ROZHOVOR / Jako jednu z největších hrozeb vedle Ruska vnímám Čínu, říká kandidátka do Evropského parlamentu Adéla Chamrádová (KDU-ČSL), která zastává na lidovecké kandidátce 7. místo. Předsedkyně Mladých lidovců v Praze v rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří o vlně populismu a euroskepticismu v České republice, o tom, s čím v europarlamentu není spokojená, nebo čím mládežnická organizace stranu inspiruje.

Jakým tématům se chcete na evropské úrovni věnovat?

Pro mě je největším tématem Čína. Vnímám ji jako jednu z největších hrozeb vedle Ruska. Konkrétně je to naše zvyšující se závislost na ní. Ta už prostoupila do věcí, které každý používáme denně jako mobily, notebooky, auta, ale co hůř i léky. Takže bych se chtěla věnovat snižování závislosti na Číně.

Tím, že se mohu stále ještě považovat za zástupkyni mladé generace, bych chtěla pro tuto generaci i ty budoucí zachovat benefity, co máme v EU. Tedy volné cestování, pohyb, studium, práce, podnikání, protože to neberu jako samozřejmost. Jsme svědky toho, že se v České republice zvedá velká vlna populismu a euroskepticismu. Lidé jako je Andrej Babiš nebo Tomio Okamura se neštítí udělat cokoliv. Nedivila bych se ani kdyby nás chtěli z EU vyvést a toho se chci vyvarovat. Nechci tu mít ztracenou generaci, která bude chtít z ČR prchat, chci naopak silnou, sebevědomou ČR, která je v EU.

Máte pocit, že EU v souvislosti s Čínou toho nedělá dost?

Myslím, že se už probudila a začíná se něco dít, ale poměrně jsme zaspali. Vůči Číně stále chybí jednotný postoj a do budoucna musíme najít společnou řeč, jak postupovat. Dopředu říkám, že tato společná pozice nesmí vypadat jako business as usual. Zkrátka musíme vystupovat jednotně, sebevědomě a nekompromisně.

Proč podle vás EU na tuto jednotnost nedává dostatečný důraz?

Myslím, že to není EU, ale vyloženě jednotlivé členské státy. I u našich nejbližších sousedů můžeme vidět, že si kolikrát vůči Číně rozehrávají vlastní národní hry a strategie. Chápu to, je to velký celek a ekonomika s mnoha příležitostmi, ale Čína není demokratická země a jestli nás něco minulá léta naučila, pak to, že se musíme dívat spíše na bezpečnost, než pouze na ekonomiku.

Opřete o toto téma svou kampaň?

Ráda bych.

Víte, jak bude vypadat?

Určitě musí být pozitivní a proevropská. Nic konkrétního zatím nedokážu říct, ale ráda bych byla co nejvíce v terénu, prezentovala tato témata na sociálních sítích. Rozhodně si myslím, že není na škodu více informovat občany o tom, co se v EU děje. Komunikace občas pokulhává. Chtěla bych udržet jednotnou linku s celorepublikovou kampaní. Zatím je vše v procesu.

Řekla bych, že většinově už se neidentifikujeme pouze jako Češi, ale také jako Evropani. Vnímáme, že Evropa je náš domov a chceme pro ni něco udělat.

Co říkáte na případnou koalici SPOLU v nadcházejících eurovolbách?

Dokážu si to představit. Za mě ať už budeme samostatně nebo i v jiné konstelaci je nejdůležitější program a kvalitní kandidáti.

Jak se tváříte na slova vašeho kolegy Františka Talíře, že by ODS mělo přestoupit z ECR do EPP?

Myslím, že je to věc ODS. Každý máme nějaký osobní názor, ale tohle je zkrátka jen čistě na ODS.

S čím na Evropském parlamentu nejste spokojená?

Jednak by se měla zlepšit komunikace a pak taková ta těžkopádnost byrokracie. Pořád to tam je.

Co myslíte těžkopádností byrokracie?

Je to z podstaty parlamentu, ve kterém sedí 705 poslanců. Rozhodnutí tedy nemohou probíhat úplně rychle, ale pořád si myslím, že by se to mohlo zlepšit a zrychlit.

Dříve jste řekla, že emoce české společnosti k EU jsou negativní. Můžete to rozvést? Proč?

Často se tu o EU mluví jako o Bruselu, ale žádný Brusel v tomto slova smyslu není. Brusel jsme my a měli bychom se už po téměř 20 letech začít vnímat jako součást EU. Myslím, že i toto české předsednictví v Radě EU , které jsme zvládli, dobře ukázalo, že když chceme, umíme ovlivnit evropskou agendu a nastavovat témata.

Dalo by se mluvit o euroskepticismu?

To ne. Spíše výhody, které máme, bereme jako samozřejmost. A je velký úkol nás politiků a EU, abychom to uměli občanům komunikovat.

Stále si myslíte, že v EU Česká republika působí jako kverulant s nataženou rukou, jak jste řekla dříve?

S příchodem nové vlády Petra Fialy se toto vnímání jak v rámci ČR, tak EU rozhodně posunulo.  Tím, že jsme předsednictví v Radě EU opravdu bravurně zvládli, jak říkají místní experti, politici ale i veřejnost v zahraničí, jsme ukázali, že nejde jen nadávat a odmítat návrhy, ale že musíme navrhovat konstruktivně i nějaká alternativní řešení. Jsem ráda za to, že jsme dokázali, že to umíme.

