Když se očekává, že hlava státu vystoupí a promluví k národu, nikdy se to nestane. S pravidelností ovšem Miloš Zeman poskytuje svá stanoviska v momentech, kdy o to nikdo nestojí. Další takový den přijde v neděli, kdy prezident promluví pro Blesk. Očekávejme další urážky na adresu šéfa BIS, demokratických koalic a novinářů. Na nic jiného už se totiž Zeman nezmůže.
Chtělo by se projevit slitování s nemocným mužem, který má neutuchající touhu si jednou za čas zchladit žáhu tím, že někoho pomluví, zuráží a k tomu si ještě pár věcí vymyslí. Nikoho ze jmenovaných už to ani nenaštve, protože všichni vědí, že se jedná o poslední záchvěvy Zemanovy žlučovitosti, které berou vážně jen jeho oddaní přívrženci.
Smutné na tom ovšem je, že i přes svůj politováníhodný stav prezident stále vykonává svou funkci a pomáhá tak mnoha lidem, kteří se mají dobře jen proto, že se jeho jménem mohou zaštiťovat. Primárně se jedná o celou hradní partu, tedy Vratislava Mynáře, Martina Nejedlého a Jiřího Ovčáčka. Zatímco první dva za Zemanovými zády vydělávají velké peníze, třetímu stačí, že si ho občas někdo všimne, když jménem prezidenta napíše na twitter nějaký nesmysl.
Právě tito lidé potřebují, aby se Zeman jednou za čas objevil na veřejnosti či aspoň před několika lidmi a ukázal, že jeho zdraví není v tak žalostném stavu, jak se mnohdy zdá a také často spekuluje. Navíc je také potřeba ukázat do Kremlu, že stále drží ruskou standartu a bude se za ni prát, dokud bude mít poslední zbytky sil.
Kritika NATO, Bezpečnostní informační služby a médií jsou pro Rusko jasnými signály, že minimálně na Hradě ty „důležité“ stále ovládají. Zemanova pozice se sice hodně změnila poté, co nedokázal zastavit vypovězení ruských diplomatů, ani odstranit Michala Koudelku z čela civilní kontrarozvědky, ale zatím je stále Moskvou akceptován. Nikdo jiný stejně není a hledání nového „velvyslance“ už je určitě v plném proudu.
Akceptovat Zemana už by však neměli občané České republiky. Ti by si měli uvědomit, že hradní mocipán neslouží naší vlasti, ale pouze zájmům těch, kteří ho zrovna ovládají. Jednou je to kancléř, bez nějž se hlavě státu nikdo ani nedovolá, jindy premiér.
Kdo potřebuje další důkaz, může si zkazit nedělní dopoledne a vystoupení Miloše Zemana sledovat. Musí však počítat s několika jistotami. Jednou z nich je například to, že ho přejde chuť na nedělní oběd, dále bude mít zkaženou náladu na celý zbytek dne a v pondělí přijde do práce podrážděný. Stojí tohle všechno za to?