Zapomněli jste včas odevzdat daňové přiznání? Nebo jste se při placení nějakého poplatku zdrželi třeba o týden? Propadl vám průkaz a nevšimli jste si toho včas? Nebo jste ve stanovené lhůtě nedodali jeden jediný z x potřebných dokladů? Nějakou takovou zkušenost má nejspíše každý z nás. Pak také víte, co následuje. Pokuta, penále, zamítnutí, striktně formální postup. Důslední úředníci, „pravidla a lhůty se přece musejí dodržovat“.
A co se stane, když naopak po státu chcete, aby splnil svoje povinnosti? Žádáte třeba o stavební povolení, sháníte nekonečné množství vyjádření a úřad, který má vydat stanovisko do měsíce, nedělá nic. Týdny a měsíce ubíhají, rozhodnutí se posouvá. A kde jsou nějaké sankce, tlak na dodržování lhůt a pravidel? Najednou se ukazuje, že nic tak úplně neplatí, že je to složité, že si předpisy protiřečí, že úředníci nemusí, nemohou, nechtějí, nesmějí… no prostě se rozhodnutí v normální lhůtě nedočkáte.
Taková situace vytváří nerovnost. Ve vztahu občana a státu, nerovnost v rámci právního řádu. Občan musí, stát ne.
Tuto „logiku“ musíme změnit. „Boj s přebujelou regulací a byrokracií je dnes nejobtížnější politický úkol pravice“, napsal jsem nedávno se svými přáteli v knize Manifest čtyř, v níž jsou popsány klíčové ideje autentické pravicové politiky dnešních dní. Bez zvládnutí toho úkolu se ale nepohneme dál.
Neodpovědné a arogantní jednání státu není jen nespravedlivé, ale má zcela konkrétní dopady na kvalitu života lidí. Proč se nestaví dálnice a tratě pro rychlovlaky? Proč není dost bytů a jejich ceny v některých místech dosahují absurdní výše? Jeden z důvodů je zřejmý: neskutečně dlouhé a komplikované stavební řízení.
Stavební řízení u nás patří k nejdelším na světě. Podle statistik Světové banky dosahuje v průměru 246 dní – zatímco třeba v Dánsku na vyřízení všech povolení stačí něco přes dva měsíce. Situace u nás je dlouhodobě špatná a zhoršuje se. V posledním srovnání jsme se propadli skoro o 30 míst a byli na 156. místě ze 190 sledovaných zemí. Předběhly nás i některé africké státy.
Nestačí pokrčit rameny, že se s byrokracií nedá nic dělat. Nestačí věřit opakovaným slibům, že levicová vláda jednou připraví dobrý stavební zákon, který vše zrychlí. Není potřeba začínat nejkomplikovanějšími věcmi. Situaci lze alespoň částečně spravit rychle a jednoduše.
ODS předložila v lednu do Poslanecké sněmovny návrh, který obsahuje to, čemu právníci dali poetický název „fikce souhlasu“. Jde o zcela jednoduchý princip, který však zavádí do vztahu státu a občana nový, podstatný a správný princip. Staví věci z hlavy na nohy. Občana osvobozuje z pozice jakéhosi podřízeného čekatele vůči státu a vrací mu postavení, jaké mu patří – nejen v teorii státu a práva, ale hlavně v každodenní praxi. O co jde?
Při stavebním řízení, ale také ve všech ostatních situacích, kdy je to vyžadováno, bude mít stát přesně určenou lhůtu 30 dnů pro vydání závazného stanoviska. Pokud tuto lhůtu nesplní, pokračuje řízení, jako by vydal souhlas. To konkrétně znamená, že když se například včas nevyjádří hygiena nebo provozovatel vodovodní sítě, tak žadatel o stavební povolení nemusí déle čekat a stavební úřad bude stanovisko těchto orgánů považovat za souhlasné. Stavby se tak významným způsobem urychlí.
V tomto případě jde o jednoduchý a legitimní princip. Pokud si stát na sebe vzal nějakou povinnost, má ji plnit. Mělo by to být přirozené, ale v procesu postupného rozpínaní státu se to stává stále větším problémem.
Na realizaci tohoto opatření stát nepotřebuje peníze navíc, nepotřebujeme nové zaměstnance, nepřibývá byrokracie – jen se vyžaduje, aby stát fungoval a aby plnil povinnosti vůči lidem. Zní to logicky, ne?
Konkrétní problém, konkrétní návrh, správný a spravedlivý princip: tak by měl vypadat zápas o program, o lepší stát a lepší život. Tudy vede cesta mezi nejlepší země Evropy a světa. O tom často mluvím. Předseda vlády v poslední době taky. Jenže premiér už koncem roku tvrdil, že jsme se k absolutní špičce za rok jeho vlády prý přiblížili. Já tvrdím, že jsme se ve skutečnosti nepohnuli z místa. Ale náš návrh na zavedení tzv. fikce souhlasu – a tedy změna principu ve vztahu občana a státu – by nás mohl reálně posunout o kus dál správným směrem.
Autor je předseda ODS
