Tisíc pět set. Tolik uprchlíků má v plánu přijmout Česká republika v průběhu dvou let. Je to zhruba šestkrát méně, než kolik lidí tento víkend přijelo na neohlášenou technoparty na Teplicku. Tedy množství doslova zanedbatelné ve srovnání například se sousedním Německem nebo s Maďarskem. Přesto už teď pořádáme demonstrace, sepisujeme petice a vykřikujeme mantry o víře v Boha.
Jen ne ksindl
Jak se většina Čechů staví k uprchlíkům, je známé. Nechceme je tady. Namátkou a pro připomenutí pár úryvků z internetových diskuzí: „Neschopnost EU vypořádat se s podobným ksindlem je neuvěřitelná,“ píše někdo. „Uprchlíky ano, ale jen křesťany,“ píše někdo jiný. „Nepracují, flákají se a nebudou dodržovat naše zákony,“ poznamenává třetí. V podobném duchu jsou jich tisíce. Tisíce spravedlivých, chtělo by se říci. Jinými slovy, pokud už vůbec jsme ochotní uvažovat o tom, že bychom k nám pár set lidí přijali, pak ať to jsou jen věřící křesťané, kteří se chovají slušně a dodržují naše zákony. Neznělo by to možná tak zvláštně falešně a pokrytecky, kdyby…
…kdybychom nebyli zemí plnou neřestí
Touto nálepkou nás v červenci 2013 právem označila americká agentura Bloomberg. Přesné znění bylo: nejvíce dekadentní země na světě. Co to znamená? Světová zdravotnická organizace a dalších renomované instituce tehdy v celkem 57 zemích světa porovnávaly čtyři parametry. Celkovou spotřebu alkoholu na hlavu, celkovou spotřebu cigaret na hlavu, procento obyvatel ve věku 15 až 64 let užívajících drogy (marihuana a amfetaminy) a celkové ztráty z hazardních her jako procento na výkonu ekonomiky (HDP). Ačkoliv nás v pití alkoholu předběhli Bělorusové, když se všechno sečetlo, obsadili jsme s přehledem krásné první místo. To bylo přede dvěma lety. A letos? Letos jsme své prvenství obhájili. Samozřejmě, ne všichni u nás aspirují na klienty adiktologické poradny, ovšem čísla nelžou. V neřestech zkrátka vedeme. Takže to je jedna věc. Pojďme dál.
Papežštější než papež
Podle šetření mezinárodního sdružení specialistů na sociologický výzkum WIN/Gallup v 65 zemích světa jsme čtvrtou nejateističtější zemí na světě. Jen pro zajímavost, na prvním místě je Čína. V Česku se k víře hlásí méně než 20 % lidí a plných 50 % z nás se považuje za ateisty. Tak proč tak voláme po křesťanech?
Zákony pro jiné
Slušnost a víru bychom tedy měli probranou. Co pracovitost a dodržování zákonů? Nelze o nás říci, že jsme snad líní, ale úplná pracovní hitparáda to u všech taky není. Podle průzkumů například v kancelářských profesích promrháme průměrně kolem 50 minut z pracovní doby soukromými záležitostmi, a to zejména surfováním po sítích, u kuřáků je to hodina denně na „nikotinové pauzy“. Co se týče dodržování zákonů, ať si každý sáhne do svědomí. A dvakrát ať si tam sáhnou všichni řidiči. Nedodržování rychlosti, jízda „pod vlivem“, přejíždění plné čáry a motto, že „červená není zeď“ zná nejeden motorista. Nakonec, ukázala to nedávná nehoda kamionu ve Studénce. Ano, v osudnou středu sice řídil Polák, ale den nato nachytala Česká televize na stejném přejezdu další řidiče, jak s klidem projížděli na červenou, a tento pátek přerazilo závory nákladní auto na železničním přejezdu v Horní Polici na Českolipsku. Nevím, jak jiné, ale silniční zákony rozhodně moc vážně nebereme.
S ohledem na výše uvedené je tedy s podivem, že voláme po všech slušných, zákony dodržujících křesťanech a jedním dechem dodáváme: Hlavně, ať se chovají jako my! To zní jako protimluv. Měli bychom buď změnit rétoriku, nebo se rozhodnout. Mají se ti, o kterých vůbec uvažujeme, že bychom je přijali, chovat slušně, anebo přesně jako my?
