KOMERČNÍ SDĚLENÍ / Na hranicích Středočeského a Východočeského kraje se nachází malá vesnička Kněžičky. Tam musí každý umět opravit kolo, míchat beton, nakopnout fichtla a střílet vzduchovkou, a práve odtud pochází bratři Záhorovi. Vojta je sládek, ukulelista, bývalý homouš (jakože homebrew, tedy domovarník), Tomáš je architekt, motivátor s rukou v kapse a vždycky má u sebe tužku. Na světě je jen jedna věc, kterou mají radši než líný život na vesnici – čerstvé pivo.

„Chceme pít opravdové pivo,“ říkají kluci, a tak se do toho ponořili až po uši. Vydali se na křížovou výpravu za čerstvé pivo do všech půllitrů, aby nemuseli pít nápoj pivového typu plný řepného cukru, do něhož zřejmě někdo zapomněl dát chmel. Jsou mlsní, mají slabost pro ležák a rádi spojují vlastnosti českého a zahraničního piva. „České pivo má skvělou pitelnost a v zahraničních chmelech se zase skrývá nekonečné bohatství chutí. Od prvního doušku až po schlaftruňk nás musí u sklenice piva provázet neustálá exploze chutí a vůní,“ dodávají.

A letos před Vánoci přichází s opravdovou peckou. Novinkou v nabídce pivovaru je Záhorova nachmelená medovina. Tu vyrobili z akátového medu místních včel podle rodinného receptu, který řadu let vyvíjel Jozef Rekoš – docent včelařství na VŠP v Nitře a dědeček Tomášovy ženy Marušky. O final touch výsledné chuti se postaraly hlávky poloraného červeňáku.

Zpátky ovšem k chodu pivovaru. Kluci nemají žádného šéfa. Pivo produkují s jiskrou v oku, zápalem v srdci a hlavou v oblacích. Je to výhoda i nevýhoda zároveň. Nikdo jim nediktuje, co mají vařit, aby si optimalizovali daňový základ na Kajmanských ostrovech. Pracují pro radost z čerstvého piva a jejich výroba si žije svým životem. Zkrátka vaří, na co mají zrovna chuť.

Jezdili a ochutnávali pivo po světě pivo, až jednoho dne nastal čas založit svůj vlastní pivovar. Psal se rok 2016, když opatrně vkročili do zaběhnutých pivovarských vod, a svoje cestování za pivem nazvali „Záhorova metoda zvednutého vesnického zadku“. Ležák se Vojta naučil na VŠCHT, kde na to mají skripta, ale o ostatních pivech se v české učebnici nedočetli. „Zavedli jsme tedy unikátní metodu, kdy oslovujeme nejlepší z pivovarů na světě, strkáme nohu do dveří a sbíráme rozumy. Coby kluci z vesnice žmouláme čepici s uzlíkem a zatím nás nikdo nevyhodil. Vždycky se hodně přiučíme, nasajeme atmosféru, a pak se světaznalí vracíme k varně v Kněžičkách,“ vysvětlují.

Do toho všeho mají skvělé rodiče, ty určitě při návštěvě pivovaru potkáte. Tatínek Zdeněček popíjí na zápraží čistokrevný český ležák z hlávkového žateckého červeňáku a vzpomíná na chmelové brigády. Do toho umí poradit snad úplně se vším, fakt se ho zeptejte na cokoliv. Maminka přenechala původně květinářskou prodejnu pro pivovarskou varnu a příkladně se stará o naše hosty a děti.

„Každé pivo je dobré, když je čerstvé,“ tvrdí hoši trochu odvážně. „Piva nepasterujeme ani nefiltrujeme. Není proč, vždyť tyhle procesy zbavují pivo spousty chuti, vůní a vitamínů, a zrovna to nás na nich tolik baví. Než investovat energii a čas do prodloužení trvanlivosti, řešíme, jak dostat co nejčerstvější pivo z ležáckého tanku do půllitru.“

Ochutnejte něco z nabídky rodinného Pivovaru Záhora – objednat můžete na www.pivovarzahora.cz a Messenger vám vše doveze až domů.