V roce 1899 otřásl českou společností kriminální čin, který se brzy rozrostl do obludné antisemitské aféry. Pověra o rituální vraždě strhla sebevědomý český národ kamsi do středověku. Nález mrtvého těla zavražděné Anežky Hrůzové 1. dubna v lesíku poblíž městečka Polné znamenal šok, selhání kriminalistiky i justice a zničený život židovského učně Leopolda Hilsnera.

Nikdy se neprokázalo, že by vrahem Anežky Hrůzové byl Leopold Hilsner, skutečný vrah nebyl dopaden. Nebýt vystoupení Tomáše G. Masaryka a několika dalších rozumných lidí, nevěděl by dnes už nikdo o této špinavé historii zastydlého antisemitismu, k němuž se propůjčili novináři, četníci, lékaři, žalobce a soudce. Zcela nevýznamný Leopold Hilsner vešel do dějin jako symbol antisemitské pověrečné kampaně a z jeho procesu se stala aféra odhalující ostudné hlubiny české malosti v době, kdy čeští vlastenci již pomalu, ale odhodlaně a s oprávněným sebevědomím sahali po vysokých vědeckých, hospodářských, kulturních a politických pozicích.

Ještě na počátku 21. století se k této temné skvrně českých dějin hrdě hlásí několik podivínů z řad šovinistů a předkoncilních katolíků. Rituální pověra žije dál v tragikomické rovině konspiračních teorií, fascinací zločinem, protižidovských výpadů a paranoických bludů. Na adresy představitelů města Polné chodí anonymy vyzývající k informování veřejnosti o „židovských rituálních vraždách“, na internetu nalezneme hojně materiálu vztahujícího se k tématu nešťastné Anežky a její údajné rituální vraždy. Zaznívají vulgární útoky na Židy a na Masaryka.

Bylo by správné dopřát nevinné oběti konečně klid, nicméně někteří obzvláštníci parazitují na Anežčině osudu a zneužívají jej pro svou propagandu.  Ani letos neonacisté a šovinisté, tentokrát z Národní demokracie v čele s Adamem B. Bartošem, nezklamali a vzápětí po směšném pokusu zastavit spojenecký konvoj odjeli do Polné k symbolickému hrobu Anežky Hrůzové.