Naši vládní koronavirovou politiku jsem až donedávna příliš nekritizoval. Ano, vládní opatření mi přišla chaotická, její komunikace chatrná a její odmítání jakýchkoliv opozičních návrhů přinejmenším arogantní. Na druhou stranu jsme první vlnu pandemie zvládli poměrně dobře, což našeho premiéra vedlo k dnes již nechvalně známému označení naší republiky jako „best in covid“. Ekonomický propad navíc u nás nebyl zdaleka tak propastný jako v mnoha jiných vyspělých státech. Poslední selhání vlády však již ignorovat nemohu.
Hlavním důvodem, proč jsem se ale zdráhal vládní politiku hlasitěji kritizovat, bylo, že jsem necítil, že by na můj život měla podstatný negativní dopad. Takové uvažování bylo z určitého hlediska sobecké. Přestože na mě samotného neměla opatření vlády citelný dopad, na tisíce živnostníků, zdravotníků či policistů, abych vyjmenoval pouze pár z nejcitelněji zasažených skupin, měla vládní politika značně negativní dopad, který jim nebyl dostatečně kompenzován.
Snažil jsem se však v době, která byla pro všechny psychicky vyčerpávající, ponechat pozitivní nastavení mysli. Nezabýval jsem se tak věcmi, které se mě osobně netýkaly a se kterými jsem zároveň mohl pouze těžko něco udělat. Její současné selhání dostatečně rychle proočkovat populaci na mě již doléhá. Samozřejmě však doléhá i na všechny ostatní, a to znovu především na nejcitelněji zasažené skupiny, jelikož pouze prodlužuje jejich útrapy.
Jak si vlastně v porovnání s ostatními státy počínáme? Poměrně bídně. Především srovnáme-li se se západními státy mimo Evropskou unii. V Izraeli, který v očkování platí za světového premianta, je naočkovaný již téměř každý pátý a denně se v židovském státě podaří naočkovat téměř 150 tisíc lidí. To u nás číslo naočkovaných dosáhlo tuto sobotu pouhých čtyřiceti tisíc. Co stojí za izraelským úspěchem?
Svou roli bezpochyby hraje velmi dobrý zdravotnický systém. Ten je značně digitalizovaný, což podstatně urychluje distribuci vakcíny. Velkou měrou se na něm ale podílí i úsilí tamní vlády. Ta se snaží odčinit své selhání v druhé polovině roku, kdy na tom byl Izrael v počtu nových případů velmi špatně. Na vývoj vakcíny tak zareagovala rychle a téměř hned, jak to bylo možné, a začala s farmaceutickými firmami vyjednávat o dodávkách. Mohla by nám tak být určitým vzorem. Podobně jako Izrael jsme po dobře zvládnuté první vlně v té druhé naprosto selhali. Bohužel však na rozdíl od Izraele nezvládáme ani nynější očkovací kampaň.
Očkování u souseda
Lépe na tom není ale pouze Izrael. I Spojené státy americké či Velká Británie, jejichž počínání během pandemie jsme ještě před několika měsíci pokládali za bídné, mají nyní naočkovány téměř dvě procenta své populace oproti našim 0,4 procentům.
Je ale třeba zmínit, že ve srovnání s našimi evropskými sousedy na tom tak špatně nejsme. V Německu je naočkováno zhruba 450 tisíc lidí. Procentuální proočkovanost je tak podobná. Na rozdíl od nás se ale Německo na očkování připravuje již od léta a zvládlo vybudovat asi 400 center, ve kterých bude očkování probíhat. Rovněž disponuje více než 1,3 miliony dávek vakcíny. Souseda limituje spíše fakt, že se nejdříve snaží naočkovat obyvatele domovů důchodců. Tam pak dojíždí očkovací týmy a jejich očkování tak probíhá pomaleji. Ostatní senioři se k očkování mohou objednat telefonicky.
U nás se rezervační systém pro seniory otevře až 15. ledna. Další tuzemské selhání spočívá v neefektivním využití dávek vakcíny. Do Vánoc k nám dorazil dostatek dávek pouze pro 30 tisíc lidí. Ani takové množství se však nestihlo spotřebovat. Ke konci roku dosáhlo celkové množství naočkovaných pouhých 20 tisíc. Nejen, že dávek máme málo, ale nejsme schopni ani toto množství efektivně zužitkovat.
Nepřipravená infrastruktura
V sousedním Německu je sice poměr naočkovaných vůči počtu dávek, kterými nemocnice disponují, menší, je však rozdíl využít 1,3 milionů dávek oproti 30 tisícům. Důvodem pro chatrné využití je jednak nepřipravená infrastruktura, kdy až nyní začínají vznikat plány na vytvoření očkovacích center, ale také chaos, který v očkování panuje. Vládní očkovací strategie zdaleka není jasná, přičemž stále visí ve vzduchu otázka, kdo má mít v očkování přednost, a samotný registrační systém zatím stále nebyl spuštěn.
Není tak překvapením, že se kraje snaží očkovací proces vzít do vlastních rukou. Tak to funguje právě v Německu. Například ten Jihočeský plánuje postavit své vlastní očkovací centrum, aby si vyzkoušel proces vakcinace ještě předtím, než od státu obdrží dávky. Vládní chaos však krajům jejich snažení znesnadňuje. Právě při ohlášení budování očkovacího centra jihočeský hejtman, Martin Kuba, vládu požádal o upřesnění týkající se přednosti jednotlivých skupin, jelikož pořadí je pro přípravu na očkování klíčové. To, kdo se k vakcíně dostane jako první, ale nemění nic na skutečnosti, že široká veřejnost se jí dočká, navzdory slibům z konce předchozího roku, až v létě.
Na počátku článku jsem zmínil, že hlavním důvodem, proč jsem předchozí vládní selhání pouze mlčky přehlížel, bylo, že na mě nedopadala osobně a nebyl jsem schopen s nimi cokoliv podniknout. Očkovací selhání však již první podmínku splňuje. Sice na mě nedopadá tak citelně jako na zdravotníky, kteří jsou tak nuceni mnohem déle nasazovat své zdraví a pracovat ve vypjatých podmínkách, i tak ale prodlužuje dobu, než se vrátím do školní lavice, abych obdržel plnohodnotné vzdělání. Oddaluje čas, kdy si budu moct jít s kamarády zahrát fotbal nebo posedět v kavárně či restauraci.
Druhý důvod však bohužel stále platí – nezbývá mi nic jiného, než se s vládním selháním smířit. Cítím se trochu jako zaseknutý gramofon. Podobně jsem byl nucen komentovat zrušení superhrubé mzdy či jednání o zpackaném státním rozpočtu. Nezvládnutí očkování je ale mnohem vážnějším problémem než ty předchozí. S každým uplynulým dnem totiž naše ekonomika ztrácí miliony, síly zdravotníků ubývají a trpělivost lidí s nastolenými opatřeními klesá. Frustrace pak může vést k tomu, že se mnohem větší procento lidí rozhodne „na truc“ nenaočkovat, což by pro naši republiku bylo tím nejhorším, co by se mohlo stát.
* * *
Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice. Institut je možné podpořit zde.
