Opět tady máme starý bolševický trik. Jedněm se maže med kolem úst a pomlouvají se druzí, aby se vyvolala třídní nenávist. Opět se vytváří dojem, jako by chudáci zaměstnanci byli odíráni a utlačováni zlými podnikateli.

Už je to tady zase. Gottwaldovi pohrobci vystrkují růžky srpů a hvězd.

Pokud se takto chovají soudruzi odboroví předáci, je to nemorální a nechutné, ale pochopitelné, protože co taky mají dělat jiného, aby se chudáci uživili. Problém společnosti nastává, když se tak začnou chovat vládní politici, ministři a jejich náměstci.

Michaela Marksová buduje z Ministerstva práce a sociálních věcí ministerstvo pro pracující a socialistické věci. Zjevně je přesvědčená, že ministerstvo, které má řídit, je určeno výhradně pro ochranu zaměstnanců, a to proti zaměstnavatelům. V tom se však paní Marksová mýlí. Jako ministryně má být úřednicí pro všechny občany, a ne proti části občanů.

Jak je to vlastně s tou prací, kterou má paní Marksová v referátu? Vzniká sama od sebe? Rodí se na poli či z neposkvrněného početí? Nebo je dokonce dárcem práce stát?! Ne, nic nevzniká samo a stát nám nedá nic, co nám předtím nevzal.

Práci vytváří především a téměř jedině podnikatelé. Mají nápady, odvahu podnikat a musí být velmi odolní proti nástrahám, které jim klade stát. Přesto, že se jim vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL snaží všemožně znechutit podnikání, podnikatelé nadále vytvářejí pracovní místa. A nutno říci, že malí a střední podnikatelé, včetně živnostníků, zaměstnávají více než 60 % všech zaměstnanců v ČR. Ministryně práce a sociálních věcí by se tedy měla zabývat potřebami a zájmy této pro společnost extrémně důležité skupiny občanů.

Samozřejmě, paní Marksová se podnikateli velmi zabývá. Velmi ji zajímá, jak by jim ztížila život, stále pracuje na tom, jak by omezila jejich práva řídit své firmy, a ohromně se snaží vytvořit silnější a silnější pozici zaměstnanců na úkor jejich zaměstnavatelů.

Nevím, jestli paní Marksová ví, jak skutečně pomoci pracovnímu trhu v ČR. Nevím, jestli paní Marksová tuší, jak to vlastně ve firmách chodí, jak se firma řídí a jaké jsou ve skutečnosti vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Domnívám se, že o tom nemá ani potuchy. Možná se k ní donesou moje slova, proto jí vzkazuji:

Paní Marksová, čím více budete vstupovat do vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, tím hůř (pokud to není váš záměr). Firma je trochu jako rodina nebo sportovní tým, někdy připomíná školní třídu, jindy partu kamarádů. Vždy se ve firmě rozvinou sociální vazby. Každá firma musí mít své vůdčí osobnosti. Většina firem má konkrétní organizační strukturu. Firmy jsou velmi rozdílné, ale jedno mají společné: Ten, kdo nese odpovědnost, musí i rozhodovat. A to se vy pokoušíte měnit.

Vy, paní Marksová, nenesete odpovědnost za úspěch či neúspěch firem a jejich majitelů, ale přesto jim chcete nařizovat, jak a s kým a za kolik mají podnikat. A to nejde. Starejte se o své ministerstvo, starejte se o to, abyste mohla vysvětlit veřejnosti, za co utrácíte peníze daňových poplatníků, a přestaňte nám vymýšlet, jak máme podnikat.

Autor je předseda Asociace podnikatelů a manažerů.