Česko se při dobíhání Západu zaseklo někde v půli cesty. V řadě ohledů je na tom ale lépe než jeho postkomunističtí sousedé. Tempo ekonomického přibližování se starým členským zemím EU je však pomalé, justice nestíhá při složitých kauzách a elektronizace státní správy slouží spíše státu ke kontrole občanů než lidem ke snazší komunikaci s úřady, shrnuje čerstvá studie Aspen Institute.

Česká republika tak vyspělou Evropu rychle dohání hlavně politicky a v ne příliš pozitivním duchu – posilováním populistických stran.

„Opět, již potřetí v řadě (po volbách 2010 a 2013), vzrostl význam ideově neukotvených, populistických, často především na politickém marketingu postavených politických formací,“ píše Aspen v narážce na volební výsledky hnutí ANO a SPD Tomia Okamury.

„Ty se staví do pozice kritiků stávajícího politického uspořádání jako takového (kritika systematické korupce a „starých stran“) nebo akcentují dílčí společenské problémy (např. migraci),“ vypočítává studie, která ale také konstatuje, že v tom Češi nejsou zdaleka sami.

I v podzimních parlamentních volbách v Německu a Rakousku byla migrace určujícím tématem i pro mainstreamové strany. V ostatních zemích Visegrádské čtyřky, v Polsku, Maďarsku a na Slovensku, se volby letos nekonaly;  protiimigrační nálady jsou tam ale dlouhodobě zřejmé.

Češi věří armádě a policii

I přes aktuální politické turbulence a zásadní změny v systému politických stran oceňuje Aspen na Česku především úroveň právního státu. V jejím hodnocení je Česko poměrně daleko před ostatními postkomunistickými sousedy; na druhou stranu ale taky celkem daleko za těmi západoevropskými.

Některé zásadní zákony, přijaté v poslední době českým parlamentem, které měly vysokou úroveň právního státu garantovat, se totiž podle Aspenu dají snadno obejít.

Jde například o zákon o střetu zájmů (Andrej Babiš svůj holding Agrofert „zaparkoval“ do svěřenských fondů kontrolovaných jeho příbuznými a spolupracovníky, a tím se své firmy formálně zbavil) nebo nová pravidla pro kontrolu výdajů na předvolební kampaně, která nedokážou postihnout některé formy propagace kandidujících stran a osob.

Justice? deRATHizovat!

Mezi plusy současného vývoje v Česku řadí Aspen také zvyšující se důvěru v policii – 61 % (leden 2017) a 65 % (červen 2017) – a armádu (v lednu 2017 jí důvěřovalo 74 % respondentů, přičemž posledních pět let se tato hodnota pohybovala mezi 65 a 73 %).

Dobře taky z hodnocení think tanku vychází česká justice, tu Aspen hodnotí jako nezávislou, bez patrné snahy zvenčí do rozhodování soudů jakkoli zasazovat. I délka většiny soudních sporů je podle Aspenu ve většině českých regionů při běžných kauzách „přiměřená“ (viz tabulku).

Problémem jsou stále složitější a komplexnější soudní spory, zejména ty, „jejichž stranami jsou vysoce inteligentní lidé bojující o významné majetkové či jiné hodnoty,“ stojí v analýze.

Justiční systém se podle ní jen těžko potýká s rozsáhlými kauzami z oblasti korupce, hospodářské kriminality nebo rozhodování o velkých stavebních záměrech.

Aspen uvádí jako ikonický příklad protahování soudních sporů klienty vyzbrojenými kvalitními advokáty kauzu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha obviněného z korupce (o které soudy rozhodnou nejdříve v druhé polovině roku 2018).

Úředníci sabotují zákony

Co do takzvané efektivity vládnutí (tedy v otevřenosti, finanční efektivitě a dostupnosti státní správy), si Česko nestojí ve srovnání se zbytkem Visegrádské skupiny zle (viz tabulku)

Aspen tak i letos ve studii opakuje trendy z minulých let: „Rostl počet úředníků, přibývalo administrativní zátěže podnikatelů, rozšiřovala se kontrolní a sankční oprávnění úřadů. Na druhé straně nebyl zaznamenán žádný podstatný výpadek ve fungování veřejné správy a nedošlo ani k razantnímu zhoršení v některé z jejích dílčích oblastí. V podstatě lze hovořit o stabilitě na slušné, nikoli však excelentní úrovni výkonnosti.“

Pochyby má think tank i v elektronizaci státní správy, ta podle Aspenu „oproti letům 2007 až 2011 v posledních letech směřuje spíše než k usnadnění pozice jednotlivců v komunikaci se státem k tomu, aby stát disponoval vůči jednotlivcům širokými možnostmi kontroly.“

Do budoucna Aspen Česku doporučuje:

• v oblasti ústavního systému neexperimentovat s volebními pravidly (neměnit volební systém) a nezahrávat si s myšlenkou oslabení Senátu nebo posílení nástrojů přímé demokracie na celostátní úrovni. Snahy o takové změny označuje Aspen za „nebezpečné“.
• v oblasti právního řádu vše co nejvíc zjednodušit a zpřehlednit (například zavést systém „včasné výstrahy“ v případech, že právní regulace připravovaná na úrovni EU bude mít dopady na podnikání a jiné aktivity v ČR. Aspen doslova píše, že „dlouhodobě tento trend nemůže přetrvávat, neboť za nějakou dobu ztratí stát schopnost stanovovat předvídatelně pravidla chování a adekvátně je prosazovat.“
• v oblasti veřejné správy najít vhodnou formu transparentnosti akceptovanou širokou veřejností i politiky. Podle Aspenu v současnosti v ČR proti sobě stojí velmi liberální právní úprava otevřenosti zejména v zákoně o svobodném přístupu k informacím a zákoně o registru smluv. Na druhé straně je patrná „všeobecná sabotáž těchto zákonů širokým okruhem pracovníků veřejné správy i politiků“. Jak tvrdí Aspen, „oba zmíněné zákony jsou veřejnou správou nenáviděny a z principu odmítány a tento názor je sdílen i politikou. Jen shodou náhod a díky tlaku veřejnosti a občanské společnosti jsou oba zmíněné zákony stále ještě součástí právního řádu.“

Vyšlo na webu Hlídacípes.org.