ROZHOVOR / Neumím si představit, že by se Ukrajinci smířili s tím, že jim někdo nadiktuje, aby se nechali vraždit Ruskem, které pak obsadí jejich zemi, řekl deníku FORUM 24 český dobrovolník, známý pod přezdívkou Mac. Poslední týdny strávil bojem po boku dronařů v ruské Kurské oblasti. Přivezl jim také spoustu pomoci od českých dárců. Pomocí těžkých dronů ničili tanky, muniční sklady i ruské vojáky. „Když letěl Vampír, Rusáci zalézali do děr jak červi a jenom vykukovali, jestli letí k nim nebo někam dál. To bylo krásně vidět na termokameře,“ popsal.

Český dobrovolník Mac pomáhá Ukrajině již od začátku plnohodnotné války. Po boku padlého českého vojáka Taylora působil jako zdravotník přímo v Bachmutu, kde se odehrála jedna z nejkrvavější bitev celého konfliktu. Vozí Ukrajincům pomoc, na kterou mu prostřednictvím sbírky přispívají čeští dárci. Podporuje ale ukrajinské jednotky nejen materiálně. Když to situace dovolí, tak s nimi na frontě také aktivně válčí proti Rusům. Teď se vypravil za dronaři na ruské území. Po několika týdnech se vrátil z Kurské oblasti. Než zase vyrazí na Ukrajinu, poskytl deníku FORUM 24 rozhovor o tom, co na Ukrajině viděl a na vlastní kůži prožil.

Co si ukrajinští vojáci myslí o aktuální politické situaci? Co říkají na poslední kroky Donalda Trumpa a americké reprezentace?

Nic dobrého. Ale většina těch, se kterými jsem mluvil, o tom nechce nijak hlouběji filozofovat. Nemají čas to ani detailně sledovat. Soustřeďují se na svoji práci a tou je ničit a zastavovat Rusy.

A jaký je váš názor? Budou Ukrajinci dál bojovat i bez americké pomoci?

Osobně si myslím, že budou bojovat do posledního náboje a do posledního muže. Nevěřím tomu, že by se chtěli smířit s nespravedlivým mírem. Neumím si představit, že by se smířili s tím, že jim někdo nadiktuje, aby se nechali vraždit Ruskem, které pak obsadí Ukrajinu a jako první začne zabíjet policisty, vojáky a vládní činitele. Nevěřím tomu, že Ukrajinci momentálně mají jinou cestu než bojovat, a oni to vědí velice dobře.

S jakou jednotkou jste bojoval?

Poslední tři únorové týdny jsem strávil s jednotkou působící v rámci 129. brigády ukrajinské Územní obrany, zvanou Ragbisté. Založili ji kluci, kteří původně žili v Kryvym Rihu. Byli to sportovci, kteří hráli fotbal a ragby za Ukrajinu. Jeden z nich byl hráčem v Dynamu Kyjev, takže absolutní špička, ragbisti byli lokální tým, ragby není na Ukrajině tak populární jako fotbal, ale také hráli s nejlepšími.

Na začátku plnohodnotné války se v prvních dnech přihlásili jako dobrovolníci. Nastoupili v Kryvym Rihu a rovnou šli do útočné jednotky pěchoty. Po osvobození Chersonu (listopad 2022, pozn. red.) začali pracovat s drony a tvořit dronové jednotky, což dělají v de facto stejném složení dodnes. Jejich tým má dnes pod sebou dalších sto dvacet lidí. Fungují perfektně a Rusům působí obrovské ztráty.

Kde se teď nacházejí?

Aktuálně bojují v Kurské oblasti. Na východním křídle obsazené oblasti, takže nedaleko obcí Plechovo a Gujevo.

Jaká je tam situace?

Rusové se snaží tlačit, posílají další a další síly, pěchotu i techniku. Ukrajinci je ale neustále ničí a fronta se v podstatě nehýbá.

Dlouhodobě dodáváte materiální pomoc napadené Ukrajině, zejména vojenským jednotkám. Jak to bylo tentokrát?

Vezl jsem pomoc nejdřív do Doněcké oblasti k 56. samostatné mechanizované brigádě, velitelce dělostřelců Runě, na kterou běží sbírka už delší dobu. A pak jsem se přesunul k Ragbistům. Naše sbírka se teprve rozjížděla, takže podpora měla hlavně finanční podobu na nákup věcí, které aktuálně potřebují, nebo je v blízké budoucnosti budou potřebovat. Vše se samozřejmě doloží fakturami. Půjde o nabíječky na drony, baterie k Vampírům, které jim akutně chyběly.

