Jedním z uskupení, které 17. listopadu na demonstraci na pražském Albertově bezesporu přitahovalo pozornost, byli takzvaní Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO. Na přesném znění svého názvu si zakládají, ačkoli nikdy nedoložili, jakou válku velení obranné aliance vlastně plánuje. Ještě zmateněji v tomto světle působí na stejném místě vykřičená podpora prezidentu Miloši Zemanovi, který posléze ústy svého mluvčího Jiřího Ovčáčka vzkázal, že členství v NATO podporuje, a své příznivce označil za lidi s „jiným názorem“.
Podpora ústavnímu činiteli, ale nikoli ústavě
Zásadním úskalím proklamované podpory „záložáků“ prezidentovi republiky ale je, kde a jak by ji mohli vůbec realizovat: v rámci Armády ČR to totiž nebude. Miloš Zeman je hlava státu a současně vrchní velitel ozbrojených sil, tedy složek, které smí zakládat pouze stát. Pokud by se tedy chtěl, čistě hypoteticky, postavit do čela spolku „záložáků“, musel by podat demisi. Právě tomu nebo odvolání prezidenta ale chtějí tito příznivci Miloše Zemana zabránit. Není ovšem zřejmé, proč tak vehementně trvají na jeho setrvání ve funkci hlavy republiky, jejíž státnost současně popírají.
„Záložáci“ totiž neuznávají Českou republiku a její ústavu označují jako „záměrně nedokonalou“. Od počátku hrají na československou notu (rozdělení republiky bylo podle nich protiprávní), a tudíž neakceptují nejen zákon nejvyšší právní síly (Ústavu ČR), ale ani žádnou právní normu včetně současné vojenské přísahy Armády ČR. Není divu: Součástí přísahy je pasáž, že si voják „je vědom svých občanských a vlasteneckých povinností“. Těch si „záložáci“ (přestože mnohdy zároveň členové skutečných povinných záloh, jelikož byli v minulosti odvedeni) vědomi rozhodně nejsou: Ústavu České republiky odmítají a jejich výroky směřují k jejímu napadání a porušování.
V čem spatřují záměrnou nedokonalost ústavy, „záložáci“ neupřesňují. Vzhledem k tomu, že pochybnosti jsou členům a příznivcům tohoto spolku zapovězeny, nemusí je ani nikomu vysvětlovat. S odpůrci zásadně nediskutují a omezují se vůči nim na nadávky. Skutečností je, že jim ani nic jiného nezbývá, protože ve chvíli, kdy by připustili platnost Ústavy ČR, museli by spolu s tím akceptovat i mezinárodní závazky, které ústava coby nejvyšší zákon nařizuje plnit. „Záložáci“ záměrně opomíjejí fakt, že je naše země součástí NATO, a neustále se snaží vytvořit dojem, že čeští vojáci slouží cílům cizích mocností, nikoli že v rámci obranné aliance chrání i svoji zemi a společné hodnoty západní civilizace.
Otázkou tedy je, proč spolek vyjadřuje podporu nejvyššímu ústavnímu činiteli země, jejíž ústavu a vlastně ani státnost neuznává. Jedinou možnou odpovědí je, že „záložáci“ upínají své naděje k osobě Miloše Zemana ve zjevné naději, že jednou nastane den, kdy se současný prezident k jejich podpoře oficiálně přihlásí. Ten si s nimi sice zadal už tím, že na Albertově vystoupil na jedné tribuně s lidmi a politickými uskupeními, kteří se na rozdíl od něj k „záložákům“ veřejně hlásí, ale jak je u Miloše Zemana zvykem, zná hranice, za něž ve svém postavení nemůže zajít. Přesto se ale od jejich podpory nedistancoval a zdržel se jakéhokoli hodnocení jejich činnosti.
Prezident Zeman „záložákům“ pouze vzkázal, že se mohou přihlásit do Armády ČR nebo své vojenské tužby realizovat v řadách Aktivních záloh. Taková situace ale s největší pravděpodobností nenastane. Jednak se uskupení na svých stránkách mnohokrát vyjádřilo v tom smyslu, že armádu, a tudíž ani její aktivní zálohy podporovat nebude, a provozovatel webu Ondřej Hrčiak dokonce diskutující nabádal, aby na Facebooku Aktivní zálohy nepodporovali. Bez povšimnutí pak nechal komentáře diskutujících, které napadlo se v řadách aktivních záloh vyzbrojit a posléze zběhnout do řad domobrany.
