Zase ten zlý Brusel. Přesně tak se od většiny českých médií i od politiků dozvídáme o tom, že České republice hrozí sankce za neplnění uprchlických kvót. Nikdo jako by si neuvědomoval, že to my jsme Evropská unie a že je naší povinností být solidární s našimi partnery. Peníze chceme, solidaritu nikoli.

Ano, samozřejmě že kvóty nejsou ideální řešení. Ale hra Visegrádské čtyřky na jakousi odbojovou organizaci v EU, je neskutečně trapná. S blížícími se volbami pocit hanby roste, protože v České republice probíhá boj o domnělou pseudosvobodu, kterou nám má EU brát.

Evropská komise také nechce přijímat všechny uprchlíky bez rozmyslu a s otevřenu náručí. Jistě, existují rizika. Ale všechno včetně nich je společnou evropskou otázkou.

Český postoj k Evropské unii je něčím, za co se každý, kdo chce patřit do rodiny západních, tedy svobodných, demokratických a civilizovaných zemí musí stydět. Naprosté nepochopení toho, že v Evropě máme partnery, nikoli nepřátele, že je naší povinností se k nim také takto chovat, jinak se vydáváme přímo do náruče Ruské federace, je více než smutné.

Dokud lidé nepochopí, že není řeč o pomazánkovém másle, rumu nebo banánech, ale o společné odpovědnosti za lepší život, nic se nezmění. Politické strany sbírají body na svém boji proti organizaci, díky které máme nejlepší životní úroveň v historii naší země. Proti organizaci, do které bohatší státy přispívají obrovskými částkami peněz za to, aby se nám, občanům země zničené komunistickou totalitou, žilo lépe.

Jenomže Češi místo uvědomění své pozice v Evropě a převzetí odpovědnosti za budoucnost vedou spor o třináctého uprchlíka.