Dronaři ale dostali také jeden speciální dárek, můžete prozradit jaký?

Přivezli jsme jim stolní fotbálek, který jim udělal ohromnou radost. Stala se z toho nejoblíbenější věc. Přišli ve dvě ráno domů z práce a ze všeho nejdřív si dali mač. Tyhle věci jsou ohromně důležité. Když jsem tam byl v předchozích měsících, tak tam během volna leda tak koukali na televizi, třeba na záznamy svých utkání na YouTube a podobně, na ty šťastné časy, kdy si ještě užívali sport. Bylo vidět, že jim to hrozně schází. Když se na pokoji objevil fotbálek, ta videa se najednou ocitla na druhé koleji. Přineslo jim to psychické odreagování, které je pro vojáky v jejich situaci ohromně důležité. Také jsem jim ale přivezl notebooky od spřátelené sbírky. Byla to druhá dodávka, část jich už dostali v prosinci a já jsem jim teď doručil zbytek. Opravdu to přivítali.

Po návratu z linie na základnu mi kluci zatáhli na stolní fotbálek. Prý je to nejlepší věc, kterou za celou válku dostali. Je vidět ze mají opravdovou radost 🤩 . I psychika vojáků je důležitá. Děkuji za to že pomáháte. https://t.co/aO1RZ0v0Fg pic.twitter.com/NmerXAGWrv

— Mac (@Mac62971351) February 17, 2025

Jaké drony používají pro boj s Rusy?

Mají velké drony, zvané Vampír. Rusové jim přezdívají Baba Jaga. Jsou to opravdu velké a drahé stroje, které mají nosnost až 12 kilogramů. Unesou až čtyři bomby v různých kombinacích velikostí.

Proč jsou různé?

Když jsme například ničili tanky, tak se zpravidla nacházely pod nějakým maskováním nebo krytím. Byly pod větvemi, sítěmi a tak podobně. Kdybychom použili hned kumulativní nálož, nemusela by ani vybuchnout, anebo by nezpůsobila velké škody, protože by explodovala v té síti. Postup je tedy takový, že se na tu pozici shodí osmi-devítikilová mina, která ten prostor vyčistí, a „očeše“ i část aktivní ochrany toho tanku. Pak vznikne šance, že kumulativní nálož probije pancíř a zničí i samotnou zbraň. Některé tanky jsme zničili prvním shozem, ale byly tam i takové, na které jsme potřebovali dvacet shozů, než se je podařilo zlikvidovat. Rusové nemají tyhle velké, šestirotorové drony. To je výhoda Ukrajiny. Npřítel ale používá FPV drony na optickém vlákně, které působí Ukrajincům velké ztráty.

Používají Rusové tanky převážně jako dělostřelectvo, podobně jako některé ukrajinské jednotky?

Rozhodně s nimi nezůstávají jen na místě, viděli jsme prokazatelné přesuny, protože napadl sníh a podle stop ve sněhu jsme často jejich tanky vystopovali, odhalili a mohli jsme na ně zahájit útok. Byly blízko linie. Takže ano, využívají je také jako dělostřelectvo, ale v případě potřeby, například našeho útoku, jsou schopní je okamžitě zapojit do obrany.

Jak byste popsal kurskou linii? Je spíš statická, nebo se pohybuje?

Za celou dobu, kdy jsem byl v Kurské oblasti, jsem na našem úseku neviděl žádný posun ruských vojáků přímo na nás. Naopak se povedlo sebrat některé pozice jim. Díky spolupráci dronů s pěchotou jsme vyčistili určitý úsek okopů, obsadili a udrželi je do dalšího dne. Naše drony položily v noci na přístupech minová pole s využitím magnetických min, a tak jsme vytvořili zabezpečení pro kluky na dobytých pozicích. Tyhle miny reagují na veškerý kov od velikosti tanku až po samopal nějakého vojáka.

Pracovali jste po dvanácti hodinách? Tak jako jinde v dronových týmech?

