Sinilog a tibetolog Martin Slobodník ve svém článku pro Denník N varuje, že česká a slovenská společnost podléhá čínské propagandě. Zmínku věnoval i Miloši Zemanovi jasně znějícím a pro mnohé nepřekvapujícím tvrzením, že „čínskej propagande podľahol aj český prezident.“
Slobodník se však ve svém přesvědčení mýlí. Podléhat propagandě může jenom ten, kdo jí skutečně věří. Prezident Zeman jí podléhat nemůže, neboť si otázku po její pravdivosti vůbec neklade.
Těsně po revoluci a v 90. letech, kdy byl prezidentem České republiky Václav Havel, a v celé Evropě vládla euforie typická pro období po pádu berlínské zdi, byla společnost naladěna zcela jinak. Česká zahraniční politika byla vedena na základě prosazování lidských práv a bylo moderní skandovat „free Tibet“. Dnes je naším prezidentem člověk, kterému jsou lidská práva zcela lhostejná, naopak se jezdí do Číny učit, jak stabilizovat společnost. Češi propadají čínské propagandě a sounáležitost s utlačovaným národem už jim tolik nevoní.
Zatímco intenzita ruské propagandy si víceméně udržuje standardní hladinu, ta čínská přichází ve vlnách. Stala se populární v době, kdy se zde na jaře konala státní návštěva oficiální čínské delegace v čele s jejím prezidentem Xi Jinpingem. Nyní její intenzita opět roste v souvislosti s blížícím se termínem návštěvy jeho svatosti dalajlámy v Praze.
Propagandu čínskou, tak jako ruskou, v České republice šíří konspirační weby. O jejich úspěch se výraznou měrou přičiňuje i prezident Zeman. Proč tomu tak je a co tím sleduje? Zeman vyměnil zahraniční politiku lidských práv za ekonomickou diplomacii ve prospěch určitých sobě blízkých kruhů. Proto také neplánuje schůzku s jeho svatostí dalajlámou s trapným vysvětlením, že dalajláma není státník a že ke schůzce s ním proto nevidí žádný důvod. V době, kdy byl ve funkci Václav Havel, byla dalajlámova schůzka s českým prezidentem samozřejmostí, Zeman se s dalajlámou nesejde, protože si nechce pohněvat své nově nabyté klíčové partnery Číňany.
Mezi nejoblíbenější tvrzení čínské propagandy, které prezident Zeman také rád opakuje, patří to, že Tibet byl krvavou otrokářskou společností, již násilné připojení k Číně pozvedlo a výrazně vylepšilo život jejích občanů.
Vyvracení lživých a zavádějících výroků, kterému se Slobodník jako sinolog a tibetolog ve svém článku v Denníku N podrobně věnuje, je dobrý způsob, jak k boji s propagandou přistupovat. Má tak možnost oslovit dva druhy čtenářů. Jednak ty, kteří dopředu náš pohled sdílejí, a pak ty, kteří jsou otevřeni svou zmanipulovanost propagandou nahlédnout a přehodnotit. Bohužel by bylo naivní si myslet, že nějak výrazně změní názor lidí, kteří se už dopředu rozhodli, že se přesvědčit nedají.
Nejnebezpečnější je skupina těch, která o lživosti propagandy ví, ale pro niž toto vědomí nepředstavuje nejmenší problém. Do této skupiny patří právě prezident Zeman. Vzhledem ke své inteligenci a sečtělosti není pravděpodobné, že by lživost propagandy neodhalil. Slobodníkovo tvrzení o Zemanově podlehnutí čínské propagandě je tedy zavádějící, protože nedoceňuje míru prezidentova pochybení. Kdyby totiž Zeman čínské propagandě podlehl, jeho morální odpovědnost za její šíření by nebyla tak velká. Avšak důvodné podezření, že ji šíří účelově s vědomím toho, že její tvrzení jsou lživá, jeho odpovědnost umocňuje.
