Pořádná mediální masáž, „šokující“ Okamurova videa, manipulativní polopravdy, lži a hoaxy na stránkách „konvičkovského“ typu a výroky některých politiků a prezidenta udělaly za pár měsíců své: drtivá většina Čechů žije ve strachu, někteří dokonce v hrůze z imigrantů či uprchlíků. Fakta, že tady téměř nikdo není a prakticky nikdo k nám ani nechce a že když v rámci kvót pár tisíc lidí přijmeme, ani to nepoznáme, neberou v potaz, protože z úst politiků a ze stran médií se sem další miliony valí denně. A tak vznikají absurdní udání na fotbalisty či kominíky a ateističtí Češi napadají ateistické Češky v šátku.
Nemá smysl propírat tady sluníčkáře, ti už dostali v posledních týdnech za uši ze všech stran, snad by ale stálo za připomenutí, že je tady skupina, která nepatří ani k vyděšeným, ani k vítajícím a všeobjímajícím, ale zkrátka stojí nohama pevně na zemi. Neodsuzuje a priori každého, koho nezná, nebojí se něčeho, co nenastalo, ale uvědomuje si zároveň, že legrace už skončila. Není jí to ale nic platné. Rozumná diskuze už v Česku téměř není možná. Vlastně není možná žádná diskuze. Okamura na videu neřekne nic (doslova NIC!) a tomuto bezobsažnému vyjádření, řečenému s dost velkým důrazem, tleskají statisíce. V tramvaji nás děsí muži s dlouhými vousy a z každého bezdomovce nebo vesničana v Praze je rázem Syřan či Afghánec.
Zaznívají hlasy, že za celou uprchlickou krizí stojí Rusko, že mnoho profesionálně vytvořených facebookových nebo webových stránek vybízejících migranty z odchodu ze země s vidinou ráje v Evropě je finančně podporováno z východu. Jistě, důkazy nemáme a může to být konspirační teorie. Ale je pravděpodobné, že destabilizovaná Evropa může vůdci malého vzrůstu činit velké radosti. Více destabilizace znamená více radosti a větší možnost zase se o kousek posunout ve své rozpínavosti. A bonus navíc? Pod palbou migrační krize celá Evropa zapomněla na Krym. Ten už se vůbec neřeší, stejně jako Ukrajina. V hrůze všichni hledí jen k hranicím Schengenu.
Strach je přirozená emoce a má nás chránit, ale iracionální strach ochromuje mysl a nedovolí nám uvažovat logicky a racionálně jednat. A přesně v té chvíli se stáváme loutkou, snadno manipulovatelnou, snadno ovladatelnou. Ideální moment pro ty, kteří jsou připraveni nás „zachránit“. Politicky se velmi hodí mít v klidném malém Česku vyděšenou většinu, která pak tomu, kdo nabídne zpátky vidinu ztracených jistot a snadnou pomoc, jež to „za nás vyřeší“, bude zobat z ruky. Na svobodě už nám nezáleží, demokracie je podružná, chceme jen být v bezpečí. Je to asi pochopitelné, ale zároveň dost nezodpovědné a riskantní. Protože jestli dopustíme, aby se nám náš ztracený svět pokoušel vrátil Zeman, Konvička nebo třeba Babiš, pak teprve budeme mít důvod se bát.