Pracovalo se dvacet čtyři hodin denně s tím, že spát se dalo v mezičase, když kluci nabíjeli baterky (smích), anebo když nebyl k dispozici žádný cíl. To, že jsem byl na té pozici já, umožnilo klukům víc odpočívat, protože jsem se zaučil, a hned mě zapojili do práce. Nakonec to už vypadalo tak, že jeden z nich si mohl odpočinout, protože jsem vykonával práci za něj. Běžně mají odpočinek dvacet čtyři hodin a pak čtyři dny na linii. Takhle si mohl odpočinout další tři nebo čtyři dny.

Předpokládám, že to dost ocenil…

Určitě.

V čem konkrétně spočívala vaše práce? Z videí a fotografií je zřejmé, že jste připravoval zejména munici ke shozům…

Kluci mě zasvětili víceméně do všeho, od přípravy náloží přes pilotáž dronů a shozy jsem si vyzkoušel úplně všechno. Ale nejlíp jsem se cítil při přípravě té munice, protože to je věc, kterou se člověk naučí velice snadno a nemusí plnohodnotně komunikovat v ukrajinštině, jako když ho navádí na nějaký konkrétní cíl. A já jsem chtěl být hlavně užitečný.

Jak takový útok dronového mužstva probíhá?

Jde o souhru několika týmů. Jeden tým v operační místnosti vyhodnocuje cíle a dává pokyny, na co se bude útočit. Podstatná je skupina sledovacích dronů Mavic, která dělá rozvědku, ať už pomocí termokamer, nebo normálních kamer. Ty sledují terén, aby viděly, jestli je někde nějaký pohyb. Donekonečna sledují vesnice, cesty, lesy, pole a tak podobně tam, kde lze předpokládat výskyt nepřátel. Když ho zachytí, zanesou ho do Kropyvy, což je ukrajinský program na sledování ruských pozic. Pak se na to místo zaměří větší pozornost. Jakmile se vysleduje, že jde o dostatečně hodnotný cíl, a dojde k rozhodnutí, přichází na řadu spolupráce operačního velení, rozvědky a Vampírů. Zvednou se drony, aby situaci zachytily a pořídily přímý přenos ve vysoké kvalitě na štáb. Přiletí tam Vampír, shodí pumu, pomocí záběrů z Mavicu se vyhodnotí, jestli trefil, nebo ne, jakou způsobil škodu. Operátor dronu dostane informace, jestli shazovat dál, případně jestli útočit více doprava, doleva a tak podobně. Když jde o hodnotný cíl, jako je tank, zpravidla je v té chvíli již na cestě další Vampír, který čeká v záloze a následně může pokračovat. Jde o soustředěný útok. Jde o souhru několika týmů, nejde o práci jednotlivce. Někdy nás podporovali i operátoři FPV dronů, kteří narušili aktivní ochranu tanku. Měli jsme také informace, na co se u toho kterého konkrétního typu tanků zaměřit, kde má nádrže s palivem apod. Protože tyhle informace se získávají průběžně, například po shozu té první velké nálože, kdy je teprve jasné, o jaký typ tanku se jedná.

Jak často je taková akce úspěšná?

Za jeden týden jsme zničili šest tanků. Několik dalších jsme vážně poškodili. Ukrajinci jsou ale v tomto ohledu velice důslední. Dokud tank nezačne hořet, tak ho nepovažují za zničený.

Pojďme lidi dát pořádný pivo na pomoc Ukrajině. Dnes jsem se zúčastnil rozmístění protitankových min. Už plní svoji práci. Zničili jsme dva tanky díky dronům v 5 lidech. My to nevzdáváme tak vy prosím také ne. Díky 🙏 pic.twitter.com/2YoZEhmlIh

— Mac (@Mac62971351) February 21, 2025

Jaké typy to byly?

Byly to T-90MC a T-80. Takže modernizované, novější tanky. Myslím si, že jsme způsobili dobrou škodu. Ničili jsme i bunkry, zničili jsme muniční sklady, vím minimálně o třech, zničili jsme jim vojenskou čerpací stanici, kterou využívali, zasáhli jsme budovy, ve kterých byli ukrytí jejich dronaři, a jiné zajímavé cíle. Byla toho spousta.

Jak Rusové reagují, když nad sebou vidí takový dron, jako je Vampír?

