NÁZOR / Nejprve vyvolal poprask Miroslav Kalousek, pak se přidali i další. Opravdu hodně komentátorů totiž zaujalo, kolik lidí se rozhodlo vystát frontu u nové pobočky fastfoodového řetězce Popeyes kvůli naději, že něco dostanou zadarmo. A ne, opravdu to není známka toho, že jsou mezi námi tak chudí lidé. Pouze toho, že část spoluobčanů chce získat něco zadarmo, přestože strávený čas naprosto neodpovídá tomu, co by měli, kdyby třeba v daném čase dělali nějakou práci a vydělali si peníze.
Jednoznačnou vítězkou kuřecího klání je Nela Lisková, proruská kolaborantka a osoba, u níž je dnes již nutné pochybovat o tom, zda je zaplacená, nebo jestli náhodou nevynechala léky od svého psychiatra. „V Praze otevřel pobočku americký fastfood Popeyes. Na burgery lidé čekali ve frontě 26 hodin, aby první stovka návštěvníků dostala zdarma Chicken Sandwich. Tragický obraz chudoby, zoufalství a následků zločineckého gangu Fialy,“ napsala na sociální síti X a nejspíš to myslela vážně.
Ale nejde jenom o Liskovou, která sama sebe označovala za konzulku Zastupitelského centra Doněcké lidové republiky. Když se Miroslav Kalousek dostatečně nedojal nad hladovějícími, kteří musí doufat v sendvič zdarma, zleva se mu dostalo kritiky, že nechápe, jak moc tu mezi námi někteří trpí. Taktéž prý ničemu nerozumí, protože byl tolik let v politice, a tak se nemůže vcítit do bezdomovců, samoživitelů a vůbec všech, kdo potřebují pomoc, a tedy musí desítky hodin stát a čekat, jestli nezískají jídlo zdarma.
„Zajímavá sonda lidského chování a jeden z důvodů skomírajícího růstu HDP: Čekat dlouhé hodiny ve frontě na cokoliv ,zadarmo‘ je pro část populace mnohem atraktivnější varianta než tvrdě pracovat a pak si to jít koupit bez čekání,“ napsal Kalousek a napsal to úplně přesně.
Nejde totiž zrovna o jeden fastfoood, ale o nárokovou mentalitu a o to věčné čekání, co nám kdo dá bez práce. Je to mentalita, kterou v lidech bohužel podporuje velká část médií, a to včetně těch veřejnoprávních. Nebo lépe řečeno – veřejnoprávní média v tomto s přehledem vedou. Dennodenně se dozvídáme něco o „Česku k nezaplacení“, o tom, co zdraží a koho je třeba podporovat. Tedy koho by měla podporovat vláda.
Zajímavé je ovšem to, co se nedozvídáme nikdy. Tedy v první řadě se v žádných článcích nepíše, že pokud někdo na něco nemá peníze, měl by nejprve začít přemýšlet o tom, kde si vydělá víc, případně kde ušetří. Nikde se také nedočteme, že pokud si někdo myslel, že při napjatém rozpočtu bude moci třicet let v klidu splácet hypotéku a nic se nezmění, byl možná trochu naivní. A už vůbec nikdo nenapíše, že problémy se nemají v první řadě řešit natahováním ruky směrem ke státu a penězům daňových poplatníků.
Jasně, to, že někdo celé hodiny stojí ve frontě, aby dostal sendvič, je spíše směšné a trapné. Ale to, že je někdo schopen tvrdit, že jde o důkaz, že v této zemi, kde v podstatě neexistuje nezaměstnanost, vládne chudoba… To už je na pováženou. Dokud tohle přemýšlení nezměníme, nezbude mnohým (dle jejich přesvědčení) nic jiného než stát ve frontě a čekat.