NÁZOR / Šokující! Tak bych označila prohlášení hongkongských úřadů o vypsání odměny jednoho miliónu hongkongských dolarů těm, kteří přispějí k dopadení a předání osmi konkrétně zmíněných občanů Hongkongu, zvláštní administrativní zóny Číny, žijících v zahraničí. Důvodem je obvinění z porušení tamního dosti drakonického zákona o národní bezpečnosti z roku 2020.

V každodenní záplavě negativních informací ze světa může tato zpráva snadno zapadnout. Závažnost celé věci však tkví ve faktu, že tyto osoby náleží k předním obráncům občanských a lidských práv, prodemokratickým aktivistům, a opozičním politikům. Jejich údajná „provinění“ jsou poté spjata s obranou hodnot, jež jsou nám, „Středoevropanům“, bytostně blízké a vztahují se k univerzálním principům lidské důstojnosti.

Při dopadení jim přitom potenciálně hrozí i doživotní tresty vězení a nelichotivý osud „vězňů svědomí“, jež tak dobře známe z naší vlastní historie. Vzhledem k charakteru politického a soudního systému Hongkongu, který se z velké části nachází pod kontrolou Pekingu, přitom nelze zaručit spravedlivý průběh jejich procesu. Odměna milión hongkongských dolarů navíc představuje mnohem vyšší částku, než standardně bývá vyhlašována u podezřelých z vraždy či jiných závažných zločinů, což rovněž demonstruje přístup tamních úřadů k celé záležitosti.

Daný postup tedy vnímám jako snahu o vyvolávání strachu a nedůvěry mezi příslušníky čínské a hongkongské diaspory v zahraničí, cílící na zvýšení napětí mezi nimi. Takto postižení aktivisté se totiž okamžitě stávají „vyděděnci“ v rámci svých komunit, kdy jejich život fakticky sestává z čekání na to, kdy a kdo je takříkajíc „udá“. Ba co více, je ohrožena i jejich spolupráce s dalšími lidskoprávními zahraničními organizacemi, což dále limituje jejich činnost a práci při podpoře lidsko-právní agendy nejenom v Hongkongu, ale i na jiných místech Číny. Existence odměn za pomoc při dopadení navíc jasně odrazuje i další osoby a organizace po celém světě od kritiky porušování lidských práv ze strany Pekingu.

Kámen úrazu a „záludnost“ zmíněného zákona o národní bezpečnosti totiž leží v jeho exteritorialitě – to znamená, že jeho články se dle výkladu autoritářského režimu v Pekingu vztahují nejenom na občany Hongkongu, ale potenciálně i všech zemí světa. A to včetně České republiky. 

Jinak řečeno, tento v mnohém absurdní zákon ohrožuje nejenom dané aktivisty, ale i naše české občany. Zdaleka se přitom nejedná pouze o plané strašení. Problémem je totiž existence tzv. extradičních dohod mezi naší zemí a Hongkongem, konkrétně pak existence dohody o předávání osob hledaných pro trestní řízení. Ta potenciálně umožňuje tamním úřadům požádat o vydání osob, které se dopustili pro nás, žijící již více než tři dekády ve svobodných podmínkách, jen těžko představitelných „přečinů“. Mezi ně patří například kritika tamní vlády, účast na demonstraci či podpora nespravedlivě stíhaných v podobě článku v novinách či pouhého komentáře v diskusi na sociálních sítích. Ano, za to vše hrozí postih, a to nemalý.

Naše extradiční dohody se tak mohou stát nástrojem perzekuce ochránců lidských práv či kritiků čínského autoritářského režimu. O vážnosti této hrozby hovoří i fakt, že většina zemí Západu již tyto preventivně vypověděla, popřípadě žádné podobné dohody nepodepsala či neratifikovala. My se však tento krok, z mně nepochopitelných důvodů, stále zdráháme učinit.

Bylo by přitom více než politováníhodné, aby Česká republika, stavící svoji zahraniční politiku na odkazu Václava Havla a signatářů Charty 77, platila za zemi nebezpečnou pro obránce lidských práv, principů demokracie a myšlenek svobody, a potenciálně ani nedokázala chránit své vlastní občany. Jsem proto přesvědčena, že je v našem bytostném zájmu tyto extradiční dohody po vzoru našich spojenců co nejrychleji vypovědět, a dostát tak naší dlouhodobé pověsti i závazkům vůči našim vlastním lidem.

Autorka je poslankyně ODS