Varování tureckého prezidenta Erdogana, že začne vracet do Evropy bojovníky Islámského státu dosud vězněné Kurdy na severu Sýrie, západní země zneklidnilo. Řada evropských věznic ale má zkušenosti s výkonem trestu džihádistů i jejich případnou deradikalizací. Unikátní know-how jim poskytují i čeští odborníci.

Dvorek o velikosti zhruba 4 × 10 metrů obehnaný vysokou betonovou zdí. Tam a zpět po něm chodí pětice mladých mužů. Zatčeni byli při zátahu italské policie, která je podezřívá, že jsou příslušníky místní buňky teroristické organizace Al-Káidy.

„Přes den jsou tito vězni zavřeni v celách. Mají povolenou hodinu pohybu na dvoře ráno a hodinu odpoledne. Pak mají ještě vymezený čas ve společenské místnosti, s ostatními vězni ale do kontaktu nepřijdou,“ popisuje týdenní rutinu zadržených islamistů Alessio Lupino, zaměstnanec věznice Sassari na italském ostrově Sardinie. Právě sem se kromě běžných kriminálníků dostávají vězni obvinění v Itálii z islámského terorismu.

EU doporučuje projekt z Prahy

Ve výukovém filmu, který o věznici natočila před dvěma lety mezinárodní nadace Agenfor, místní zaměstnanci vysvětlují, jakým čelí problémům se zadrženými islamisty i jak u ostatních vězňů pracují na prevenci případné radikalizace.

Film patří mezi materiály dostupné v rámci online výukové platformy, kterou pro odborníky ze zemí Evropské unie vytvořil Ústav bezpečnosti technologií a inženýrství Dopravní fakulty ČVUT.

„ČVUT se v projektech zaměřených na strategii EU v boji proti terorismu staralo nejdříve o technické zabezpečení – servery, sdílení dat, mailing listy, apod. Členové výzkumné skupiny pro nová sociální média se pak ale přímo zapojili i do výzkumné a vzdělávací činnosti v rámci několika projektů,“ popisuje úspěch Čechů v rámci evropské iniciativy Andrej Pastorek, manažer vědeckých projektů Ústavu.

Pomyslným vrcholem technického zabezpečení projektů byl podle Pastorka vznik online výukové platformy HERMES, kterou ČVUT provozuje na svých serverech a Evropská komise ji doporučuje jako jeden z hlavních nástrojů v boji proti radikalizaci.

„HERMES obsahuje rozsáhlý výukový materiál včetně prezentací, videí, interaktivních cvičení a detailně zpracovaných případových studií, které mají poskytnout výukové a vzdělávací nástroje pro všechny odborníky podílející se na procesu případné reintegrace potenciálně závadových osob. Je tedy určen pro soudce a soudní zaměstnance, vězeňský a probační personál, advokáty, sociální pracovníky, atd.,“ shrnuje Pastorek základní cíle online platformy, která má přes 3000 registrovaných a asi tisícovku trvale aktivních uživatelů.

Češi byli skeptičtí

Kursy v rámci platformy jsou takzvaně „lokalizované“, což znamená, že hlavní kurs je z anglického jazyka přeložen do národních jazyků a doplněn o národní specifika v příslušné oblasti. Důvodem je zabránit „zmechanizování“ přenosu zkušeností.

Čeští odborníci se ale účastní i aktivních deradikalizačních výukových školení, jakkoliv vůči nim byli podle Pastorka zpočátku skeptičtí:

„Česká republika naštěstí nemusí čelit příslušným problémům radikalizace tak intenzivně jako jiné členské státy Evropské unie. To však neznamená, že se nás tyto problémy netýkají,“ připouští Andrej Pastorek. Většina absolventů z Česka podle něj svůj počáteční skeptický přístup po absolvování kursů přehodnotila.

„Myslím, že i díky tomu, jak jsme koncipovali výukový materiál. Zahrnuje například videa natočená přímo s aktéry teroristických činů, se zahraničními bojovníky usilujícími o návrat domů nebo s deradikalizovanými osobami, které dnes pomáhají právě při prevenci radikalizace ve věznicích na základě vlastních zkušeností,“ popisuje úspěchy, kterých ČVUT s výukovými materiály dosahuje.

Deradikalizace funguje, ale…

Andrej Pastorek je přesvědčený, že deradikalizace vězňů může fungovat, pokud se pro ni vytvoří správné podmínky.

Sám navštívil věznici v italské Padově, kde probíhá experimentální projekt deradikalizace a resocializace vězňů. Do projektu jsou přímo zapojeny místní nevládní organizace a podnikatelské subjekty a jeho podstata spočívá ve striktním oddělení zradikalizovaných fanatiků s vůdcovskými schopnostmi od ostatních vězňů, které se naopak projekt snaží zapojit do pracovního procesu s podmínkami srovnatelnými s běžným výkonem zaměstnání.

„Vězni mají možnost ve věznici pracovat za stejných platových a sociálních podmínek jako na svobodě a podnikatelské subjekty mají přímo ve věznici zřízená svá pracoviště – call-centrum, pekárnu, cukrárnu, výrobu a servis jízdních kol apod. Benefitem pro podnikatele je sleva na daních, benefitem vězňů pak platové podmínky srovnatelné s podmínkami svobodných zaměstnanců a případně kladné osvědčení o zaměstnání při propuštění z věznice,“ popisuje Pastorek projekt, který podle něj vykazuje zajímavé výsledky.

