Podívejme se, jaký druh lidí neochvějně stojí za českou vládou a její metodou boje s koronavirem. Známý obdivovatel Vladimira Putina a odpůrce polistopadové demokracie Jiří Vyvadil se takto vyznal ze svého obdivu k Babišově vládě: „Přátelé, buďme hrdí na ten tým, který nás vede proti zákeřnému viru, buďme hrdí na sebe, protože až neskutečně jsme zodpovědní.“ Tuto slaboduchou tirádu zakončil varováním před „sýčky a odpadlíky“, na které prý dojde.

Na tomto sdělení je dobře vidět, že celý nouzový stav a potlačování svobody vítají lidé, kteří touží po zavedení temné diktatury. Rádi šíří věštby, že konečně skončila doba, kdy se všechno smělo, a ubezpečují nás, že už nebudeme nikdy svobodně cestovat za hranice. Toto není okrajový postoj nějaké party psychopatů, ale bohužel relevantní názorový proud, který se shlukuje kolem dezinformačních médií, ruské a čínské propagandy a který za svého přirozeného vůdce považuje prezidenta Zemana.

Koronavirová epidemie odhalila křehkost a mělkost naší demokracie. Velké části společnosti nevadí neústavní uzavření hranic. Potlačení osobních svobod mnozí lidé vítají a ohromně se jim líbí nesmyslné nošení hadříčků kolem pusy třeba i v lese. Veřejnoprávní média poskytují nekonečný prostor pro eldorádo vládních politiků. A policejní špičky podněcují lidi k donášení a udávání na své sousedy, jestli jsou správně shrbeni.

Česká republika jde ve skutečnosti stejnou cestou, jakou jde Maďarsko, a v některých aspektech si nezadá s pevnou rukou, která vládne v Polsku. Jenom k tomu nemáme tolik konzervativního a vlasteneckého patosu, a když se skloníme, tak jen bez víry, bez hodnot, z prostého primitivismu. To není oproti Maďarům a Polákům žádná přednost.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Jestli v této chvíli máme nějaké šance na obnovu demokratických a svobodných poměrů, tak souvisí s dvěma podstatnými aspekty. Jednak s naší sounáležitostí s liberální západní Evropou a jednak se silou střední vrstvy, která se za třicet let dokázala etablovat jako motor rozvoje země. Tisíce kreativních a podnikavých lidí sice netvoří početní většinu, ale dokáží udržet liberální kurz, který autoritářům a populistům znemožňuje na sebe strhnout veškerou moc v zemi.
Tato část veřejnosti nemá v důsledku tragického politického vývoje od roku 2013 své odpovídající politické zastoupení. Proto je nyní skoro bezbranná proti frontálnímu útoku vlády a hrozí jí existenční problémy.

Svobodomyslní Češi nyní potřebují více než kdy jindy hlasité a akční politické strany. Tato krize je testem, zda politická opozice dokáže konečně uchopit své hlavní téma. Obranu zájmů střední vrstvy proti autoritářské vládě, která vede Česko zpátky k reálnému socialismu a do područí totalitní Číny a zaostalého Ruska. Demokratické opoziční strany by si s plnou vážností měly uvědomit svoji zodpovědnost a úkol. Je třeba vrátit Českou republiku na cestu liberální demokracie.

Naše naděje tkví v odvaze, s níž nepřistoupíme na bludy o tom, jak naše vláda skvěle chrání národní zdraví. Tato vláda naopak fatálně poškozuje duševní zdraví národa a dělá z našeho státu jeden obří blázinec, v němž už nejde rozeznat cvoky od psychiatrů a který by se mohl z fleku přejmenovat z České republiky na Český Agrofert.