Vampír působí dost hrozivě, protože je to velké monstrum ve vzduchu. Někteří se snaží bojovat, jiní zalezou do díry. To bylo krásně vidět v noci na termokameře. Když prolétal Vampír, všichni zalézali do děr jak červi a jenom vykukovali, jestli letí k nim nebo někam dál. Když se ale létalo ve dne, několikrát se stalo, že po něm někdo střílel a občas se i trefili. Jednou dron nedoletěl nazpátek, občas se vrátil poškozený, což ale naši kluci dokázali velice rychle opravit. Je to drahý dron, který má velkou cenu, stojí zhruba půl milionu, ale jeho efektivita je obrovská.

Jak dlouho vydrží ve vzduchu?

V závislosti na povětrnostních podmínkách, hlavně na okolní teplotě, zhruba čtyřicet minut, maximum je zhruba do hodiny. Lítá na dvě baterie. Mimochodem jedna stojí 50 tisíc hřiven (téměř 30 tisíc korun, pozn. red.)

Právě baterie asi ovlivňují jeho využití nejvíce, že?

Přesně tak. Měli jsme jich původně k dispozici asi deset sad. Podařilo se ale za peníze, které jsem přivezl, dokoupit další a rozšířili jsme to na našem stanovišti na patnáct. Díky tomu jsme byli mnohem efektivnější, dalo se více lítat. Bude k nim ale třeba nakoupit ještě nabíjecí stanice, které nebudou nabíjet čtyři baterie naráz, jako je to teď, ale osm, protože v tu chvíli budeme moci lítat 24 hodin denně. Je totiž nutné držet si neustále také zálohu nabitých baterií pro případ, že se stane něco nečekaného, co bude potřeba akutně řešit. Když tahle zásoba poklesne pod určitou mez, dron musí zůstat na zemi a nemůže dál pracovat. Ideální situace je samozřejmě taková, že jsou nabité všechny.

Ukrajinští dronaři, za nimiž jste byl, si pochvalovali rychlost vaší pomoci, díky níž mohli operativně nakupovat věci, když je právě potřebovali. Armáda by jim je nedodala?

Tahle brigáda je velice úspěšná, a tak je i dobře zásobena, pokud jde o drony. Za zničené cíle dostávají od armády kredity, za které si mohou nakupovat potřebné věci. Spoustu potřeb pokryjí právě z těchto kreditů. Bohužel ne všechny. To byl případ i těch zmíněných notebooků, na kterých pracují a které opravdu nutně potřebovali. Bez nich prostě nemohou fungovat. To, co měli od armády, bylo v podstatě na úrovni psacího stroje. Z Česka ale dostali deset nových notebooků podle svých požadovaných specifikací. Ty jsem prakticky hned viděl při práci na pozicích, stejně tak jako počítače a tablety, které jsme dodali v předchozím období. Viděl jsem, že s nimi pracují obyčejní vojáci. Neskončily nikde na štábu ani nic podobného. Jsou opravdu nasazené přímo na bojišti, využívají se k tomu, k čemu byly určeny. Pokud jde o českou pomoc, absolutně klíčový je pro ně faktor času. Když jim, dejme tomu, shoří nabíječka, nemusejí čekat měsíc, než jim ji dodá armáda. Koupí se z peněz, které jsme jim poskytli, a až jim dodá tu svou armáda, budou mít na té pozici tři místo dvou. To je pro ně ohromně cenné a podstatně to zvyšuje i jejich efektivitu na bojišti.

Je něco, co jim podle vás vážně chybí?

Nemají noční vidění. Armáda jim ho nedá, řekne, že jsou dronaři a nepotřebují ho. Ale oni se také musí dostat na své pozice, takže minimálně jejich řidiči by noční vidění potřebovali. To je teď takový můj cíl, pokud se mi podaří uvolnit nějaké prostředky, které nebudou nutně potřebovat na něco jiného, rád bych jim tohle pořídil, aby v noci mohli jezdit co nejbezpečněji. Teď musí jezdit buď se zapnutými světly, nebo potmě. Obojí je v Kurské oblasti extrémně nebezpečné. Mají na vybranou mezi tím, jestli je budou dobře vidět Rusové, anebo jestli sami neuvidí na cestu.