„Zatím to vypadá, že se experiment osvědčuje. „Návratnost“ vězňů je okolo 10 procent, což je opravdu výrazně nižší počet ve srovnání s jinými italskými věznicemi. Například v Neapoli, kde stále do jisté míry vládne organizovaný zločin, je návratnost vězňů až devadesátiprocentní,“ říká.

Bývalí vězni a umírnění imámové

Dalším osvědčeným pozitivním faktorem v rámci deradikalizace je spolupráce s umírněnými imámy přímo ve věznicích. Potvrzuje to i Sami Salem, imám jedné z římských mešit, který pravidelně dochází do římské věznice Regina Coeli.

„Myšlenky podporující terorismus nevycházejí ze správné znalosti islámu a já docházím za vězni, abych jim vysvětlil, co říká pravý islám,“ popisuje v dokumentu nadace Agenfor a dodává:

„Imám je jediná osoba, která může odhalit tendence k terorismu a může od zákeřných myšlenek vězně i odradit. Terorista má sklony skrývat pravdu nebo pravé úmysly, s nikým se moc nebaví, a pokud, tak pouze s lidmi, u kterých si je jistý, že je může ovlivnit, že mu budou naslouchat. Já ale nečekám a snažím se jít přímo k jádru toho, co si myslí,“ říká imám Saleh.

Spolupráce s umírněnými imámy podle Andreje Pastorka funguje dobře také například ve Velké Británii, především s navrátilci z Islámského státu. Osvědčilo se tam také zapojení bývalých vězňů, kteří se svých radikálních názorů dokázali zbavit:

„Ve Velké Británii se osvědčuje zapojení deradikalizovaných osob přímo do projektu resocializace a spolupráce s komunitami, v případě navrátilců z Islámského státu pak spolupráce s umírněnými imámy, působícími přímo ve věznicích. I zde je tvrdé jádro důsledně odděleno od ostatních,“ upřesňuje Andrej Pastorek.

Věznice jako líheň terorismu

Na to, že radikalizace vězňů v průběhu výkonu trestu je závažným problémem, kterým se evropské státy musí zabývat, poukázal v nedávném projevu komisař zodpovědný za bezpečnostní unii Julian King:

„Stojíme tváří v tvář výzvě, kterou představují vězni, kteří byli odsouzeni za trestné činy spojené s terorismem, a teď mají před skončením trestu a propuštěním. Ve vězeních napříč Evropou je jich několik tisíc,“ uvedl King.

To, že se věznice stávají pomyslným „náborovým střediskem“ nových zapálených islamistů, potvrzují i sami pachatelé nedávných teroristických útoků. Mehdi Nemmouche, který v roce 2014 zaútočil na Belgické židovské muzeum v Bruselu a zastřelil čtyři návštěvníky, se zradikalizoval ve francouzském vězení. Tři týdny poté, co byl v roce 2012 propuštěn z výkonu trestu, odjel do Sýrie. Po návratu se připravoval na teroristický útok.

Radikalizací ve vězení si prošel také Amedy Coulibaly, který v roce 2015 zadržoval rukojmí v pařížském košer obchodě a čtyři z nich zavraždil. Oba zmiňovaní útočníci pocházeli z rozvrácených rodin a neutěšených sociálních poměrů.

Podle Andreje Pastorka to jen poukazuje na důležitost deradikalizačních projektů nejen ve věznicích, ale také ve zranitelných komunitách.

„Jeden z prvních projektů, na kterých jsme se ve spolupráci s EU podíleli, byl zaměřený právě na faktory a příčiny, které mohou vést k radikalizaci a k následnému náboru radikalizovaných osob do řad teroristů jak v Evropě, tak i na širší mezinárodní úrovni,“ říká Pastorek.

Projekt nazvaný ISDEP byl podle něj de facto odpovědí na vlnu teroristických útoků po Evropě ještě před migrační krizí a snažil se zajistit včasné zapojení odborníků, kteří pracují se zranitelnými komunitami, aby se předcházelo násilí inspirovanému extremistickými ideologiemi.

„V rámci projektu se proškolilo 80 lidí z účastnických zemí, kteří pak dále proškolovali příslušné odborníky ve svých zemích tak, aby při své práci mohli snadněji identifikovat náborové narativy spojené s jakoukoli formou terorismu, reagovat na ně, zpochybnit je a vytvářet tak ochranné mechanismy pro zranitelné jedince,“ dodává Pastorek.

Kolik džihádistů chce zpátky domů?

Evropskou veřejnost v současné době ale zřejmě nejvíc zajímají takzvaní navrátilci z Islámského státu a otázka, jestli je mají jejich domovské země přijmout zpět. Přesné statistiky, kolik občanů EU je v současné době zadržených v Sýrii, nejsou. Existují však alespoň odhady.

Podle jedné z nejnovějších studií, kterou vydal belgický Egmontský institut, se v Sýrii nachází kolem 400-500 zadržených dospělých mužů a žen a kolem 700-750 dětí. Nejvíce jich pochází z Francie. Podle Egmontského institutu je to 130 dospělých a 270-320 dětí.

Většina ostatních zadržených pochází z Německa, Belgie, Nizozemska a ze Švédska.

Převzato z Hlidacipes.org.