V rozsáhlém rozhovoru pro stanici Svobodná Evropa/Svoboda (RFE/RL) ruský magnát Michail Chodorkovskij analyzoval ruského prezidenta, hovořil o vyhlídkách opozice a ruských problémech a porovnával vládní systémy ze své perspektivy člověka žijícího přes pět let v „dobrovolném“ exilu.

Michail Chodorkovskij byl jedním z hlavních oponentů ruského prezidenta Vladimira Putina a v rozhovoru neskrýval respekt ke schopnosti vůdce Kremlu zůstat u moci celých 20 let.

Dne 1. října magnát v hlavním městě Německa v rozhovoru pro Svobodnou Evropu Putina označil za „autokrata“, který má talent na odhalení lidských slabostí a dovede rychlé odhadnout jejich důležitost.

Putin ví, jak se vlichotit domácím i světovým vůdcům, a postupuje tak, že jim řekne, co se jim líbí a co chtějí slyšet.

Chodorkovskij teď v Rusku realizuje projekt s názvem Skupina pro podporu občanské společnosti. Je to součást Chodorkovského snahy dostat Putina od moci.

Jako každý dobrý špionážní „manipulátor“ Putin podle Chodorkovského efektivně zvládl například vztahy s prezidentem USA Donaldem Trumpem, bývalým italským premiérem Silviem Berlusconim a dalšími. „KGB byla dobrá škola,“ konstatuje.

Putin nastoupil k moci díky své schopnosti zachytit před 20 lety náladu veřejnosti. Ta se už „unavila revolucí, chtěla kontrarevoluci, chtěla se vrátit do minulosti“. Vyrostla však nová generace, takže „společnost se změnila a lidé chtějí něco jiného,“ dodal bez dalšího upřesnění.

Dalším faktorem Putinovy ​​dlouhověkosti je to, že delegoval makroekonomické záležitosti na „systémové liberály“, jako je předsedkyně centrální banky Elvira Nabjullina, generální ředitel Sberbank Herman Gref a ministr hospodářského rozvoje Maksim Oreškin. Lidé jako oni v ekonomice „zabránili katastrofickým selháním“.

Chodorkovskij byl nejbohatším mužem Ruska, pak ale strávil 10 let ve vězení, protože se pokusil být na Putinovi nezávislý. Obvinění proti němu se týkala ekonomických trestných činů, jenže podobná se vznášejí vůči každému, koho chce Kreml odstranit, a kromě toho je nepravděpodobné, že by sítem prošel kdokoli jiný z oligarchů, kdyby se na ně upřelo zkoumavé oko Kremlu.

Podle Chodorkovského bylo chybou, že věřil v rozhodnutí bývalého prezidenta Borise Jelcina nechat se v roce 2000 nahradit Putinem. „Boris Nikolajevič se rozhodl, že z toho bude mít užitek především on a jeho rodina, ne země.“

Pokud jde o Putinovu hlavní slabost, je jí prý to, že ruský vůdce „vůbec nevěří v instituce“. Putin „věří, že člověk mu může být věrný, věří, že může člověka ovládat, ale nevěří v instituce“.

Z hlediska vývoje je Rusko za Evropou nejméně 60 let a „Moskva se někde v 80. letech zasekla“.

Chodorkovskij tvrdí, že mít jen jednu homogenní opoziční skupinu by bylo „chybou“, protože pokud jde o moc, „režim se nezmění, budou to jen tváře a jména“. Různorodá skupina opozičních skupin „s různými myšlenkami“ je zdravá, takže pokud nahradí současnou vládu, objeví se vládnoucí „koalice“.

Trval na tom, že jakákoli změna moci by měla být prováděna demokraticky prostřednictvím „svobodných a spravedlivých voleb pravidelně“.

Demokracie jsou nadřazené autoritářským režimům, protože se mohly rychleji změnit a efektivně „čelit výzvám“.

Protože v Rusku neexistuje právní stát, „každý autokrat chápe, že když odejde, půjde do vězení, pokud nezemře,“ řekl Chodorkovskij o Putinovi. „Každý autokrat chápe, že pokud přestane být klíčovým prvkem rovnováhy, bude zničen a skončí přinejlepším ve vězení. Proto takový autokrat, jako je Putin, vše zajišťuje osobně.“

Některé z ruských problémů se z dálky občas jeví „triviální“, ale jako země se 140 miliony lidí jsou její problémy stále problémy Evropy.

„Rusko je součástí euroatlantické civilizace, která se dosud plně nerozhodla, kam patří,“ řekl Chodorkovskij. „A to v dnešním světě, který je postaven na kulturní soutěži civilizací, velmi důležité.“

Na mezinárodním poli došlo ohledně jeho procesu v Rusku ke znepokojení a převládalo mínění, že proces a odsouzení byly politicky motivované. Soud byl v zahraničí kritizován za nedostatky při vedení řádného procesu. Chodorkovskij podal u Evropského soudu pro lidská práva několik stížností a žádal o nápravu ohledně porušování jeho lidských práv Ruskem. V reakci na jeho první žádost, která se týkala událostí od roku 2003 do roku 2005, soud zjistil, že ruské orgány při zacházení s Chodorkovským jeho práva porušily několikrát.

Přes tato zjištění soud nakonec rozhodl, že soudní řízení prý nebylo politicky motivováno: Chodorkovského političtí oponenti nebo obchodní konkurenti „by mohli mít z jeho zadržení prospěch“, ale „toto by nemělo být překážkou pro orgány, aby ho stíhaly, pokud by proti němu byla vznesena vážná obvinění“, uvedl soud. (Protože ovšem podobná obvinění nebyla vznesena proti nikomu jinému z okruhu podobných lidí, ale jen proti někomu, kdo se postavil Putinovi, lze o tom vzhledem k ruským reáliím dost pochybovat.) Amnesty International ho považuje za vězně svědomí.

Po prominutí Putinem a propuštění z vězení na konci roku 2013 Chodorkovskij okamžitě opustil Rusko.