Tomáš Petříček a Jana Maláčová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Sociální demokracie má před sjezdem, na kterém si má zvolit svého nového předsedu a místopředsedy. Při této přiležitosti uspořádali Mladí sociální demokraté tento týden velkou online debatu kandidátů a kandidátek do vedení ČSSD. Zúčastnil se jí například předseda strany a vicepremiér Jan Hamáček, ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, starosta Nového Města na Moravě a stranický místopředseda Michal Šmarda a mnozí další. Diskutovali třeba o tom, k čemu je sociálně-demokratická strana dobrá, proč ji vůbec volit a z jakých důvodů je na tom dnes tak špatně. Šlo o zajímavou sondu do jejich úvah o roli a budoucnosti sociální demokracie.
„My jsme se prostě vykašlali na náš elektorát, my jsme přestali být alternativou, my jsme přestali být radikální a místo toho chceme dělat nějakou jako umírněnou lážoplážo politiku. Místo toho, abychom řekli, jakou chceme minimální mzdu a že chceme třeba dvacet tisíc. Místo toho, abychom řekli, že chceme spravedlivé důchody, a místo toho, abychom třeba řekli, že zastropujeme nájmy. A to je podle mě ten hlavní důvod,“ vysvětlovala místopředsedkyně strany a ministryně práce a sociálních věcí, proč podle ní má v současné ČSSD v průzkumech méně než pět procent hlasů.
Ve stejném duchu pokračovala: „Takže odpovídám na to, my máme být levicová strana s jasnou alternativou, místo frází prostě ukázat, že si za svými názory stojíme, neštítit se prostě toho, že zvedáme tzv. dávky. Já jsem stále jako ministryně práce a sociálních věcí velmi pyšná, že za nás rostly důchody, že za nás rostla rodičovská, že za nás rostla minimální mzda, a kdybychom se za to nestyděli, tak nejsme na těch čtyřech procentech. A to vám teda garantuji.“
Jsou to jasná slova a Jana Maláčová je pronášela rázně, energicky a pěkně od podlahy, jako kdyby mluvila na nějakém velkém předvolebním shromáždění. Mají jenom jednu chybu, neodpovídají realitě. Oni se snad sociální demokraté styděli za to, že prosazovali zvýšení důchodů, rodičovské či minimální mzdy? Vždyť právě kvůli tomu – nebo to alespoň tvrdili – se rozhodli vstoupit do vlády Andreje Babiše a v posledních letech, kudy chodili, hovořili o svých zásluhách v této oblasti a snažili se je prodat svým potenciálním voličům.
Zkrátka sociální demokracie dělá přesně to, co Jana Maláčová říká a přesto její preference dále klesají. Chyba není v tom, že by se ČSSD vykašlala na svůj elektorát a začala dělat umírněnou lážoplážo politiku. A kdo by ji asi tak dělal? Má to snad být kritika Jana Hamáčka, kterého ministryně Maláčová na pozici stranického předsedy podporuje?
Nebo to má být výtka ještě vůči někdejšímu šéfovi sociální demokracie Bohuslavu Sobotkovi? Ten jednak není v čele strany už skoro čtyři roky, takže sociální demokraté od té doby měli dost času začít razit onu levicovou politiku, a jednak vyčítat Sobotkovi, že by na ni rezignoval, je zjevná hloupost. Stačí se podívat na to, jaké kroky jeho vláda reálně podnikala. Rozhodně nešlo o žádnou středovou politiku.
Hádky mezi sociálními demokraty
Pokud tedy místopředsedkyně sociálně-demokratické strany tvrdí, že příčinou propadu stranických preferencí je to, že se sociální demokraté stydí za to, že jsou levicová strana, a místo levicové politiky vedou politiku středovou, kterou lépe než sociální demokracie umí několik politických stran, nemá pravdu.
Souhlasit s ní ovšem lze v druhé věci, která podle ní stojí za tím, proč lidé sociální demokracii nevolí: protože se mezi sebou hádají, v čemž jsou mistři, takže nepotřebují žádné další nepřátele, vystačí si úplně sami mezi sebou. Ukázalo se to aktuálně i teď před on-line sjezdem ČSSD, který se má konat už 9. a 10. dubna. Co jiného byly výroky Jana Hamáčka napadající jeho spolustraníky z toho, že ze sociální demokracie chtějí udělat oranžovou TOP 09?
