Kdo je to ten Kotleba, jehož politická hvězda tak stoupá? Syn své doby, jak jinak. Další génius průměrnosti.
Absolvoval Střední průmyslovou školu v Banské Bystrici, pak studoval na na Přírodovědecké fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, kde získal diplom v oboru učitelství. V roce 2013 ukončil studium ekonomie na Ekonomické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici a stal se inženýrem ekonomie. Vyučoval na Sportovním gymnáziu v Banské Bystrici a pak byl převeden na funkci správce informační sítě.
Od roku 2010 vede stranu Kotleba – Ľudová strana Naše Slovensko a postupoval v politické kariéře. První vítězství získal v roce 2013 ve volbách do vyšších územních celků Banskobystrického samosprávného kraje se ziskem 71 397 (55,53 procenta) platných hlasů a stal se županem – tedy hejtmanem, předsedou kraje. Dovede svou funkci využít. Jeho manželka Frederika Kotlebová nastoupila jako devatenáctiletá na Banskobystrickej regionálnej správe ciest na místo referenta „pre oznamovanie protispoločenskej činnosti (korupcie)“ Jeho bratr Martin Kotleba je finančním ředitelem této organizace a byl obviněn, že z platu zaměstnanců si vybírá část na své účely. Lidé na svém místě.
Výrazným rysem Kotlebova působení je protiromská agitace. Pokud jde o snižování nezaměstnanosti, úspěšný moc nebyl. Patří k obdivovatelům válečného Slovenského štátu a prezidenta Josefa Tisa. Slovensko bylo za druhé světové války spojencem nacistického Německa. Členové strany se oblékají do černých uniforem, které se podobají nacistickým uniformám SS.
Jeho strana proslula mimo jiné tím, že v listopadu roku 2015 podala trestní oznámení na neznámého pachatele ve věci výstavy „Příběhy 20. století“, kterou pořádá nezisková organizace Post Bellum při příležitosti 70. výročí skončení Druhé světové války. Jak uvádí slovenská wikipedie: „Trestní oznámení se týkalo příběhu Štefánia Lorándovej, která byla během Druhé světové války členkou sionistické organizace ha-Somer. Tato organizace pomáhala pronásledovaným Židům, a zároveň se zapojila do odboje proti nacismu. Strana Mariana Kotleby vidí v příběhu Štefánie Lorándové propagaci sionismu, který považuje za ‚formu rasismu a rasové diskriminace‘.“
Jak je vidět, Robertu Ficovi se sázka na antiimigrantskou vlnu moc nepovedla. Dušan Mikušovič píše ve slovenském Denníku N: „Za prekvapením týchto volieb za skrýva viac príčin, zďaleka to nie je len vyhranená protiimigrantská rétorika. Kotleba prišiel s jednoduchým príbehom, ktorý navyše vedel doručiť tým, čo radi hlasujú radikálne. Mladým.“ A ještě: Utečenecká kríza síce dominovala predvolebnej kampani, ale podľa politológa Tomáša Nociara ovplyvnila skôr voľby ako také. ‚Ďalšou výraznou črtou týchto volieb bol pomerne silný protiestablišmentový sentiment, ktorý považujem za najvýznamnejší faktor výsledku nielen ĽSNS, ale aj strán ako OĽaNO či Sme rodina Borisa Kollára.‘
Prepojenie týchto dvoch tém, teda protiprisťahovaleckej a antiestablišment agendy, sa v týchto voľbách javí ako víťazná kombinácia a možno ju vnímať ako primárny dôvod úspechu Kotlebovej strany.
Len protiutečenecká rétorika bola pre Smer málo. Zostali predstaviteľmi moci a to ich spolu s rôznymi kauzami stálo úspech. Podľa Nociara sa voliči krajnej pravice a ľavice nielen v slovenskom kontexte do istej miery prekrývajú. Ak ľudia stratia pocit, že v politike existuje ľavicová strana, ktorá naozaj stojí na ich strane, vytvára to živnú pôdu pre nárast krajnej pravice.“
Když slyšíme o boji proti establishmentu, jsme hned doma a to doslova. Doma v Česku. Také u nás byla politická scéna přemalována pod hesly boje proti těm, co „kradnů“ a proti dosavadnímu establishmentu. U nás se zatím antiimigrantským hnutím tolik nedaří. Navíc jsou různí antiimigranti a antiislamisté poněkud rozhádaní mezi sebou. Jako pokropeni živou vodou ale ožívají různé politické mrtvoly typu Víta Bárty. Na své jméno asi nikoho nechytnou, ale mají peníze a peníze nesmrdí. Jak říkal Gogol, budou-li koryta, i svině budou. Ještě nebezpečnější na těchto zjevech ale je, že otráví společenský a politický život. V dohledné době bude politika i u nás vonět ještě o něco méně. Smrádek linoucí se z Hradu i podhradí rozdýchá jen odolný jedinec.
