Katarze je vnitřní očista člověka (v našem případě celé společnosti), která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla. Pocity ohrožení možná mnozí z nás zažijí po blížících se podzimních volbách. Nejpravděpodobnějším výsledkem nového rozdání karet bude vítězství koalice Zeman–Babiš, respektive spojení Agrofert–PPF a dalších spřízněných oligarchů. V praxi to znamená vítězství ANO před stále téměř neviditelnými opozičními koalicemi, za nimiž se do poslanecké sněmovny dostane Okamurova SPD, Šlachtova Přísaha a kovaní komunisté v dresu KSČM. Tato sešlost bude mít asi pohodlnou většinu. Mix populismu, krajní levice a extremismu zřejmě ovládne Česko a uvolní si ruce k doposud nevídaným posunům celé země.

Ptáme se mnozí, jak je to možné? Není to jen „zásluha“ manipulovaných seniorů či hýčkaných státních zaměstnanců. Svůj podíl na dnešním stavu neseme všichni, tedy i mlčící lhostejná šedá zóna, mnozí intelektuálové žehrající na údajný rozpad Západu a kapitalismu, některá kolaborující média, některé agentury pro průzkumy veřejného mínění, ale i některé občanské iniciativy, některé stavovské komunity atd. V počtech obětí covidové pandemie jsme čtvrtí nejhorší na světě, stát je extrémně zadlužen, v evropských strukturách máme pověst vykuků a dotačních podvodníků, někteří naši partneři s námi již nechtějí sdílet citlivé informace, neboť nás vidí jako spojence Ruska a Číny. Právní stát dostává nezřídka na frak, někteří vyvolení mohou doslova všechno. Alarmujících zvěstí je více než dost.

Dále čtěte

Koncert PRAŽSKÝ VÝBĚR SYMPHONY oslaví 30 let bez sovětských okupantů. Pokřtíme na něm Týdeník FORUM

Redakce internetového deníku FORUM 24 pořádá spolu s partnery jedinečnou akci: Koncert Michaela Kocába, Michala Pavlíčka a Českého národního symfonického…

Přesto občas i rozumní lidé argumentují tím, že firemní řízení státu je efektivní a prý úspěšné, že potíže mají vlastně všechny ostatní země, že se lumpačilo i za předchozích vlád, že je jedno, odkud přijde spása a nový kapitál. Vláda oligarchů se díky těmto mainstreamovým relativizujícím hlasům stává českým standardem na prahu třetí dekády nového milénia. Stávající hra na vládu a opozici selhává a ve společnosti narůstá pocit frustrace. Politice se nedůvěřuje, bere se jako nutné zlo. Politika je u nás vnímána jen jako pokračování byznysu jinými prostředky.

Do říjnových voleb se ještě může mnoho stát, ale i tak je vhodné se již připravit na katarzi a přemýšlet o tom, co dál. Myslím, že to pak bude čas na novou dlouhodobou vizi Česka, na důkladné obrození země. Jsem si jist, že výše uvedená koalice Zemana a Babiše a jejich spojenců (či spíše kumpánů) není jediným, a dokonce ani ne většinovým obrazem Česka, i když to tak může na první pohled vypadat. Měli bychom se vrátit k důkladné celospolečenské diskuzi, tedy ke společnému přemýšlení o společné budoucnosti, a také k definici hodnotového půdorysu veřejné služby. Podléhat rezignaci není dobrý program ani životní postoj. Bude to chtít notnou dávku odvahy, pokory, trpělivosti i profesionality. Nový pohled na příští časy by se měl opírat o inovaci a sdílenou víru v dobro. Skepse nás nespasí.

Věřím, že i u nás bude platit rčení, že vše špatné může být pro něco dobré. Naše cíle bychom si měli stanovovat s rozvahou, opírajíce se u toho o své zásady a vědomosti, a nepodléhat při tom iluzím, ale ani pocitům marnosti. Když víme, co nechceme, tak se pokusme naformulovat, co bychom měli chtít, a pak se to pokoušejme naplňovat. Každý sám za sebe, neboť každý celek je množinou jedinců. Naše přítomnost je zárodkem naší budoucnosti, to platí vždy. A abychom neopakovali chyby, tak bychom se měli poučit z minulosti, a to i té zcela nedávné.