Trochu jiným směrem ve svém příspěvku o tom, proč by lidé měli volit sociální demokracii, zamířil ministr zahraničních věcí a hlavní protikandidát Jana Hamáčka v souboji o post předsedy Tomáš Petříček: „Protože sociální demokracie vždy uměla zajistit bohatší budoucnost. Bylo to v minulosti, kdy po vládách Václava Klause přišla sociální demokracie a nastartovala ekonomický růst této země, bohatství, prosperitu nás všech. A to musíme udělat i znova teď, protože nás čeká celá řada zásadních změn, které mají dopad a budou mít dopad na zaměstnance, na naši ekonomiku,“ zdůraznil Petříček.
A dodal: „Kromě toho, že jsme strana, která umí dělat slušnou sociální politiku, vybudovali jsme velký sociální stát, tak musíme znovu se vrátit k tomu základu, a to je, že lidé chtějí od nás slyšet, jak si na to vyděláme, jak zajistíme, že naše budoucnost bude bohatší, než ta minulost. Přestaňme být stranou minulosti, buďme opět tím, co bychom měli být – pokrokovou stranou, která se kouká do budoucna a dává lidem naději, že ta budoucnost bude lepší.“
To je samozřejmě hodně důležitá věc. Pokud chce být sociální demokracie důvěryhodnou stranou, pokud chce, aby jí občané znovu věřili, nesmí říkat jen to, jak vysoké budou důchody a minimální mzda a co všechno se lidem dá a zajistí, ale musí říkat i to, kde se na to vezme a jak si na to všechno vyděláme. A vystačit si nelze pouhým lakonickým konstatováním: zdaníme velké a bohaté korporace, které odvádějí své zisky do zahraničí, protože ani tento druh příjmů není bezedný a navíc má některé negativní důsledky.
Sto tisíc bytů za dvě stě miliard korun
Je to zkrátka složitější a tím, jak automaticky někteří sociální demokraté dávají tuhle odpověď bez podrobnějších propočtů a větší znalosti celé problematiky, si jen usnadňují práci. Je to stejné, jako když místopředseda strany Michal Šmarda v debatě sociálních demokratů prohlásil: „Já si myslím, že máme schopnost v nejbližších letech skutečně za veřejné peníze postavit sto tisíc bytů. Já vím, že je to dvě stě miliard, ale když se složí stát, kraje, obce, tak si myslím, že ty peníze v České republice jsou, koneckonců financovali jsme větší krávoviny, než je bydlení. A je potřeba do toho jít. Ty lidi si to zaslouží a tu bytovou krizi vyřešit musíme.“
Takhle to říct a sbírat za to body je strašně jednoduché, mnohem těžší už ale je někde těch dvě stě miliard vzít a zároveň nést odpovědnost za to, že někde jinde ty peníze budou chybět. Bohužel sociální demokraté se k různým zjednodušením a zkreslujícím zkratkám uchylují docela často a zároveň jim nepřijde divné, když si jejich jednotlivé výroky protiřečí.
Například, když místopředseda strany Michal Šmarda v odpovědi na otázku, proč ČSSD volit, odpověděl: „Měla bys volit sociální demokracii, protože je to strana, která, když udělá chybu, tak je schopná ji přiznat a je schopná se změnit a je schopná narovinu lidem říkat, co je čeká a je schopná jim nabídnout řešení. Konzervativci lidem lžou, že se svět nezmění a že už zůstane navždy stejný, že se můžou vracet o dvacet let zpátky, a liberálové říkají, že se svět změní za každou cenu a je jim jedno, jak to na lidi dopadne.“
Pomiňme, že takové vykreslení konzervativců a liberálů se blíží karikatuře a opravdu sedí jen na jejich velmi malou a omezenou část. Podstatnější je, že není možné vykreslovat sociální demokraty jako jediné, kteří stojí pevnýma nohama na zemi a kteří s lidmi mluví narovinu a nabízejí jim řešení, a zároveň mávat ve vzduchu dvě stě miliardami na sto tisíc bytů a tvářit se, že se ty peníze prostě někde seženou, protože lidé si to přece zaslouží a protože se už utrácelo za větší kraviny.
V takový moment je opravdu dobré si připomenout slova Tomáše Petříčka: lidé od nás chtějí slyšet, jak si na to vyděláme. Bohužel, v tu chvíli se hned může spustit povyk, že Petříček nevede tu správnou radikální levicovou politikou, ale tahá do toho nějakou tu umírněnou středovou lážoplážo politiku a chce z ČSSD udělat oranžovou TOP 09. No, uvidíme, jak to na sjezdu sociální demokracie dopadne. Bude to ještě zajímavé.
