První odsouzený počítačový pirát v Česku, který dostal tříletou podmínku, způsobil sdílením softwaru výrobcům škodu 5,7 milionu korun. Tu však není schopen uhradit, a tak se s poškozenými mimosoudně dohodl na alternativním trestu. Musí dosáhnout 200.000 zhlédnutí videa se svým „pirátským“ příběhem. Informovala o tom aliance softwarových firem BSA.
Třicetiletý Jakub F. sdílel komerční software, čímž způsobil škodu výrobcům. Pod přezdívkou vystupoval na fórech, kde nahrával odkazy ke stažení populárních komerčních softwarových titulů jako Windows 7 a 8 a dalších chráněných autorských děl, které umísťoval na servery pro sdílení souborů.
Muže podmínkou pravomocně potrestal Okresní soud v Litoměřicích, který mu také uložil propadnutí osobního počítače, externího harddisku a zajištěných DVD médií. Celou způsobenou škodu v rámci mimosoudního vyrovnání není schopen uhradit, a proto, aby se vyhnul civilnímu soudu, se s BSA dohodl na alternativním trestu. Zaplatil pouze menší část škody a zbytek vynahradí prací na osvětě spojené s prevencí a riziky softwarového pirátství. Spolupracoval na výrobě videa „Příběh mého pirátství“, které pak bude propagovat na síti YouTube, kde bude muset dosáhnout 200.000 zhlédnutí. V opačném případě mu bude hrozit úhrada zbývající výše škody v řádu milionů korun.
Ivan Bartoš, bývalý předseda Pirátů, nám napsal na celou akci svůj názor: „Kampaně v ČR právně neexistující společnosti Business sofware alliance, kterou zastupuje její tiskový mluvčí pan Hlaváč jsou vždy za hranicí vkusu i slušnosti. Poslední mediálně propíraná kampaň vybízela občany, aby za odměnu nahlásili podezření z využívání nelegálního softwareu. V televizi pak dokonce probíhaly reportáže o „šťastných výhercích“. Poslední kauza s odsouzeným J.F. je přesně v tomto duchu. Já osobně jsem byl na jedné debatě svědkem, jak pan Hlaváč popisoval ilustrační experiment s dětmi v mateřské školce, kde děti kreslily výkresy, a tyto jim byly následně proházeny a bylo jim tvrzeno, že oni nejsou autoři svých děl. Jednak je tento „názorný“ příklad naprosto nesouvisející s problematikou šíření autorsky chráněného obsahu, protože upření autorství se týká práva osobnostního, zatímco porušování copyrightu (který je bohužel u nás označován a spadá pod autorský zákon) řeší primárně otázku majetkovou, a jednak je prostě zvrácený. V této tonalitě se nese i poslední kampaň neexistujícího BSA. Používá citové vydírání pro sdílení sice pravdivého, ale z mého pohledu nechutného příběhu. Pan Hlaváč na telefonické dotazy novinářů ze serveru MediaHub potvrdil pravost celé kauzy. Lze si tedy představit, jak profesionálně natočený „virál“ vznikl. Soud nešťastníka uznal vinným. Protože jsou vyčíslené ztráty BSA či podobné organizce ČPÚ (Česká protipirátská unie) vždy zcela fiktivní pracující s vágním pojmem „potenciálně ušlý zisk“, soud nechává finanční vyrovnání na civilním soudu. Pod výhrůžkou několika milionové náhrady vyměkne nejeden pohodový sdíleč. A tak to patrně bylo i v tomto případě: „Buď to s námi natočíš a posypeš si hlavu popelem (zda v klipu hraje či nehraje skutečný J.F. je irelevantní) nebo to tedy rozjedeme“ Tak nějak podle mě celá akce vznikla. Člověk pak balancuje mezi solidaritou s obětním beránkem selektivní šikany a tím, zda má napomáhat takovým slizkým postupům samozvaného vykladače autorských práv.“
Video příběh je k zhlédnutí zde: