cíli by pak měly směřovat i veškeré kroky realizované za cílem ukončení energetického využívání uhlí a navazující energetická transformace. Tyto modely by však měly pracovat i se scénářem, v němž ČR nebude energeticky soběstačná a značná část obnovitelně produkované elektřiny bude pocházet ze zahraničí, kde jsou pro její výrobu lepší podmínky.“
Tmavozelenými nazývají sociologové ty, kteří se dají nazvat také termínem „hlubinná ekologie“. Jsou to lidé, především aktivisté, u kterých je ochrana přírody součástí širšího výkladu světa zahrnujícího veganství a sluníčkářství. De facto jde o postmoderní levicovou orientaci.
Tyto lidi spojuje, že kromě pevného přesvědčení nemají téměř žádné kompetence ani v energetice, ani v přírodních vědách. Co to je ta jejich komise? „Ze skupiny nezávislých odbornic, odborníků a lidí zastupujících ty, které zasahuje těžba a spalování uhlí nebo dopady již probíhající změny klimatu, se proto s podporou hnutí Limity jsme my ve spolupráci s dalšími organizacemi zformovala “Stínová uhelná komise”. Jejím cílem je vyrovnávat nevyváženost vládní komise.“
V sekci o členkách a členech se objevuje asi jen pět kompetentních vědců, a pak už jen aktivisté a vědci společenských věd. Energetika je vědou technickou, klimatologie je vědou přírodní. „I poměrně malé solární elektrárny mohou například obcím přinést nezanedbatelné příjmy a brownfieldů na jejich výstavbu je v ČR dost. Řada krajů má dosud nevyužitou kapacitu pro budování obnovitelných zdrojů energie, zejména v podobě větrných elektráren,“ říkají.
Ano, to je pravda. Jsou to všechny české kraje s divokým větrným mořským pobřežím. Realita je taková, že třeba jen několik set větrníků na východní hranici by s největší pravděpodobností – díky západnímu proudění – vytvořilo srážkový stín až k Tatrám. Brát to jako odplatu Slovákům za Babiše by bylo nefér, premiérem jsme si ho zvolili sami. V českém povětří není jednoduše dost energie na výrobu zásadnějšího množství elektřiny z větru, aniž bychom vážně nenarušili lokální klima, ani dost slunce a plochy na fotovoltaiku.
Tmavozelení nenabízejí žádný funkční model energetické samostatnosti, naše země má ty nejhorší možné podmínky pro provoz větrných, vodních i slunečních elektráren. Pokud bychom přesto pokryli republiku panely a větrníky, nemáme takové kvantum energie jak (za rozumné peníze) skladovat. I ti tmavozelení, kteří připouštějí modulární (malé) jaderné elektrárny, neberou v potaz, že tato technologie dosud není k dispozici. Musíme počkat, než ji vědci dovyvinou. A stavět energetickou koncepci na technologii, která bude teprve vynalezena, je život ohrožující riziko.
Nejlepším – bez ironie – zástupcem tohoto myšlenkového trendu je Nebinární Alžbětko. Jsou na něm vidět všechny nešvary tmavozelených. Odstrašující příklad zneužití vážného společenského problému – rozvratu klimatického systému – k politické (a možná i puberťácké) propagandě. Chrání přírodu, kterou si představuje jako v africkém či holandském skleníku velkosériově vypěstovaný klon kultivaru vyšlechtěné zvláště odolné pokojové rostliny v umělohmotném květináči, kterou si koupila cestou do televize, aby bylo vidět, že je zadobře s květinami. Proti změně klimatu se Nebinární Alžbětko přilepilo vteřinovým lepidlem k silnici, aniž zohlednilo množství skutečně jedovatých toxinů takového množství lepidla, které se při jeho přilepení v Mladé Boleslavi dostalo do ekosystému. Na úrovni organizací jde třeba o Extinction Rebelion – o lidi, kteří myšlenku ochrany klimatu diskreditují blokádami nezúčastněných.
Mně blízcí světlezelení
Světlezelení jsou – s jistou nadsázkou a omluvou jmenovaným – podle mého vidění světa doktorka Dana Drábová, doktor Václav Cílek, klimatolog Radim Tolasz a jejich nohsledi – Friday for Future, Greta a někde v závěsu moje maličkost. Lidé, kteří nejenže přírodu mají rádi a byli by radši, kdybychom planetu nezničili. Ale kteří o energetice i klimatu mají jasno ne ideologicky, ale vědecky, a mluví o tom do médií a píšou o tom knihy. A také ti, kteří jmenované vědce poslouchají a čtou. Jako Greta, středoškoláci z Friday a já.