Armáda ani policie extremisty nepřijmou
Především ale sama armáda nemá zájem o problematické uchazeče, kteří se hlásí k narušování ústavního pořádku a extremismu. (Někteří z nich se dokonce neostýchají napsat, že by se v případě vzpoury přišli vybavit do armádních muničních skladů.) Právě spojitost s aktivitami „záložáků“ na internetu či na veřejných shromážděních může znamenat vážný problém jak pro zájemce o službu v armádě, tak u policie, tak při bezpečnostní prověrce příslušníků ozbrojených sil v aktivní službě. Potvrdil to poradce náčelníka generálního štábu Armády ČR, kapitán v záloze Ludvík Cimburek.
Ten současně poukázal na to, že se velitel československých záložáků Marek Obrtel dopustil dezinformace, když nabídl prezidentovi Zemanovi ostrahu státních hranic v rozporu se zákonem. Lze jen spekulovat, zda si Obrtel skutečně není vědom právního postavení svého spolku, nebo zda on a jeho kumpáni záměrně vypouštějí z úst výroky a návrhy, které jsou zcela v rozporu s právním řádem České republiky. Vzhledem k tomu, že memorandum „záložáků“, v němž vyhrožují, že v případě potřeby pozvednou i zbraně, před časem citovala a chválila ruská agentura Russia Insider, lze předpokládat, že tak činí záměrně, za účelem šíření dezinformační propagandy.
Manipulace s veřejným míněním
Spoléhají se přitom na nedostatečné právní vědomí občanů, kteří často nevědí ani to, že branná povinnost nejenže nebyla nikdy zrušena, ale od roku 2005 se v rámci v genderové rovnosti vztahuje i na ženy. Také tento fakt již použili k manipulaci s veřejným míněním, když vykřikovali, že se nyní politici rozhodli povolávat do zbraně i ženy. Vedle šíření lživých či zkreslených informací se „záložáci“ neostýchají používat i vyhrůžek, při nichž se ale pokrytecky stavějí do ublížené role. Svoje poselství zásadně halí do rádoby obranného postoje. Jejich zástupce Martin Holkup „zdůvodňoval“ například ve veřejnoprávní televizi případný útok na sídlo vlády a postřílení politické reprezentace tím, že „je k tomu politici doženou“.
Je zřejmé, že vedle nedostatečné osvěty „záložáci“ zneužívají i atmosféry strachu z uprchlíků, k němuž ostatně nemalým dílem sami přispívají. Stavějí se do role jediné bezpečnostní složky, která je schopná republiku před ilegály ochránit. Jaksi přitom opomíjejí skutečnost, že nedisponují ani potřebnou technikou, ani výcvikem, natož řádným velením. Zaštiťují se počtem nových příznivců (jejichž počty navyšují přidáváním přátel na Facebooku), k nimž se občas přidají i zhrzení bývalí příslušníci armády.
Cílem této skupiny nebude s největší pravděpodobnosti skutečný útok na veřejné cíle či politické představitele. Hlavní aktéři, kteří namnoze pobírají od státu výsluhu, jsou si dobře vědomi, že by proti pravidelné armádě a policii neměli šanci. Svého se snaží dosáhnout zastrašováním a dezinformacemi, jimiž manipulují vystrašenou veřejnost. V té se snaží vyvolat dojem, že je legální používat vůči zvoleným zástupcům nátlaku v podobě vyhrůžek a porušování zákona.
Politici, kteří nechtějí popudit voliče voláním po represi, podle všeho váhají poukázat na to, že jim adresované výhrůžky jsou minimálně na hraně příslušných paragrafů trestního zákoníku. Podle něj (§ 311 zákona č. 40/2009 Sb.) se nátlak na vládu či jiný orgán veřejné moci, aby něco „konala, opominula či trpěla“ hodnotí jako teroristický útok. Pod stejnou sankcí může být stíhán i ten, kdo veřejně k takovému činu podněcuje, nebo ho finančně, materiálně či jinak podporuje. Strach o volební preference by ale neměl zastínit slib, který složili všichni volení zástupci v čele s hlavou státu: že budou dodržovat a chránit Ústavu České republiky.
