Covid kvapem ustupuje, ale pořád ještě to nevzdal úplně. Pořád je tady s námi. A spolu s ním opatření, zákazy a příkazy. Bohužel často tak zmatené a nepochopitelné, že logika jen sedí koutě, zakrývá si tvář a tiše štká. Nebo spíš pláče nahlas a volá: „Proč?“ Proč pro všechno na světě pokladní v divadle či na koupališti „papíry“ hostů kontrolovat smí a musí, když hospodský či servírka to podle zákona dělat nemůže, ba ani nesmí? V čem je ten rozdíl? A proč všude platí něco jiného? Nikdo neví. Bohužel ani vláda ne.
Blázinec již přes rok setrvale panující v proticovidových opatřeních bohužel nepominul ani s nástupem Adama Vojtěcha, pátého ministra zdravotnictví v řadě, který je vlastně současně čtvrtý, protože to už tu jednou bylo. Ani poprvé to ovšem nebyla žádná sláva, a tak není zrovna divu, že se situace opakuje. Jak (ne)logická, (ne)srozumitelná, (ne)pochopitelná a obecně zmatená mnohá opatření vydávaná ministerstvem zdravotnictví jsou, dokazuje například i fakt, že na sociálních sítích vznikají celé skupiny, kde si účastníci navzájem radí a shánějí informace o aktuálních zákazech, příkazech a povinnostech. Zlí jazykové tvrdí, že když se dneska dva potkají, neptají se „Jak se máš?“, ale „Nevíš, jak to je a co teď zrovna platí?“.
Zmatek je to opravdu nehorázný. Kdybyste totiž například byli barmanem, číšníkem nebo servírkou, neměli byste žádné právo po hostech žádat nějaká potvrzení, a oni by vám tak nemuseli nic předkládat. Pokud byste ovšem dali výpověď a druhý den nastoupili do pokladny divadla nebo bazénu, rázem byste se stali osobou, která toto právo – ba dokonce povinnost – vyžadovat a před vstupem prohlížet potvrzení o bezinfekčnosti má. Trochu na hlavu? ANO, jistě.
Jiná pravidla ještě ke všemu platí pro kulturu, jiná pro sport, restaurace a služby. Všude potřebujeme potvrzení o očkování, prodělaném covidu nebo testy. Některé ale někde platí, jinde neplatí. Někde – jako například v aquaparku – se člověk předem prokazovat musí, jinde – jako třeba v pohostinství – je to na něm a zkontrolovat ho tam následně může jen pracovník hygieny nebo policista. V restauraci, pokud by kontrola dorazila, uznávají testy z práce, kdybyste šli i se staršími dětmi, pak i ze školy. Přesněji – čestné prohlášení, že tam byly testovány. Ale běda, pokud byste po dobrém jídle chtěli vyrazit do kina nebo do divadla. To byste totiž v případě, že vás otestovali „jen“ v práci, museli jít na další test s potvrzením z certifikované laboratoře. Tedy byste na testy mohli klidně běhat dvakrát za den. A tak u pokladen divadel nastává veliké kapes či kabelek prohrabování a lejster či mobilů s kýženým QR kódem ukazování. Některá divadla proto už nabízejí antigenní samotest na místě, pod dohledem příslušného zaměstnance.
Podobné problémy hlásí čerstvě otevřená koupaliště a bazény. Podle vyjádření provozovatelů někde posílají od pokladny domů až polovinu zájemců. Nepředloží ty správné testy, tedy si můžou sbalit osušku a plavky a jít zase pěkně domů. Posledních pár dnů ale slyšíme, že typy testů, které člověku zajistí vstup jak na sport, tak na kulturu, na oběd nebo k holiči, se musí sjednotit. Snad už od zítřka. Slibuje vláda. Tatáž vláda, který tento panující chaos zavedla a způsobila. Tak to se necháme překvapit.
Tragikomedie z loňského léta se totiž až do děsivých podrobností opakuje. Tvárný a poslušný „Řekněte to jméno“ Vojtěch něco povolí či přikáže, aby vzápětí coby čacký hrdina přiběhl Andrej Babiš a s pokřikem „Já tomu něrozumím ako, to se mi nelíbí“ nařídil všechno napravit a změnit. Načež hurá, aleluja, nastane veliké provolávání slávy a vděčný lid tleská zachránci. Nějaké hlasy to jistě hodí. A to přesto, že i vyplísněný ministr je poslanec za Babišovo hnutí zvolený a do funkce Babišem jmenovaný. ANO je přece Babiš. Sbohem, logiko.
Kocourkov? No ovšem. Už bychom to pomalu mohli mít v názvu. Česká kocourkovská Babišova republika. Musíme ale doufat, že na těch pár měsíců už by to ani nestálo za to a hlavně – že už brzy nastane změna úplně jiná, která nás téhle ostudné nálepky naopak zbaví. Po volbách.
Autorka je řadovou členkou TOP 09