Jádro prosazuje Bobošíková
Těžkou ránu popularizaci jaderné energetiky nakonec zasazuje Jana Bobošíková, když začne ve svém youtube kanálu jadernou energetiku chválit a prosazovat. Její podpora by mohla jádro definitivně zkompromitovat v očích široké veřejnosti. Naštěstí krátce poté přijala kandidaturu do poslanecké sněmovny za Volný blok poslance Volného, řečeného Flákanec, takže doufám, že jí jaderná energetika vypadla z agendy.
Realita je tedy taková, že nám nezbývá než horečně stavět Dukovany, a nelze vyloučit, že ryze technicky prostě nestihneme do roku 2038 postavit ani energetické zdroje pokrývající naši vlastní spotřebu. Tedy ty, co by nahradily stávající zdroje, jež se rozpadnou stářím. Staneme se tak energeticky importní ekonomikou se stále zdražující elektrickou energií i teplem. Tak, jak chtějí přesvědčení zastánci větrníků z tmavozelené Stínové komise.
Řešení by bylo jednoduché – vyhlásit „stav energetické nouze“, v jehož rámci by se zkrátily termíny každého byrokratického kroku povolování stavby nových jaderných bloků na tři dny. Nesplnění termínu by pro úředníka znamenalo doživotní přemístění na přepážku České pošty, při větším zdržení pak na místo výpravčího Českých drah v nejzapadlejší vesnici. A začít jak kolem Temelína, tak všude tam, kde to uchladíme a není mnoho dotčených sousedů, urychleně stavět velké jaderné bloky. A jak konečně někde bude ke koupi malý modulární reaktor, tak je začít stavět pro každé větší město. Mně se nejvíc líbí od Rolls-Royce, čistě z estetických důvodů – k Lipnu je jak dělaný.
I Jana Bobošíková může mít někdy pravdu – třeba že můžeme být jaderná velmoc. A jediný skutečně platný argument ochranářů, že velký reaktor naruší krajinný ráz? Uvědomujete si, jak narušil krajinný ráz Ještědu ten plechový vrchlík, jedna z nejkrásnějších staveb naší země, a jak kdysi narušil krajinný ráz údolí Berounky hrad Karlštejn?
Stavme jaderné bloky v Číně a Indii!
Ano, vím, že tato myšlenka je politicky neprůchodná.
To vše se děje v našem malém Česku v době, kdy Mezinárodní agentura pro energii (IEA) předpovídá, že globální produkce oxidu uhličitého související s energií bude mít letos druhý nejvyšší meziroční nárůst produkce v historii – kvůli ekonomickému zotavování po pandemii. Emise vzrostou i napřesrok, v roce 2023 překonají dosavadní rekord z roku 2018, a v následujících letech bude nárůst dle IEA pokračovat. Vlády se zavázaly k dosažení uhlíkové neutrality k investicím za 380 miliard dolarů (8,3 bilionu korun). Jenže aby svět skutečně dosáhl do roku 2050 uhlíkové neutrality, bylo by podle IEA potřeba vynaložit minimálně trojnásobnou částku. Devadesát procent nárůstu emisí vznikne v rozvojových zemích.
Proto by Evropa a Amerika měly nejprve co nejrychleji odstavit všechny své teplárny a elektrárny spalující fosilní paliva, nahradit je velkými (a po jejich dokončení i modulárními) jadernými elektrárnami, a místo blbnutí s reálně nemožnou elektromobilitou investovat do elektromobility chystaný balík peněz do budování jaderných elektráren v Číně, Indii či Brazílii – v zemích, které produkují a bez našeho zásahu budou dále produkovat obrovská kvanta CO2 z fosilu. A CO2 nezná hranice – je to i náš problém. Pokud se zmůžeme – celá EU plus USA – na to, abychom postavili v třetím světě stovky jaderných elektráren s ekonomickou návratností 120–150 let a začali Číňanům a Indům prodávat proud za devadesát procent ceny toho z fosilu vyrobeného proudu, který kupují dnes, přestane Čína s Indií spalovat uhlí do roka. A my v Evropě naše benzinové motory nemusíme vůbec řešit, protože vyřazením čínských uhelných elektráren omezíme produkci CO2 řádově více než přechodem na elektromobily v Evropě. A než ty elektrárny dostavíme, Japonci či Korejci možná vyvinou do aut vodíkové motory.
Ano, vím, že tato myšlenka je politicky neprůchodná.
