Český rozhlas otevřeně přiznal, že bude ignorovat nepohodlné dotazy novinářů. Vyjádření vedení ČRo, že už nebude komunikovat s redakcí HlídacíPes.org, se podobá kroku prezidentské kanceláře, která k bojkotu pěti redakcí sáhla letos na jaře. U Hradu a prezidenta Zemana s jeho vztahem k médiím však něco takového překvapilo rozhodně méně než u veřejnoprávního rozhlasu.
Po rok trvajícím mlčení, během něhož se redakce od mluvčího rozhlasu Jiřího Hošny nedočkala ani jediné odpovědi na řadu zaslaných dotazů, vnesl ČRo do situace konečně jasno.
Komunikaci s HlídacíPes.org prý přerušil „na základě diskriminačního chování serveru, který nectí obecné a základní principy novinářské etiky a pravidel a nectí ani ta pravidla, která si sám vytyčil ve své misi jako projekt takzvaného Ústavu nezávislé žurnalistiky, tedy například nezávislost, objektivní přístup, profesionalitu, dodržování přísných standardů novinářské nestrannosti bez ideologických předsudků apod“.
Vedení ČRo takto odpovědělo na stížnost šéfredaktora redakce HlídacíPes.org Roberta Břešťana, který si u Rady Českého rozhlasu na dlouhodobé mlčení mluvčího za celou redakci stěžoval. Odpověď ve středu na svém zasedání schválila rozhlasová rada s dovětkem, že při práci mluvčího „kodex Českého rozhlasu porušen nebyl“.
Generální ředitel rozhlasu René Zavoral na jednání rady dodal, že ho „nikdo nedonutí s PR agenturou kolegy Břešťana jakkoli spolupracovat“.
ČRo: Nepíšete o našich úspěších
O žádném „přerušení“ komunikace přitom rozhlas v uplynulém roce redakci neinformoval, zkrátka jen dvanáct měsíců ignoroval zaslané dotazy. K reakci jej přiměla až výzva Rady ČRo, aby se vedení rozhlasu vyjádřilo ke zmíněné stížnosti. Mluvčí Hošna přišel s dlouhým pokusem o vysvětlení.
Mimo jiné v něm tvrdí, že on ve skutečnosti žádným mluvčím není, i když ho tak všechna média ve všech výstupech titulují: „Jiří Hošna zastává v ČRo funkci ředitele komunikace, marketingu a obchodu, nezastává pozici tiskového mluvčího. Taková pozice v ČRo zřízena není. Do agendy ředitele komunikace, marketingu a obchodu spadá jako jedna z mnoha činností i komunikace s novináři,“ píše Hošna sám o sobě.
Pojďme ale k podstatě věci. Proč vadí konkrétně redakce HlídacíPes.org rozhlasu natolik, že se ji rozhodl otevřeně a na poměry veřejnoprávních médií zcela bezprecedentně bojkotovat?
„Server HlídacíPes.org se věnuje téměř výlučně výběru témat, která se ČRo a jeho vedení snaží uškodit, pošpinit jejich dobré jméno, a to vše na základě manipulace s fakty, uvádění spekulací, nepravd,“ tvrdí šéf komunikace Hošna. V této souvislosti překvapí, že se za poslední rok proti údajně zmanipulovaným faktům v textech redakce HlídacíPes.org nijak zásadně nevymezil.
Bizarně působí Hošnův další argument, že „HlídacíPes.org neinformuje o tématech, která souvisejí se zdravým rozvojem Českého rozhlasu, s novými službami, které poskytuje posluchačům, nebo snad dokonce s jeho programovými úspěchy na domácím či mezinárodním poli“. Znamená to snad, že Český rozhlas hodlá komunikovat jen s redakcemi, které o jeho vedení budou psát výlučně hezky?
Jiří Hošna také opomněl (nebo schválně vynechal) zmínku o desítkách materiálů serveru HlídacíPes.org, které popisují politické útoky na veřejnoprávní média v Česku i v sousedních zemích. Jinými slovy: na veřejnoprávních médiích, jejich kvalitě, svobodě a nezávislosti redakci záleží. Jenže Český rozhlas nerovná se ředitel a jeho mluvčí, respektive ředitel komunikace.
Xaver, Mynářová a pak ticho
HlídacíPes.org skutečně popisoval v minulých letech řadu kauz, které se rozhlasu týkaly a nevrhaly na současný management nejlepší světlo; řada z nich měla ohlas i v jiných médiích. Namátkou šlo o angažmá kontroverzního moderátora Lubomíra Veselého, kterého vedení rozhlasu opakovaně podrželo i po urážkách novinářů či po jeho fotce s lídrem extremistické Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomášem Vandasem.
