Radek Vondráček (ANO) FOTO: TASR / Profimedia
FOTO: TASR / Profimedia
KOMENTÁŘ / Hnutí ANO má už delší dobu trochu problém se zahraniční politikou. Jejich voliči se podle průzkumu STEM z října loňského roku rozdělili na stoupence Donalda Trumpa a Kamaly Harrisové naprosto přesně na dvě poloviny, pokud si odmyslíme zhruba pětinu, která nevěděla, koho si vybrat. Andrej Babiš ale velkou část svého mediálního obrazu postavil na představě českého Trumpa, a to včetně bez ostychu ukradené červené kšiltovky. Košile je ale bližší než kabát, a tak se za Trumpův kupecký přístup k zahraniční politice postavil bývalý předseda sněmovny Radek Vondráček.
Americký prezident podle něj prý Zelenskému jen ukazuje jeho místo v potravním řetězci velmocenských vztahů. Tak ještě štěstí, že Česká republika je daleko větší země, která je schopná se vojensky daleko lépe ubránit.
Zahraniční politika vycházející z tzv. realpolitik je v extrémním Trumpově a Putinově provedení z morálního hlediska naprosto odpudivá. Lze ale do jisté míry pochopit, proč se líbí občanům velmocí, které z ní mohou benefitovat. U politického představitele malé země pro to, snad s výjimkou primitivního obdivu k hrubé síle, není absolutně žádný důvod. Vondráčkův postoj je nejenom naprosto hanebný, jak správně hned na místě řekla Miroslava Němcová z ODS. Pro malý stát je to cesta do pekel.
Skutečně zvláštní představy
Vondráčkův prasácký výrok je potřeba vnímat společně s jeho předchozím výrokem na toto téma, který pronesl ve čtvrtek na ČT24. Tam o Trumpově sprostých útocích doslova řekl: „Je to vymezení ‚po trumpovsku‘, vykázání ukrajinského prezidenta do těch správných mezí.“ Ano, pan bývalý předseda sněmovny si zjevně myslí, že je naprosto správné chovat se k menším a slabším zemím jako ke koloniím. Je v pořádku nutit je pod tlakem nepříznivých okolnosti do nevýhodných kvazikoloniálních dohod o jejich nerostných surovinách.
Stínový ministr spravedlnosti má o tom, co je spravedlivé, skutečně zvláštní představy. Nicméně zapomeňme na chvíli na morálku. Jelikož jeho šéf chce silné Česko, tak zjevně hodlá tohoto nového mezinárodního řádu, v němž platí jen a jen právo silnějšího, řádně využít. Jenže silné Česko v podání Andreje Babiše není bohužel Českem, které je schopno se bránit. V době, kdy pod jeho vedením vydávala země na obranu jen asi 1,3 % HDP, prohlašoval, že dvě procenta jsou moc. V lednu tohoto roku pak říkal, že dvě procenta, na která rozpočet ministerstva obrany zvedla vláda pětikoalice, jsou dostačující a pět je moc.
Schizofrenie v hnutí ANO
Podobně v politické divizi Agrofertu panuje janusovský vztah k EU. Stínový ministr zahraničí Jaroslav Bžoch, o němž ale skoro není slyšet, v pořadu ČRo Plus řekl, že Evropě chybí silný lídr, který by mohl za celou EU jednat s Trumpem. To je jistě pravda a mluví se o tom už od studené války. Jenže je to opět právě Bžochův šéf, který srdnatě bojuje za české zájmy tím, že jakékoliv posílení EU v této oblasti odmítá. Jak by dopadlo Babišovo silné Česko bez EU a silné armády v mezinárodním systému, v němž funguje právo džungle, je nasnadě. V potravním řetězci bychom k predátorům rozhodně nepatřili.
Třešničkou na dortu je, že Vondráček samozřejmě ze zahájení vzájemných výpadů lživě obvinil ukrajinského prezidenta, byť prokazatelně první salvu vypálil ten americký. Zelenskyj naopak na Trumpovy minulé ostudné výroky dlouho nereagoval. Teď už si nemohl dovolit mlčet, když jej Trump v souladu s ruskou propagandou označil za diktátora s minimální podporou vlastních obyvatel. V kontextu jeho geniální zahraničněpolitické vize je to ale jedno. Navíc si přiznejme, že volný vztah k faktům není u politiků ANO ničím novým.
