Není úplně jasné, jestli televize Prima hledala v nedělní supervolební diskuzi premiéra, anebo spíše sledovanost a spokojeného partnera, operátora, který tržil za esemesky při diváckém hlasování. V každém případě, Prima nakonec premiéra v této konkrétní diskuzi našla, ale ten současný předseda vlády, údajný majitel zámku ve Francii a pravděpodobně neslavnější československý klient daňových rájů to určitě nebyl. Naopak, Česká republika má konečně nakročeno ke standardnímu vládnutí ve standardní zemi.
Zní to na první pohled banálně, ale nic víc než dodržování běžných zvyklostí v politice, ekonomice a zejména v oblasti právního státu si nemůžeme po létech falešné, prázdné a neefektivní protikorupční hysterie přát. Stále by to ovšem nebylo ještě to nejzajímavější zjištění. Toho jsme se totiž dočkali až v přímém televizním přenosu.
Zvykli jsme si v posledních letech na to, že podstata jakékoliv televizní diskuze se ztrácí na pozadí osobních invektiv, tlachání o tématech mimo mísu a ve stupňujícím se křiku. K dokonalosti tuhle disciplínu dotáhli politici s přirozeným (anebo vyškoleným a marketingově nastudovaným) darem strukturované řeči, ale o to více se zoufalým nedostatkem vizí, jasných a uchopitelných řešení, neboli elementárního citu pro takt a fakt.
Protože šest z deseti Čechů je v téhle chvíli víc nebo míň rozhodnuto, koho budou v pátek a sobotu volit, pojďme se podívat, co se v televizní hře na budoucího premiéra dozvěděli ti, kteří nevědí, jestli vůbec k volbám půjdou, anebo v tom ještě jednoduše nemají jasno. Budeme se držet faktů, ječení a urážek už bylo dost, negativních emocí jakbysmet. A panečku, volební mýty padaly jeden za druhým.
„Migranti“
Andrej Babiš zahájil volební kampaň slavně, hysterickým projevem v poslanecké sněmovně, kde obvinil Pirátskou stranu z toho, že umožní sdílet naši zemi, byty, chaty, auta a ložnice migrantům. Z neexistujícího tématu tak ze dne na den vyrobil stěžejní agendu voleb do té míry, že téměř zlomila Pirátům vaz a zastavila jejich rostoucí preference. Protože v Česku není podstatné, jaký informační zdroj slavné trio (Babiš, Topinka a Prchal) použilo, největší kandidát na pozici budoucího premiéra musel s pravdou ven až v přímém přenosu. On to viděl někde v diskuzi na celostátním Pirátském fóru. Ne v programu, ne v dohledatelných citátech, dnes už stačí, že někdo někde něco na nějakém fóru napíše, a Česko má díky drahým marketérům a ještě nákladnější státní a mediální mašinerii o klíčové téma voleb postaráno.
„Profesor“
Petr Fiala je určitě všechno, ale lidový tribun z něj nikdy nebude. Nedokáže splynout s hospodou jako Ivan Bartoš, neumí řvát jako samozvaný alfa samec Tomio Okamura, a už vůbec neumí urážet a všude hledat viníky jako Andrej Babiš. Naopak, mluví k věci, klidně a jasně argumentuje, je zásadový v důležitých tématech a dokáže si udržet intelektuální nadhled a kultivovaný odstup. Co víc bychom měli chtít po šílených letech politického a osobnostního marasmu s Babišem, Zemanem a Okamurou? Fiala spojil rozhádanou ODS, pak tři centristické a pravicové strany (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) a je nejvhodnějším lídrem na vedení potenciální povolební koalice pěti různorodých demokratických stran, včetně Pirátů a hnutí STAN. Nevím, zda jde o všechno, ale tento konzervativec je důkazem, že to jde občas i jinak. Angela Merkelová by mohla vyprávět.
„(Ex)premiér“
Andrej Babiš zažil svou nejslavnější chvíli v diskuzi hned na začátku, kdy s úsměvem, který během času mizel, ukazoval Bartošovi jeho fotografii s představiteli Evropského parlamentu jako důkaz pirátské podřízenosti Bruselu. To, že se Ivan Bartoš nechal zatlačit do defenzivy a neptal se, jak tohle může při plném vědomí říkat Babiš jako největší příjemce bruselských dotací v Česku, ponechme stranou.
Dnes už je nutné jenom sledovat, zda bude slábnoucí výkon Ivana Bartoše stačit PirSTAN na získání dostatku hlasů, aby s koalicí SPOLU ve sněmovně poskládali většinu. Naopak, Babiš průběžně dokazoval sobě i divákům, že když nemá argumenty napsané v podkladech, tak jenom křičí. A když jsou lži o nadvládě Bruselu, nezadluženém Česku a neexistujících nelegálních migrantech na hranicích konfrontovány s fakty, tak zbaběle mlčí. Bez jakékoliv vize, bez uceleného a konzistentního volebního programu, po tolika letech ve vládě. Trapný a smutný pohled na prázdného politika, jehož jediným programem je on sám.
Budoucnost Andreje Babiše není a nemůže být budoucností České republiky. Údajný majitel zámku ve Francii nemá ani tu nejmenší vůli předstírat zájem o lidi v podzámčí, protože všechno a všechny si mohl vždy nějak koupit, a když to tak úplně nešlo, tak to nějak zařídil a nařídil. Není to politik vizí, představy ani budoucnosti, jeho všechny sny se totiž dají shrnout do jediného slova: Agrofert. Žádné jiné sny už nemá, žádnou knihu sám nikdy nenapsal a už vůbec žádný program nemá ani pro Česko. Lži, křik a urážky to už nemůžou zakrýt, nic hezkého a pozitivního za tím totiž není. Jenom jeden zbytečný a vystrašený chlap.