Andrej Babiš (ANO) se stále více naváží do Evropy a EU. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Představte si fotbalový zápas dvou slavných rivalů. Fandíme našemu favoritovi, ale co se to děje? Po prvním poločase, kdy inkasoval od soupeře gól, se „naši“ místo většího úsilí začnou obviňovat, útočníci nadávají na obranu, spoluhráči si vzájemně kopou do kotníků a šlapou po tkaničkách, hádají se. Dává vám takové chování smysl? Mně taky ne. Ale přesně takhle si připadám od nástupu Trumpovy administrativy a smršti, kterou spustil.
Od konce ledna jsou česká média zahlcena prohlášeními „expertů“, že Evropa zaspala. Aspoň se prý Evropa konečně probudí, já to vždycky říkal atd. Při poslechu už padesátého odborného prohlášení, jak Evropa zaspala, začínám mít podezření, že všichni ti moudří mužové jsou patrně z Asie či Antarktidy. Protože kdyby byli z Evropy, asi by bylo pěkné slyšet, co celé roky dělali oni pro vzbuzení vlastního kontinentu.
Pokud slyším člověka, který se živí jako komentátor, můžu si u tohoto klišé říci něco o nepochopení či podcenění geopolitické situace před nástupem nové americké administrativy. Ale když o spící Evropě hovoří někdo, kdo se roky přímo podílel na politických nebo úředních rozhodnutích na úrovni státu či evropských struktur, obvykle na velmi slušně placených místech, je zcela legitimní položit mu otázku, jakou tedy v tomto ohledu sám kritik odvedl práci. U těch nejhlasitějších kritiků totiž marně vzpomínám a hledám, co pro větší dynamiku Evropy předvedli sami.
Jedním z hlavních cílů agrese Putinova Ruska je kromě likvidace Ukrajiny také rozbití jednoty demokratického světa. Žádnému diktátorovi se nehodí do krámu svoboda, volný trh, demokracie, lidská práva, domluva u jednacího stolu, dodržování pravidel, liberální přístup. Tohle chce zničit, pro začátek alespoň zpochybnit. Snaha rozbít jednotu EU na úroveň národních států, které se osamoceně hůř brání ekonomickým i politickým vlivům, je viditelná už od ruské okupace Krymu. U našich východních sousedů se nacionální struna ukázala jako úspěšný trojský kůň, chceme být další v řadě?
Proto mi nestačí od našich volených zástupců a úředníků konstatování o slabé Evropě. My jsme Evropa, jsme jejími plnohodnotnými členy přes 20 let. Nejsilnější heslo sametové revoluce bylo Zpátky do Evropy! Už v roce 1989 nám bylo jasné, že mocenským choutkám z Východu můžeme čelit jedině v rámci silného, demokratického a ekonomicky výkonného společenství. Nezapomněli jsme za 35 let na tento základní a zdánlivě zřejmý fakt?
Od našich politiků a vysokých státních úředníků máme požadovat jasný program, co chceme prosazovat v rámci EU, a zejména navenek vůči východním a nově i západním výpadům. V éře sociálních sítí vyhrávají volby emoce, naštvanost, rezignace na racionalitu. My jako voliči můžeme Evropu, naši Evropu, posílit tím, že se oprostíme od emocí a odpovědně budeme vybírat podle skutečného možného přínosu strany a kandidáta. A že budeme vyvíjet tlak na strany ohledně sestavování kandidátek.
Nenechme se obalamutit jen tím, že toho přece známe, tak mu to zase „hodíme“. Nebojme se zakroužkovat někoho, kdo se dostal na stěží volitelné místo, protože ještě nemá umetené stranické cestičky. A konkrétních kandidátů se ptejme, co mají v plánu pro silnější pozici Evropy.
Protože švejkovat zvládne kdejaký mudrlant po třetím pivu. Ale promýšlet situaci, hledat řešení a jednat, to umí jen lidé s jistou manažerskou a diplomatickou kompetencí, ideálně i zkušeností.
V těchto dnech si opět zvykáme na přechod na letní čas. Záležitost, která dávno ztratila své opodstatnění, ale stále se dodržuje jen proto, že se nenašla dostatečná shoda na jejím zrušení. Evropané si v minulosti v anketě odhlasovali, že střídání času nechtějí, EU začala jednat o jeho zrušení, jenže ejhle, státy si dostatečně nedefinovaly, co vlastně chtějí. Požadavky jsou odlišné mezi jižními a severními státy, ale také mezi dělnickými a kancelářskými pracovními pozicemi. Takže stále ze setrvačnosti měníme čas na letní. Na tom je vidět, jak složité a pomalé je demokratické rozhodování 27 států.
Pokud dnes voláme po silnější Evropě, musíme volat i po větší integraci Evropy a podle toho vybírat ve volbách. Není možné být zároveň bojovníkem za „silné Česko“ a zároveň požadovat dynamičtější chování Evropy. Moje pubertální dítě občas popisuje, jak se ve třídě vedou debaty a spory, kdo koho nesnáší a kdo je naopak prima do party. Ale jakmile je začne otravovat někdo z vyššího ročníku, okamžitě fungují jako jedna silná skupina. Nechme se inspirovat puberťáky!
Vymoženosti EU jako volný pohyb zboží, osob a kapitálu tady máme právě proto, že se v této oblasti ustoupilo od jednomyslného hlasování k většinovému. Jednomyslné, tedy s právem veta, zůstává v oblasti zahraniční a bezpečnostní. Není právě teď čas usilovat o změnu na většinové rozhodování v dnes tak klíčových oblastech? Necháme si i v mezní situaci brzdit rozhodování o bezpečnosti zjevnými kolaboranty s Putinem?
Jsme přes dvě dekády v EU, už bychom měli umět přemýšlet i jako Češi i jako Evropani. Ohrožování suverenity nebo svobody v kterémkoliv státě EU je třeba vnímat jako naše vlastní ohrožení. Protože Evropa, to jsme my… Umíme využívat ekonomických výhod jednotné EU v obchodu i v cestování, teď je třeba být jednotní i vůči bezpečnostním hrozbám. Je načase požadovat od našich představitelů, aby přestali kopat do Evropy a začali kopat za Evropu.