Informovanost o EU jste už zmínila, myslíte si, že mladší generace už bude více proevropská vzhledem k tomu, že v tom do jisté míry vyrůstá?

Určitě. Vnímám to i ve svém okolí. Řekla bych, že většinově už se neidentifikujeme pouze jako Češi, ale také jako Evropani. Vnímáme, že Evropa je náš domov a chceme pro ni něco udělat.

Často je to dost náročné a toxické prostředí. Ale cítím podporu, kdybych ji necítila, tak tam nejsem.

Měli by podle vás tedy europoslanci v informačních kampaních přidat?

Určitě, protože politika je čím dál tím více personalizovaná. Témata se lépe komunikují, když je komunikuje někdo, koho znáte, věříte mu. Je to další ze způsobů, jak dostávat evropská témata směrem k občanům.

V roce 2021 jste kandidovala do poslanecké sněmovny, minulý rok v komunálních volbách do zastupitelstva Prahy 3. Jakým způsobem tedy vlastně směřujete, když zkoušíte všechny úrovně politiky?

Ať to byla poslanecká sněmovna nebo zastupitelstvo, vždy se snažím prosazovat evropská témata, protože jsou mi nejbližší. Vystudovala jsem evropská studia a mezinárodní vztahy, mám k zahraničí vztah, kamarády po celé Evropě a myslím si, že je důležité neuzavírat se jen v České republice a více komunikovat se zahraničím.

Beru to i jako svou společenskou zodpovědnost. Když můžu něčím přispět, a to já si myslím, že můžu, tak do toho jdu. Chci ukazovat ostatním mladým lidem a mladým ženám, že je to normální být v politické straně nebo mládežnické organizaci a kandidovat.

Jste žena, jste mladá a angažujete se v politice. Jaké to je?

Často je to dost náročné a toxické prostředí. Ale cítím podporu, kdybych ji necítila, tak tam nejsem. Mám kolem sebe fajn lidi, kteří mi jsou vždy ochotni pomoct, a to mě motivuje. Ale pokud do politiky nevstoupí více žen, nikdy se to nezmění a přívětivější pro ženy se nestane.

Jak se ta zmíněná toxicita projevuje?

Prostředí je nastavené na to, že v něm jsou převážně muži a procesy často nereflektují skutečnost, že tam jsou i ženy, které pečují o rodinu, potřebují mít více času pro sebe a nejednat do pozdních hodin. Myslím, že se to ale mění nastupováním více žen a muži si to už také často uvědomují.

Existuje podle vás v tomto směru rozdíl na české a evropské úrovni?

Na evropské úrovni je více žen a tím, že je nyní předsedkyní Evropského parlamentu žena, Roberta Metsola, se toto téma začalo více otevírat – aby co nejvíce žen kandidovalo, abychom je podporovaly. Takto zvenku se mi to zdá jako trošku přívětivější prostředí.

Jste předsedkyní Mladých lidovců v Praze. Jakými konkrétními kroky podporujete angažovanost mladých lidí v politice?

Jako Mladí lidovci máme za náš hlavní cíl občanské vzdělávání, a to nejen veřejnosti, ale i nás samotných. Našim členům nabízíme různá školení na soft-skills, aby byli připraveni na působení nejen v politice, ale i v jiné veřejné sféře, v neziskových organizacích, v byznyse a aby se nebáli vstupovat do veřejného života.

Mladých lidí v politice není dost, je to podle vás způsobeno i politiky, kteří úřadují, že mladí nemají inspirativní vzory, vedle kterých by chtěli stát?

V politice jsou inspirativní osobnosti a nemyslím si, že starší ročníky nemohou zaujmout mladé lidi. Je důležité, aby řešili témata, která mladé zajímají.

Je to souboj mnoha faktorů. Co se týče absence vzorů, není v politice dost mladých lidí, se kterými by se mohli identifikovat. Také to souvisí s tím, že občanské vzdělávání u nás lidi moc nepřipravuje na to, že by se oni sami mohli angažovat, což je na západě od nás běžné. A bohužel je to také samozřejmě dědictví komunismu, bytí ve straně je bráno jako něco divného nebo nekalého. Ale tak to vůbec není. Politika ovlivňuje naše životy a pokud v ní nebudou slušní lidé, tak slušná nikdy nebude.

Mají Mladí lidovci v KDU-ČSL slovo? Zajímalo by mě, jestli je něco, na čem se začalo pracovat na popud Mladých lidovců.

Strana nás bere vážně, a to nejen díky tomu, že jsme největší a nejaktivnější mládežnická organizace v ČR, ale také protože si uvědomuje, že pokud nebude investovat do mladé generace, likviduje si vlastní budoucnost. Mladí jsou pro budoucnost jakékoliv politické strany důležití. Například naše předsedkyně chodí na jednání předsednictva KDU-ČSL, máme společná jednání předsednictev Mladých lidovců a mateřské strany, pokud máme nějaké interní usnesení, prezentujeme jej vůči KDU-ČSL a velmi aktivně jsme zapojeni do současné ideové a programové konference, která probíhá k budoucnosti KDU-ČSL.

Myslím, že stranu inspirujeme nejen v tématech, která zajímají mladé lidi, jako je duševní zdraví, boj proti domácímu násilí nebo životní prostředí a ve kterých se snažíme tlačit stranu dopředu ale také v některých technických postupech. Například Mladí lidovci měli jako první na svém sjezdu elektronické volby a po našem vzoru je zavedla i KDU-ČSL.

---