HlídacíPes.org popisoval i dopady první vlny propouštění v ČRo v roce 2018 (nedávno generální ředitel avizoval druhou, masivnější vlnu, pozn. red.) či okolnosti, za jakých se rozpadla Etická komise Českého rozhlasu, a nabídl i výpovědí jejích bývalých členů.
Jiří Hošna ve svém vlastním výčtu materiálů serveru HlídacíPes.org týkajících se ČRo opomenul třeba i text „Parlamentní listy útočí na rozhlas kvůli utrácení. ČRo kvůli článkům zvažuje právní kroky“, ve kterém byl tehdy ještě citován. Stěžoval si tehdy na to, že server Parlamentní listy zveřejnil sérii manipulativních textů o údajných nadměrných výdajích ČRo, a vůbec přitom rozhlas nekontaktoval.
V případě serveru HlídacíPes.org však Český rozhlas pokaždé dostává šanci na reakci a vždy mu byla zaslána žádost o vyjádření. Naposledy však Hošna redakci odpověděl vloni v prosinci. Od té doby se odmlčel.
Kromě zpravodajských článků HlídacíPes.org zveřejňoval i názorové texty týkající se rozhlasu, stejně jako se redakce v komentářích pravidelně věnuje i jiným médiím. René Zavoral a Jiří Hošna se při svém pocitu ukřivděnosti opakovaně vracejí k textu, v němž padlo přirovnání situace v ČRo k normalizačním poměrům. Tehdy šlo o loňské angažmá manželky hradního kancléře Mynáře coby moderátorky lifestylového pořadu v regionálním vysílání.
Zase ta normalizace
Veřejná i odborná kritika za „normalizaci“ se však na vedení rozhlasu snesla z jiných stran i mnohem dříve, třeba kvůli okolnostem odchodu publicisty Jiřího Černého z vysílání. Jiří Hošna tehdy slova o normalizaci popíral jako „blábol“.
Problematickým krokům, které vedení rozhlasu muselo vysvětlovat nejen navenek, ale i dovnitř – zaměstnancům, se navíc nevěnoval zdaleka jen HlídacíPes.org.
Stačí zmínit třeba reportáže investigativce Janka Kroupy (tehdy ve službách rozhlasu) o Agrofertu nebo rozruch kolem odchodu Petra Fischera z čela stanice ČRo Vltava, nemluvě o starším angažmá Reného Zavorala v Krameriových „novinářských“ cenách blízkých dezinformační scéně. Když o těchto tématech psal například týdeník Respekt, rozčílilo to Reného Zavorala natolik, že nad časopisem „zlomil hůl“ a „zvažoval právní kroky“.
Teď, o dva roky později, zašel on a jeho management ještě dál: otevřeně potvrdil, že s nepohodlnými médii zkrátka nebude mluvit a „nikdo ho k tomu nedonutí“. Možná k jeho pocitu neohroženosti přispěla i skutečnost, že byl letos v srpnu znovuzvolen ředitelem na další šestileté období, nebo fakt, že rozhlasová rada je řediteli nebývale nakloněná. I to HlídacíPes.org ve svých textech a rozhovorech s radními opakovaně popsal – opět k nelibosti vedení ČRo i části samotné rady.
Mlčet a chránit pověst
Jedinou možností, jak do budoucna získat od veřejnoprávního Českého rozhlasu alespoň nějaké odpovědi, tak pro redakci zůstává zdlouhavá cesta dotazů prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím. Mimochodem, na podobný arogantní přístup ze strany vlády Viktora Orbána si už dlouho stěžují nezávislí novináři v Maďarsku…
Šéf komunikace rozhlasu Hošna bojkot redakce zdůvodňuje slovy, že ČRo „nikdy nebude podporovat a tolerovat demagogii, šíření nepodložených informací, spekulace a pomluvy“. Podle jeho slov „neposkytnutím informací bylo předcházeno poškozování pověsti Českého rozhlasu“.
Sám svou agendu v odpovědi na stížnost redakce popisuje takto: „Český rozhlas zasílá médiím informace prostřednictvím tiskových zpráv, zodpovídá jejich dotazy a sám aktivně nastoluje témata, která přispívají k mediálnímu obrazu ČRo jako moderního, nezávislého a sebevědomého média veřejné služby.“
Jak to ale je s mírou „sebevědomí“, když možná nepříjemné, ale korektně formulované dotazy na svůj vlastní management nedokáže ustát? Rozhlas raději volí mlčení, nově i zbytečný protiútok. Jestli tím své vlastní pověsti prospívá – jak sám tvrdí – anebo škodí, může každý posoudit sám.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.