Už, když se vjíždí do té oblasti, musí se kontaktovat štáb a zjistit, jaká je situace na nebi, jestli tam vůbec je možné vjet. Buď dostanete zelenou, nebo vám řeknou, že musíte počkat. Když už tam člověk vjede, samozřejmě pracuje nepřátelská artilerie, minomety a tak podobně, jen se kolem právě nejspíš nepohybují žádné FPV drony, tedy alespoň ve chvíli, kdy tam člověk vjede, a na nebi se nevyskytuje žádné křídlo, které by tu oblast sledovalo a pak navedlo útok, nebo sledovalo automobil a pak třeba vystopovalo základnu. To všechno ale samozřejmě neznamená, že vás Rusové nevidí. Jste od nich pár kilometrů. S nočním viděním by se ale ti řidiči dokázali pohybovat efektivněji. Je to další bezpečnostní prvek.

Vy podporujete také jednotku dělostřelců 56. samostatné mechanizované brigády, které velí mladá vojačka jménem Runa. Co je u nich nového?

Její jednotka bojuje dál u Časiv Jaru. Došlo u nich ke ztrátám. Těžká situace se ztrátami se odehrála u tzv. Kanálu, kde drželi pozice, které Rusové zasáhli, ale podařilo se je udržet. Hlavní změna spočívá v tom, že Runa a její jednotka teď musí pracovat především v noci, a to hlavně kvůli velkému množství FPV dronů na optických vláknech, které tam ještě před dvěma třemi měsíci nebyly. Pracovat ve dne je kvůli tomu pro ně skoro nemožné. Rusové jim zničili i některé blindáže (podzemní bunkry, pozn. red.), které měli sice poměrně dobře chráněné rušičkami, ale kabelové drony se odrušit nedají, takže jim Rusové nejprve zničili elektronickou ochranu těmito drony a pak už se na to místo sesypaly i ty standardní FPV, které ho probily skrz.

Co jste jim přivezli?

Runě jsme dodali velké množství věcí, automobil Nissan Navara, šest generátorů s různým výkonem, pro různá místa, která potřebovali pokrýt elektrocentrálami. Dodal jsem jim Starlinky, tři termodrony i nářadí na opravu techniky, akuvrtačky, rázové klíče a podobně, aby mohli fungovat, protože dokážou poškozená vozidla velice rychle opravovat na místě, a to i v improvizovaných podmínkách. Nakoupili jsme spoustu dalších věcí. Dostali zdravotnický materiál i oblečení, které potřebovali. Ve spolupráci se spolkem Cesta naděje života se pořídilo auto, léky a hasicí přístroje.

Já se ještě vrátím k té operaci v Kurské oblasti. Jak se ukrajinští vojáci dívají na ni samotnou a na její smysl? Jak ji hodnotí?

Vojáci, kteří bojují jinde než přímo tam, například u toho Časiv Jaru v Doněcké oblasti, ji hodnotí spíš negativně. Mnozí z nich v ní nevidí smysl. Samotné jednotky, které bojují v Kurské oblasti, ji ale naopak chápou jako smysluplnou. Vidí, že na sebe vážou spoustu ruské síly, včetně Severokorejců, kteří se tam opět vrátili. K tomu vidí i psychologický efekt na Rusy, že ani doma nejsou v bezpečí. Názory se tak různí.

Každopádně lidé, kteří bojují, úplně neřeší politiku, ani to, co se teď děje jinde v Evropě, a víceméně se soustředí na svůj úkol. Představte si, že jste 24 hodin denně vzhůru. Mezitím máte přetrhávaný spánek po hodině, půlhodině, podle toho, jak se to podaří, dokud nepřijde z operačního povel. Pak se zvednete a jdete zase pracovat.

Jak dlouho už tihle vojáci jedou v tomto režimu?

Většina z těch mužů neměla nikdy dovolenou, anebo deset dnů někdy před rokem. Jedou také stále víc a víc směn za sebou. Dřív měli, řekněme, čtyři dny na pozici a čtyři dny volna. Teď vím, že měli po návratu vymezeno na odpočinek a vše další třicet hodin. Takže se vykoupali, zabalili si věci, jídlo a vyráželi nazpátek. Takhle se střídají na několika posádkách a byli tam i lidé, které jsem tam potkával non stop. Nejeli ani na odpočinek a zůstávali v Kurské oblasti. Samotná ta cesta odtamtud na Ukrajinu je možná víc nebezpečná než být na té pozici. Je to vidět i kolem silnice. Všude jsou vidět auta, která dostaly kabelové drony.